NAVIGACE

ANTONÍN KAREL PADEVÍT
(30.3.1918 Duchcov - 17.4.1983 London)

1) Úvod

2) Rusko

3) Afrika

4) Anglie

Z Československa do Ruska

Německo v roce 1939 přepadlo Československo a otec, kterému bylo 21 let, se dal do odboje. Jeho prvním zabitým se stal německý voják, se kterým se potkal u stohu. Otec byl rychlejší a Němce bajonetem zabil. Skupina mužů včetně otce prchala celé dny směrem na Rusko. Jeden muž ze skupiny, jménem Alois (Lojza) Jurik (Juřica?), se po válce přesunul za námi. Celá jeho rodina v Československu zahynula, žádné děti neměl, byl posledním výhonkem svého rodu. Pro mě to byl jednoduše "strýc" Lojza, až do své smrti v Montrealu v 70. letech.

Muži (nevím kolik jich bylo) hladověli a byli prochladlí někde v lesích poblíž Ruska. Podařilo se jim zastřelit starou, houževnatou sovu, takže Lojza se vydal po okolních farmách ukrást sůl. Nakonec se vrátil s kusem soli určeným pro krávy a z ptáka zbyly jen kosti. Jak jsem slyšela, otec s Lojzou o tom často hovořili a smáli se tomu. Tedy aspoň jak jsem to slyšela.

Nakonec byli všichni zajati Rusi a transportováni do zajateckého tábora, jehož jméno ani polohu neznám. Otec říkal, že tam měli k jídlu denně jen kapustovou vodovou polévku. Jednoho dne Lojza ukradl husu z farmy poblíž a málem kvůli tomu přišel o život, protože zemědělec ho nachytal a držel mu pušku u hlavy. Jak tak Lojza seděl na zemi s oškubanou husou u nohou a puškou u hlavy, znenadání se objevil nějaký kozák na koni, přeskočil zeď za nimi a rolníkovi přikázal, aby Lojzu pustil.

Otec jednou uvařil jídlo z velitelova psa a všichni si to pochvalovali včetně velitele. Žádný z nich ale nevěděl, co vlastně jí. Otce za to mohli zastřelit, ale naštěstí na to nepřišli.

V tom táboře byl také jeden velmi hubený muž, kterému nikdo nechtěl pomáhat. Měl někde na těle velkou ránu. Otec to rozkrojil a bylo to plné červů nebo něčeho podobného. Otec vytáhl z ohně doruda rozžhavený pohrabáč, ránu vypálil a vyčistil a muž přežil.

Jirka Wagner