NAVIGACE

Fairey Firefly

Firefly byl původně dvojmístný palubní stíhač, který firma Fairey vyvinula ze svého typu Fulmar. Firma na něj navázala ve stejném duchu, letadlo bylo pouze silnější a víceúčelovější.

Nový projekt byl čistý celokovový letoun se skládacími křídly, v nichž byly čtyři kanóny, a se speciálními Youngmanovými klapkami na odtokové hraně křídla, které zaručovaly ovladatelnost při nízkých rychlostech. Na rozdíl od konstrukce letadel Barracuda mohly být klapky v tomto případě zasunuty do křídla. Pilot seděl před náběžnou hranou křídla, pozorovatel pak až za křídlem.

Nejdůležitější válečnou verzí byla Mk.I, již Britové používali od konce roku 1943 na všech bojištích 429 kusů F.I, 376 FR.I s radarem ASH a 37 nočních stíhacích NF.2). Po ní následovala silnější verze Mk.III, z níž se po přeznačení vyvinula verze FR.4 s dvoustupňovým motorem Griffon a chladiči v kořenech křídel. Postaveno bylo 160 kusů, z nichž čtyřicet bylo předáno Nizozemsku a zbytek pak sloužil v Koreji spolu s 352 letouny verze Mk.5 se skládacími křídly. Existovaly stíhací průzkumné (FR), noční stíhací (NF) a protiponorkové (AS) letouny této verze. Navázalo na ně 133 letounů specializované verze AS.6, která plnila všechny role, především ale boj proti ponorkám. 151 kusů verze Mk.7 produkci uzavřelo; stroj byl tentokrát trojmístný, měl nový ocas, křídla a typický chladič. V 50. letech bylo 400 letounů přestavěno na verze T.1 nebo ozbrojenou T.2 se dvěma kabinami; případně jako dálkově řízené bezpilotní letouny (U.8 až U.10). Některé stroje byly upraveny pro vlečení vzdušných terčů nebo civilní účely. Poslední Firefly byl vyroben v roce 1956.

Jirka Wagner