NAVIGACE

Handley Page Hampden

Hampden byl na papíře skutečně vynikajícím letounem. Podle projektu měl mít vynikající manévrovací schopnosti, takže jej tvůrci označovali jako "stíhací bombardér" a pilot měl i "stíhací výzbroj" - pevný, dopředu mířící kulomet. Navíc byl letoun vybaven i třemi stanovištěmi pohyblivých kulometů pokrývajících celý prostor kolem letadla bez zátěže střeleckých věží. V doletu a nosnosti byl srovnáván i s většími letouny Wellington a Whitley, byl však rychlejší. Díky přistávacím klapkám a slotům měl navíc velmi nízkou přistávací rychlost (kolem 120 km/h).

V září 1939 se tyto letouny používaly k náletům na německá přístavní zařízení a lodě (útoky přímo na německém území byly zakázány). Během těchto denních náletů se letouny dostávaly do kontaktu s nepřátelskými stíhacími stroji. Výsledkem těchto střetů bylo stažení hampdenů ze služby, jejich přezbrojení výkonnějšími kulomety a instalace dodatečného pancéřování., navíc se od té doby začaly používat k nočním náletům. Přes počáteční křečovité vystoupení čekala na tento "Flying Suitcase" (létající kufr) skvělá kariéra. Posádka byla doplněna dalším mužem a letoun se v létě 1940 používal k bombardování německých invazních svazů, zařízení na území Německa, ke kladení min i k torpédovým útokům na velké vzdálenosti (v této roli byl používán nad severním mořem a severním Ruskem.

Kromě 1432 letounů Hampden (výroba skončila v březnu 1942) bylo postaveno u firmy Short Brothers sto podobných pod názvem Hereford, ale ty nebyly nikdy použity v bojové roli. Řada z nich byla přestavěna zpět na hampdeny.

Jirka Wagner