NAVIGACE

Hirošima - Little Boy

připravil Jirka Wagner a Robert Schlesinger

Převážně americké jednotky postupovaly nezadržitelně vpřed a směřovaly k Japonsku. Japonci však ani přes množství porážek neuvažovali o kapitulaci. A to ani poté, co se do bojů proti japonské armádě zapojil Sovětský svaz.

Američané připravili plán na invazi na ostrov Kjúšú pod názvem operace Olympic a plán na invazi na ostrov Honšú pod názvem operace Coronet. Invaze na Kjúšú měla začít 1. listopadu 1945 a na Honšú 1. března 1946. Plánovalo se s obrovskými ztrátami. Japonci stáhli svoje elitní jednotky z Mandžuska a Číny a připravovali se na invazi. Jejich taktikou bylo způsobit Američanům velké ztráty již na moři, počítali s útoky kamikadze. Japonci předpokládali, že velké ztráty Američanů a dlouhé boje jim připraví výhodnou pozici pro vyjednávání o ukončení bojů.

Vývoj jaderných zbraní začal již mezi světovými válkami. Italský vědec Enrico Fermi v roce 1934 bombardoval kovový uran neutrony. V roce 1938 pak němečtí vědci Otto Hahn a Fritz Straßmann byli úspěšní, jádro uranu se rozštěpilo a při tom se uvolnila energie. O těchto pokusech se dověděl dánský fyzik Niels Bohr, přes kterého se tato informace dostala v roce 1939 do Spojených států. V září téhož roku dostává americký prezident Franklin D. Roosevelt dopis od Alberta Einsteina, který se mu snaží vysvětlit účinky případných atomových zbraní. Roosevelt sestavil výbor, který se měl zabývat možnostmi v oblasti atomových zbraní.

Pro výzkum a výrobu jaderných zbraní byla určena tři místa.

• Los Alamos v Novém Mexiku. Tady měla být bomba vyrobena. Výzkum tady vedl Dr.J.R.Oppenheimer.
• Oak Ridge v Tennessee, kde se odděloval uran U-235 od uranu U-238
• Hanford ve státě Washington. Zde z uranu vyráběli plutonium.

Boji 2. světové války v Evropě a severní Africe prošel úspěšně pilot bombardéru B-17 Paul W. Tibbets. V Novém Mexiku pak testoval nový bombardér B-29 Superfortress. Zřejmě se osvědčil, protože dostal za úkol v rámci vojenské části projektu výzkumu v oblasti využití energie atomu s názvem Silver Plate připravit skupinu letců, kteří svrhnou atomovou bombu. Tato skupina byla označená jako 509. smíšená skupina. Jejím základem se stala 393. bombardovací peruť. Kromě ní do 509. smíšené skupiny patřily i 320. transportní peruť, 390. letecká servisní skupina, 603. peruť leteckého inženýrství, 1027. peruť leteckého zásobování, 1395. rota vojenské policie. V březnu 1945 byla ke skupině připojena i 1. zvláštní výzbrojní peruť.

Podplukovník Paul W. Tibbets si pro svoji skupinu vybral základnu Wendover, kde probíhala většina příprav.

Na konci dubna 1945 byla 509. smíšená skupina připravena na přesun na moře. V květnu končí válka v Evropě. A ve dnech 31. května a 1. června se koná porada, na které je rozhodnuto o nasazení atomových zbraní proti Japonsku. Cílem bylo Japonce účinky atomové bomby šokovat a dosáhnout tak rychlého míru a vyhnout se těžkách ztrátám amerických jednotek při dobývání japonských ostrovů. Někteří nové jaderné bombě nevěřili, jiní naopak předvídali, že to zahájí zbrojní závody se Sovětským svazem.

Mezitím se 509. smíšená skupina přesunula na ostrov Tinian. Tam se stala součástí 313. bombardovacího křídla. Okamžitě začal další výcvik v oblasti navigace, nouzových stavů, meteorologie atd. Pilovalo se rovněž bombardování. Nikdo mimo však netušil, k čemu se tito letci připravují.

V USA se zatím pilně pracovalo na vývoji vlastní bomby. Dne 16. července 1945 nadešel den, který měl ukázat všem pochybovačům sílu atomové zbraně. Do encyklopedií se zapsal čas 5:29 toho dne, kdy došlo v Alamogordu k výbuchu první jaderné bomby na této planetě. Výsledky překvapily i ty, kteří první zkušební výbuch připravovali.

LITTLE  BOY

Uranová bomba Little Boy (Chlapeček) byla připravena k vypuštění 31. července 1945, kdy byla definitivně sestavena dohromady techniky na ostrově Tinian v Pacifiku - podle slov jednoho z techniků vypadala "jako protáhlá nádoba na odpadky s ploutvemi". Měla 3m na délku a 71cm v průměru. Hmotnost 4 tuny, z toho 64kg uranu.

Na Tinian byla předtím dopravena ze San Franciska na palubě starého křižníku USS Indianapolis - loď byla vybrána jako dopravní prostředek bezpečnější než letadlo. Na Tinian připlul tento křižník 26. července a vyplul na Guam a odtud dál na Leyte.
Tam však už nedorazil, na moři se setkal s japonskou ponorkou I-58 kapitána Hašimota. Dne 29. července ve 23:32 vypálil Hašimoto na Indianapolis šest torpéd na vzdálenost 1400m. Dvě zasáhla cíl. Loď šla za 40 minut ke dnu. Na rychlosti potopení se podílelo i rozhodnutí kapitána, který nechal otevřít přepážky, větrací šachty a příklopy, aby tak částečně suploval chybějící klimatizaci.
S lodí šlo na dno i 400 mužů. Na hladině zůstalo šest záchranných člunů, na jednom z nich byl i kapitán McWay. Teprve po čtyřech dnech 2. srpna zachránily 57 přeživších mužů dva hlídkové obojživelné bombardéry. Lodě připluly na místo tragédie až v noci z 2. na 3. srpna a pátraly po dalších členech posádky křižníku. Poslední byli nalezeni až v poledne 3. srpna, mezi nimi byl i kapitán McVay. Počet mrtvých se pohyboval kolem 900. Jen 361 členů posádky přežilo.

Bylo rozhodnuto, že primárním cílem bude Hirošima (městská průmyslová oblast) a záložními cíli budou Kókura (vojenské sklady a město) a Nagasaki (městská oblast). Nigata ležela moc na severu, navíc nebyla příliš velká, a tak byla ze seznamu uvažovaných cílů vyškrtnuta.
Hirošima byla vybrána zejména proto, že podle zpráv rozvědky se v ní nenacházel žádný zajatecký tábor spojeneckých vojáků (ve skutečnosti bylo v Hirošimském hradu vězněno 23 amerických zajatců).

Let byl naplánován na 6. srpna a velitelem prvního bombardéru s jadernou pumou na palubě se stal plukovník Paul W. Tibbets, který všechny letce podílející se na celé akci dlouhé měsíce cvičil. Jeho letoun (byl to B-29-45-MO postavený v závodech Martin, Omaha, sériové číslo 44-86292) byl den předtím pojmenován po Tibbetsově matce: Enola Gay.

Náletu se zúčastnilo celkem sedm bombardérů B-29 Superfortess:

Povětrnostní průzkum:

• Straight Flush (maj. Claude Eatherley, Hirošima)
• Jabbit III (maj. John Wilson) - Kókura
• Full House (maj. Ralph Taylor) - oblast Nagasaki

Nálet samotný:

• Victor 82 Enola Gay s pumou Little Boy (plk. Paul W. Tibbets, Jr.)
• Victor 89 Great Artiste - fotografický a vědecký doprovod (maj. Charles Sweeney)
• Victor 91 - fotografický a vědecký doprovod (Maj. George Marquardt)

Záloha na Iwojimě:

• Top Secret (kpt. Charles McKnight) - do tohoto letounu mohla být v případě poruchy Enoly Gay bomba teoreticky přeložena.

Posádku letounu Enola Gay tvořili:

• plk. Paul W. Tibbets, Jr. - velitel, první pilot
• kpt. Robert Lewis - druhý pilot
• maj. Thomas J. Ferebee - bombometčík
• kpt. Theodore "Dutch" van Kirk - navigátor
• por. Jacob Beser - radiolokační důstojník
• por. Richard Nelson - radista
• plk. William "Deak" Parsons - námořní expert přes výbušniny
• por. Morris R. Jeppson - kontrola elektronických obvodů pumy
• sgt. Wyatt Duzenbury - palubní technik
• sgt. Robert Shumard - pomocník pal. technika, střelec
• sgt. Joe Stiborik - střelec
• sgt. George "Bob" Caron - zadní střelec

Letouny odstartovaly krátce po sobě brzy ráno (Enola Gay ve 2.45 hod.), 6. srpna 1945. Hodinu před nimi odletěly nad Japonsko tři povětrnostní průzkumné letouny. Od Straight Flushe přišla zpráva, že nad cílem je jasno.
Na palubě Enoly Gay mezitím byla odjištěna jaderná bomba Little Boy - námořní expert Parsons slezl do pumovnice a bombu částečně aktivoval (puma byla zajištěná pro případ nehody při startu). Před jejím vypuštěním ji definitivně aktivoval poručík Jeppson.

V 8.15 hod. si posádka nasadila černé ochranné brýle a vypustila Enola Gay bombu Little Boy ve výšce 31 500 stop (9600 m) z pumovnice. Síla bomby byla předem vypočtena na 12 až 20 kilotun TNT.

Radarová výška jejího výbuchu byla nastavena na 2 tisíce stop (610 metrů) nad zemí a puma vybuchla 43 sekund po svém vypuštění..
Po výbuchu střelného prachu v zadní části bomby, došlo k vzájemnému nárazu dvou podkritických množství uranu U-235 umístěných ve špici a v ocasní části. byla překročena kritická mez a zahájena řetězová štěpná reakce.

Město zasáhl ohromný žár o teplotě kolem 1 milionu stupňů. To, co nespálil žár, bylo zničeno nebo poškozeno účinky tlakové vlny v oblasti několika kilometrů od epicentra. Nad město vystoupal do výšky 20 kilometrů atomový hřib.

Okamžitě zahynulo nebo bylo smrtelně zraněno přes 70 tisíc lidí, dalších 70 tisíc bylo zraněno. Z celkového počtu 90 000 budov bylo zničeno 62 000. Spolu s těmi, co zemřeli později na následky zranění a ozáření se hovoří o 120 tisících obětí tohoto výbuchu.
Pro srovnání, při nočním útoku bombardérů B-29 v noci z 9. na 10. března 1945 na Tokyo zahynulo 100 000 lidí.

Enola Gay se pohobovala v blízkosti, aby mohla pozorovat účinky svržené bomby. Pak se vrátila na základnu Tinian. Hned po příletu dostal plukovník Tibbets vyznamenání "kříž za statečnost".

Japoncům díky zničené komunikaci trvalo, než se zpráva o zničení města dostala k nejvyššímu velení a císaři Hirohitovi, který vydal rozkaz, že je třeba ukončit rychle válku a zajistit mír. Ne všichni však věřili tomu, ze se Američanům podařilo dokončit atomovou zbraň. Na místě zkázy však pochopili, že se původní zpráva nemýlila a že skutečně Hirošimu zasáhla jaderná bomba.

Po atomovém útoku na Hirošimu následovalo o tři dny později svržení plutoniové bomby na Nagasaki. Více tady.