NAVIGACE

Sikorsky S-67 Blackhawk

Sikorsky, USA

Připravil Lukáš Visingr

S-67 Blackhawk

Na úvod bych rád předešel nějakému nedorozumění ohledně jmen. S-67 Blackhawk (psáno dohromady) nemá nic společného se současným transportním vrtulníkem UH-60 Black Hawk (psáno odděleně), který má u Sikorského tovární označení S-70A.

Vývoj typu S-67 byl zahájen z iniciativy samotné firmy Sikorsky koncem 60. let. První prototyp letěl v srpnu 1970. Ještě téhož roku zaletěl na vzdálenost 3 km průměrnou rychlost 348,9 Km/h, což znamenalo nový mezinárodní rekord. O pět dní později dosáhl maximální rychlosti 355,485 Km/h, což byl rovněž rekord. Firma spoléhala na evropské země NATO, protože americká armáda se v té době orientovala na lehčí stroje. Avšak žádná ze zemí (Německo, Velká Británie, Itálie, Řecko, Turecko) neprojevila zájem, takže S-67 zůstal pouze na úrovni prototypu. Byla to jistě škoda, protože po stránce technologie i výkonů jednoznačně předběhl svou dobu.

S-67 byl dvoumotorový bitevní/transportní vrtulník s pětilistým nosným a pětilistým vyrovnávacím rotorem, oběma převzatými z typu S-61R (vojenské označení CH-3). Řada prvků byla převzata také z bitevního vrtulníku S-66, který byl původně navržen pro americké letectvo. V přídi úzkého trupu seděli za sebou pilot a střelec, za nimi se nacházela kabina pro 15 plně vyzbrojených mužů. Sedadla pilota i střelce byla vystřelovací s rotorovým nosným systémem, což dělá z S-67 vůbec první helikoptéru s katapultovacím zařízením. K trupu bylo připojeno křídlo se závěsníky pro zbraně a brzdícími klapkami.

S-67 byl vybaven pro operace ve dne, v noci i v nepříznivém počasí. Nesl navigační a střelecký systém Litton NAVFIRE, palubní počítač, který dokázal sledovat polohu až 16 cílů nebo navigačních bodů, mapové projekční zařízení, televizní systém pro zesílení zbytkového světla a přilbové zaměřovače.

Hlavňová výzbroj byla nesena v příďové střelecké věži. Možné typy zahrnovaly GAU-2B/A Minigun (7,62mm šestihlavňový kulomet), M-197 (20mm tříhlavňový kanón), M61A1 (20mm šestihlavňový kanón), M-140 (30mm revolverový kanón), M-187 (30mm tříhlavňový kanón) nebo M-129 (40mm granátomet). Na křídelních závěsech mohly být neseny protitankové řízené střely BGM-71 TOW, těžké protizemní AS.12 (francouzská výroba), protiletadlové AIM-9 Sidewinder, neřízené rakety ráže 70 mm nebo přídavné nádrže. Přiložená fotografie ukazuje celkem osm raketnic, tedy celkem 152 raket!!!

Kromě základní bitevní/transportní verze se projektovala varianta dopravní (neměla křídla, ale na jeřábu pod trupem mohla nést až 4 tuny nákladu), vyhledávací/záchranná (pro šest osob) a námořní (pro dálkový průzkum a boj s ponorkami). Jeden z vyrobených kusů také dostal zaplášťovaný vyrovnávací rotor (tzv. dmychadlo).

 

Údaje S-67

Motory:	2x General Electric T-58-T
Výkon:	2x 1 103 KW
Délka trupu:	19,74 m
Průměr nosného rotoru:	18,9 m
Průměr ocasního rotoru:	3,15 m
Výška:	4,57 m
Šířka trupu:	méně než 1 m
Rozpětí křídla:	8,33 m
Prázdná hmotnost:	5 680 Kg
Max. vzletová hmotnost:	10 000 Kg
Nosnost:	1 800 Kg
Max. rychlost:	335 Km/h
Cestovní rychlost:	302 Km/h
Operační dostup:	5 100 m
Dolet:	350 Km
Max. přeletová vzdálenost:	1 800 Km

---

Prameny:
Václav Svoboda: Vrtulníky (Naše vojsko, 1979)
Lubomír Popelínský a Vladimír Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel (Naše vojsko, 1997)
Internet

---

All Rights Released.