| NAVIGACE |
|
|
|
|
Mil, SSSR
připravil Jiří Kučírek
Demonstrace užitečnosti vrtulníku Mil Mi-10
Úspěchy vrtulníku Mi-6 z milovy konstrukční dílny umožnily začátkem 60. let vznik nového typu s označením Mil Mi-10. Tento stroj dostal v označení NATO název "Harke" (název pravděpodobně přejatý z němčiny znamenající hrábě). Veřejnosti byl představen v roce 1961 na letecké přehlídce v Tušinu. Sloužil také jako psychologický konkurent proti americkému stroji Sikorski S-64 "Skycrane".
Má stejné pohonné jednotky (dvojice turbohřídelových motorů Solověv D-25V) a
totožné uložení rotoru jako Mi-6. Stejný je i pětilistý hlavní rotor a na levé
straně trupového nosníku uchycená čtyřlistá stabilizační vrtule. Vedle dvojice
hlavních motorů je vrtulník vybaven malou pomocnou plynovou turbínou AI-8 sloužící
k pohonu elektrických a hydraulických soustav. Celková konstrukce trupu a podvozku jsou
přizpůsobeny k přenášení rozměrných nákladů mimo prostor nákladní kabiny.
Břemena mohou být nesena buď na závěsu pod trupem, nebo na zvláštní nákladní
plošině o rozměrech 8,5 x 3,5 m. Vzhledem k světlosti podvozku, může být výška
nákladu až 3,1 m. Převzetí nákladu do 15 000 kg zabere tomuto stroji dvě minuty.
Tato vlastnost zvyšuje jeho pohotovost nejen v civilní, ale především ve vojenské
dopravě. Mohutný spletitý podvozek je tvořen čtyřmi podvozkovými nohami se
zdvojenými koly, z nichž přední jsou na zemi řiditelná. Na vzpěrovém systému
levého předního podvozku je umístěn žebřík pro nástup osádky. Rozchod předních
kol činí 6 m, zadních kol 6,90 m. Na rozdíl od Mi-6 nemá pod rotorem umístěná
rozměrná křídla. Osádka může být až tříčlenná, nákladní prostor skýtá
pohodlí pro 28 cestujících. V trupu nese vrtulník nádrž na 585 kg a ve dvou
bočních gondolách nádrže o celkové hmotnosti 5 605 kg paliva.
Stroje jsou na svou dobu vybaveny kvalitním navigačním vybavením, které jim dovoluje
činnost v každých meteorologických podmínkách. Ovládání nákladního jeřábu
usnadňují televizní kamery a obrazovka umístěná na přístrojové desce pilota. Mil
Mi-10 nenese žádnou výzbroj.
V roce 1966 vznikla nová verze tohoto typu, označená jako Mi-10 K.
Vrtulníky Mi-10 byly používáni k přepravě různých ocelových konstrukcí,
potrubních součástí a dokonce motorových záchranných člunů nebo lehkých
montovaných domků pro děníky na stavbách v neosídlených oblastech Sovětského
svazu. S tímto typem bylo překonáno několik mezinárodních rekordů, jako například
v nesení zátěže 25 105 kg do výšky 2 800 m. Rekordy byly překonány až pozdější
vylepšenou verzí Mi-10 K a dopravním vrtulníkem Mi-12.
Celkem bylo vyrobeno asi šedesát kusů obou verzí. Většinu z nich tvořily stroje
verze K. Mnoho z nich zůstalo ve službách Aeroflotu a ruských vzdušných sil řadu
let, některé stroje slouží dodnes.
Mi-10 Harke-A
Základní verze vrtulníku z roku 1960.
Verze Mi-10 se vyznačuje spletitou soustavou podvozkových noh
Mi-10 K "Kran" Harke-B
Verze "Kran" (jeřáb) byla vyráběna od roku 1966. Je téměř identická, až
na dva podstatné rozdíly, které slouží zároveň jako hlavní rozpoznávací znaky od
verze Mi-10, a to především značně nižší jednoduchý podvozek a jeřábová
kabina, která je umístěná mezi nohama předního podvozku pod pilotní kabinou. Tato
kabina má všechny řídící funkce a sedadlo otočené dozadu. Tak může být Mi-10 K
obsluhován dvěma piloty současně, přičemž pilot v gondole může řídit vrtulník
při nakládání, vykládání a stoupání vrtulníku. Snížením podvozku se snížila
i výška na 7,80 m. Nosnost jeřábového zařízení se díky výkonnějším motorům
zvýšila z původních 8 000 kg na 11 000 kg.
Mi-10 K s jeřábní kabinkou a výrazně nižším podvozkem
Mi-10 K s jiným, větším typem jeřábní kabinky
V-10 (prototyp 1)
První prototyp vrtulníku Mi-10.
V-10
Mi-10 (prototyp 2)
Druhý prototyp vrtulníku Mi-10.
Několik fotografií druhého prototypu Mi-10
Mi-10 K (prototyp 1)
První prototyp verze Mi-10 K
Mi-10 K
Mi-10 R
Rekordní typ Mi-10 R z roku 1965. Narozdíl od ostatních verzí Mi-10 se vyznačuje
třínohým podvozkem použitým z vrtulníku Mi-6.
Rekordní Mi-10 R
Mi-10 P
Elektronická měřící verze z roku 1970. Veškerá aparatura je umístěna v kontejneru
pod trupem.
Mi-10 P
Mi-10 PP
Verze používaná v sovětském letectvu pro radioelektronický boj.
Mi-10 RVK
Transportní nosič jaderných hlavic.
Dva pohledy na Mi-10 RVK
Mi-10 UPL
Univerzální létající laboratoř. Stejně jako Mi-10 P se od běžné verze Mi-10
liší instalovaným kontejnerem.
Mi-10 UPL
Byl pouze používán v tehdejším Sovětském svazu.
Byl sice používán vojenským letectvem, ale nikdy se aktivně neúčastnil přímého boje.
| Motor: | 2x Solověv D-25V; 4 101 kW |
|---|---|
| Délka trupu:: | 32,85 m |
| Průměr rotoru: | 35,00 m |
| Výška: | 9,90 m |
| Prázdná hmotnost: | 27 000 kg |
| Maximální hmotnost: | 43 450 kg |
| Rychlost: | 235 km/h |
| Dostup: | 3 000 m |
| Dolet: | 650 km |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved