poválečné letouny USAF

Poválečné americké vojenské letouny

NAVIGACE

Convair F-106 Delta Dart

F-106A Delta Dart byl záchytný stíhač pro každé počasí. Sloužil u US Air Force více než 28 let, což je mnohem déle než jakýkoli jiný jeho současník.
Počátek vývoje F-102 sahá do roku 1949, kdy USAF požadovalo nadzvukový záchytný stíhač, který by se mohl postavit sovětským mezikontinentálním proudovým bombardérům. Projekt byl znám jako "1954 Interceptor", podle předpokládaného roku nasazení. 11.září 1951 dostal Convair smlouvu na svůj letoun s deltovitým křídlem, který měl označení F-102 a vycházel z již zalétnutého prototypu této firmy XF-92A.
V polovině roku 1953 letectvo rozhodlo nahradit Wright J67 motorem Pratt & Whitney J75, což byla pokročilá verze motoru J57, který poháněl F-102A Delta Dagger a letoun byl přeznačen na F-102B.
V listopadu 1955 bylo objednáno 17 F-102B. Maketa F-102B byla hotova v prosinci 1955. V prosinci 1956 byl odeslán jeden prototyp a ostatní v lednu 1957.
17.června 1956 bylo označení F-102B změněno na F-106A, neboť mezi oběma verzemi byly tak velké rozdíly, že šlo prakticky o dva různé typy.
První F-106A byl hotov na konci roku 1956, poprvé vzlétl 26.prosince 1956 a v polovině roku 1957 dostal F-106A jméno Delta Dart. V září 1958 bylo z původního množství 1000 potvrzeno pouze 260 kusů, jimiž mělo být vyzbrojeno 14 perutí. První dodávky F-106A byl provedeny v květnu 1959, tedy o pět let později, než se původně předpokládalo. Poslední Delta Dart byl Air Force odeslán 20.června 1961.
15.prosince 1959 ustavil Delta Dart pilotovaný majorem Joseph W. Rogersem absolutní světový rychlostní rekord - 2 438 km/hod ve výšce 12 300 m.
Během svého dlouhého života byl F-106A průběžně vylepšován. Například byl vybaven sedačkou, která se otáčela tak, že v okamžiku vystřelení z letounu byl pilot na zádech. V roce 1962 byl F-106A vybaven jako první letoun USAF záchytným hákem pod zádí letounu pro případ přetažení přistání.
F-106A operoval ve spolupráci s SAGE (Semi-Automatic Ground Environment) s nímž byl spojen prostřednictvím systému řízení palby Hughes MA-1. Systém MA-1 byl šedesátkrát inovován během služby Delta Dart. Udává kurz nutný pro dostižení nepřátelského letounu, automaticky označí cíl, odpálí střely vzduch-vzduch a provede únikový manévr. F-106 potřebuje pilota pouze ke vzletu a přistání nebo v případě poruchy automatiky.
F-106A překvapil svou dobrou manévrovatelností, kterou se vyrovná stíhačům pro manévrový vzdušný boj.
F-106 sloužil hlavně na kontinentálním území USA, na Aljašce, Islandu a v Kanadě. Krátce také v Německu a Jižní Koreji. V březnu 1968 byl F-106 krátce převelen na základnu Osan v Koreji, aby zajišťoval vzdušnou obranu během incidentu Pueblo. Delta Dart nikdy nebojoval.
V roce 1972 začal McDonnell Douglas F-15 Eagle nahrazovat Delta Dart u perutí ADC. F-106 byl předáván jednotkám Air National Guard. Poslední Delta Dart byl vyřazen 7.července 1988.
V roce 1986 bylo 192 nadbytečných F-106 konvertováno na tahače cílů a uloženo na Davis-Monthan AFB v Arizoně pod označením QF-106A - program Pacer Six. První let provedl v červenci 1987. Většina QF-106A byla odeslána na Tyndall a Holloman AFB v roce 1989.
Celkem bylo dodáno 277 kusů F-106A a 63 dvojmístných cvičných F-106B.

Stručná charakteristika
Základní funkce	záchytný stíhač
Pohon	proudový motor Pratt & Whitney J75-P-17
Výkon	25 180 lb		112 kN
Rozpětí	38,3 stop		11,68 m
Délka	70,8 stop		21,57 m
Výška	20,3 stop		6,18 m
Rychlost	maximální	1524 mph	2453 km/h
	přistávací	173 mph	278 km/hod
Poč. stoupavost	714 ft/s		13 054 m/min
Dostup	56 760 stop		17 300 m
Dolet	Nnormální	575 mil	925 km
	maximální	1808 mil	2 910 km
Hmotnost	prázdná	23 590 lb	10 700 kg
	max.vzletová	41 822 lb	18 970 kg
Celkem postaveno	F-106A		277
	F-106B		63
Výzbroj	1x Douglas MB-1 (AIR-2A nebo 2B) Genie neřízená střela s jadernou hlavicí; 4x Hughes GAR-3 nebo GAR-4 (později přejmenován na AIM-4E a AIM-4G) radarová nebo IČ střela. Později byla střela Genie nahrazena jedním 20mm rotačním kanónem M61A1.

Podrobnější historie letounu F-106

Další obrázky

Jirka Wagner