NAVIGACE

Mi-12 Homer

Mil, SSSR

připravil Jiří Kučírek

Létající "monstrum" Mil Mi-12

V roce 1971 byl na pařížském aerosalónu představen sovětský gigantický vrtulník Mi-12 z milovy konstrukční kanceláře. Pro návštěvníky byly překvapující jeho rozměry, výkony i celkové konstrukční řešení. V prvopočátku nesl prototypové označení V-12. V kódu NATO obdržel označení "Homer" (poštovní holub).
Konstrukce vrtulníku Mi-12 je zcela originální. Doutníkový trup, tak známý z běžných dopravních letounů, s klasickým uspořádáním ocasních ploch nese lichoběžníková křídla, na jejichž koncích jsou umístěny pohonné jednotky s protiběžnými pětilistými rotory. Na tomto stroji byl poprvé v Sovětském svazu použit systém rotorů umístěných vedle sebe. Pohonné jednotky tvoří čtyři turbohřídelové motory Solověv D-25VF, umístěné ve dvojicích. Tyto motory jsou vylepšenou verzí motorů D-25V, u kterých se podařilo zvýšit výkon z původních 4 101 kW na 4 780 kW. Tato netradiční konstrukce přinesla řadu výhod, například vyloučení reakčního točivého momentu a tím odpadnutí zadního vyrovnávacího rotoru, zvýšení stability, odlehčení rotorů v horizontálním letu vztlakem, vznikajícím na pevném křídle. Při stavbě Mi-12 bylo použito některých konstrukčních prvků z osvědčených předcházejících typů Mi-6 a Mi-10 (modifikované motory, rotorové hlavy, listy rotorů apod.). Celková koncepce podvozku je příďového typu, přičemž vzpěry křídel nesou na každé straně dvojici kol hlavního podvozku. Příďové kolo je rovněž zdvojené.
Nákladní prostor Mi-12 o délce 28,00 m, šířce a výšce 4,40 m je jako stvořený pro transport kontejnerů a jiných snadno naložitelných nákladů. Prostor je přístupný do stran otevíratelnou zádí, která se zároveň sklápí, aby mohla vytvořit nájezdní můstek. Pro nakládání je Mi-12 vybaven speciálním jeřábem. Vrtulník je schopen přepravovat těžké nákladní automobily, buldozery, menší bagry a jiné stavební stroje. Ve své době byl jediným vrtulníkem schopným nacházet vhodné geologické lokality a zároveň přepravovat a usazovat vrtné nebo jiné soupravy. V úpravě pro přepravu cestujících, je schopen v plném pohodlí přepravit až 50 pasažérů.
Vzhledem k tomu, že složitý elektrický systém o celkovém výkonu 400 kW vyžaduje proti předcházejícím typům více práce, je osádka Mi-12 tvořena dvěma piloty, navigátorem, radistou, palubním inženýrem a elektroinženýrem. Pilotní kabina je dvouposchoďová, což umožňuje všem jejím členům dokonalý výhled. Její přístrojové vybavení dovoluje provoz i ztížených povětrnostních podmínek.
I když byla celková nosnost vrtulníku více než slibná, byl další vývoj tohoto fenomenálního stroje zaměřen na její zvýšení až na hranici 55 000 kg.
V roce 1969 překonal Mil Mi-12 pět mezinárodních rekordů v kategorii E-1 (vynášení zátěže do stanovené výšky). Nedlouho poté, obdrželi tvůrci Mi-12 od americké Helicopter Assocoation of America Sikorského cenu.

Mi-12 působí dojmem kombinace vrtulníku a letadla

Uživatelé

Byl pouze používán v tehdejším Sovětském Svazu.

Bojové nasazení

???

TTD Mi-12

Motor:	4x Solověv D-25VF; 4 780 kW
Délka trupu::	37,00 m
Průměr rotorů:	35,00 m
Výška:	12,50 m
Prázdná hmotnost:	60 000 kg
Maximální hmotnost:	107 000 kg
Rychlost:	260 km/h
Dostup:	3 500 m
Dolet:	500 km

Zdroje:

• Vrtulníky, V. Svoboda, Praha 1979