| NAVIGACE |
|
|
|
|
Raduga, SSSR
připravil Zdenek Kussior
Nadzvuková okřídlená raketa KSR-5 (známá též jako Ch-26) je určena pro ničení radiolokačně kontrastních mořských (hladinová plavidla) nebo pozemních cílů (mosty, přehrady, továrny, elektrárny, apod.). Komplex K-26 byl rozpracován v MKB Raduga v roce 1962 speciálně pro letoun Tu-16, který nemohl nosit těžké střely Ch-22. Státní zkoušky byly provedeny v letech 1964 až 1968, sériová výroba začala v roce 1967 pod výrobním označením Izdělije D-5.
Dne 4. prosince 1969 byl raketový komplex K-26 (společný s komplexy K-11-16 a K-10) příkazem Ministerstva obrany SSSR přijat do výzbroje, v následujícím roce se ŘS staly součástí výzbroje Tu-16. Vznikl tak letoun Tu-16K-26 a Tu-16K-10-26 (oba mají po jedné střele pod každým křídlem). ŘS KSR-5 doplnily a částečně nahradily méně výkonné protilodní střely K-10S a KSR-5.
Konstrukčně KSR-5 vychází z ŘS Ch-22. Má klasické letounové schéma – válcový trup, středoplošné lichoběžníkové nosné křídlo, plovoucí lichoběžníkové vodorovné ovládací plochy (VOP), horní kýlová plocha (SOP) řídí směr letu, spodní (skládací) plocha je stabilizační. Pohonnou jednotku tvoří dvoukomorový raketový motor na kapalné palivo s automatickým regulátorem tahu. K dispozici jsou dva programy s celkem pěti výkonnostními režimy s rozsahem tahu od 1120 do 7100 kg. Zásoba paliva TG-02 činí 660 litrů, okysličovadla AK-27P je neseno 1010 litrů. Vyprazdňovací tlak v nádržích zajišťuje vzduchový systém.
Použití raketového protilodního komplexu K-26 je obdobné jako u komplexu K-22. Po nalezení cíle radarem nosného letounu („Rubin“ u Tu-16K-26 nebo „JeN“ u Tu-16K-10-26) se aktivují naváděcí systémy střely, systém řízení „Vzlet“ a přepíná se napájení na palubní zdroj energie (baterie). Během 12 – 14 sekund přichází informace o připravenosti střely k vypuštění. Motor se spouští 2 sekundy po opuštění letounu. Autopilot navede střelu do letové výšky 20000 m, přičemž rychlost přesáhne M=3. Následuje ustálení střely do horizontálního letu a přechod motoru na letový tah. Už během stoupání se provádějí úpravy kurzu, které nadále zpřesňují směr i ve střední fázi letu (tyto informace jsou střele předávány operátorem z nosného letounu prostřednictvím rádiových povelů). Ve vzdálenosti 60 km od cíle začíná klesání, řízené aktivní radarovou samonaváděcí hlavicí. Střední kruhová odchylka dopadu je u této verze 45 metrů. Cíl je ničen tříštivo-kumilativní nebo jadernou bojovou hlavicí.
U protizemní, jaderné verze je sestup řízen jen inerciálním systémem, což se projevuje na odchylce dopadu, která činí 1,5 až 3 km. V roce 1973 se do výzbroje dostala konvenční protiradarová raketa KSR-5P s pasivní radiolokační naváděcí hlavicí. Později také vznikl létající terč KSR-5NM. Střely KSR-5 se v roce 1974 dostaly do výzbroje nadzvukových nosičů Tu-22
| Typ | KSR-5 |
| Délka | 10560 mm |
| Průměr | 920 mm |
| Rozpětí | 2610 mm |
| Hmotnost (s hlavicí 9A52) | 3952 kg |
| Bojová hlavice | Konvenční (hmotnost ±1000 kg) nebo jaderná (síla 350 Kt, hmotnost 700 kg) |
| Pohon | Raketový motor na KPH, tak 1120 - 7100 kg |
| Dolet (z výšky 11 km) 1) | 250 - 500 km (?) |
| Let - rychlost | 3200 - 3400 km/h |
| - výška | 20000 m |
| Výška vypuštění | 500 - 11000 m |
1) zdroje uvádějí dolety: 220 km, 280 km, 300 km, 400 km, 500 km, 250 – 500 km, 240 – 700 km, 700 km apod. Je ale nepravděpodobné, že by měla větší dosah než Ch-22, u které se pohybuje v rozmezí 400 – 550 km. Nejpravděpodobnější je dolet 250 – 500 km, závislý na výšce a rychlosti vypuštění.
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved