NAVIGACE

Minigun - rotační kulomety
M134 - rotační kulomet ráže 7,62 mm
XM214 - rotační kulomet ráže 5,56 mm

Minigun - když potřebujete déšť kulek

V boji může nastat situace, kdy potřebujete doslova brutální palebnou sílu pro potlačení nepřátelských jednotek - buďto kvůli jejich vysokému počtu nebo je zapotřebí rychlého a efektivního zásahu. K tomuto účelu se právě výborně hodí rotační kulomety. Jejich vícehlavňová palba nepřátelské jednotky doslova zasype deštěm kulek, před kterým není úniku a kterým se zaručeně trefíte. Kulomet založený na principu rotujících hlavní zkonstruoval již v polovině 19. století známý puškař pan Gatling. Ačkoliv jeho rotační kulomety byly pouze ukázkou dokonalé mechaniky a byly manuálně ovládány, již tehdy poskytovaly velice silnou palebnou podporu a principy, na nichž byly postaveny, jsou u rotačních kulometů s malými technickými vylepšeními používané dodnes. Tyto kulomety jsou nazývány Minigun(s) a v americké armádě jsou používány dva typy.

 

M134

M134 principiálně vychází z Gatlingova principu, ale obsahuje samozřejmě moderní technologie 20. století. Koncepční práce a systémovou analýzu projektu započala společnost General Electric již v roce 1960 jako nezávislý výzkum a vývojový projekt. Na počátku roku 1962 již byly vyrobeny a odzkoušeny modely jednotlivých součástí a ke konci roku byl uzavřen kontrakt s USAF na výrobu prototypu zbraně a stojanového systému. V prosinci 1962 byla vypálena první dávka a v listopadu 1963 byl úspěšně otestován lafetový systém (SUU-11/A) na letecké základně Eglin na Floridě. Eglin Air Force Base spolu se Springfield Armory v následujícím roce prováděli rozšířené testy ostrých střeleb a odolnosti systému a spolu s GE navrhovali úpravy designu. V té době probíhaly na téže základně také testy "boční palby" což byly střelby kulometů M37 z bočních oken C-47 Skytrain. M37 se při těchto testech příliš neosvědčily, zejména z důvodu neschopnosti dosáhnout určité vyrovnané udržovací kadence. Jednoho z projektových důstojníků zabývajících se testy minigunů napadlo, že by se M37 mohly zaměnit za miniguny. Toto bylo provedeno a testy dopadly na výbornou. Letoun AC-47 byl vyzbrojen miniguny na prototypových lafetách (SUU-11/A) a odcestoval do jihovýchodní Asie na operační cvičení. V prosinci 1964 se dokonce zapojil do bojů. Operace tohoto stroje byly brzy pojmenovány "Dech kouzelného draka" kvůli dešti ohně, který rozsévaly M134 především při nočních misích. Tyto mise a další testy byly natolik úspěšné, že na konci roku 1967 byl zaznamenán milion vystřelených nábojů.

M134 je šestihlavňový systém ráže 7,62 mm. Jeho kadence činí úžasných 6 000 ran za minutu. Při takové rychlosti střelby je pochopitelně obrovská spotřeba munice a tak je součástí lafetového systému zásobník na 1 500 nábojů. Náboje jsou zde uloženy na neintegrálním nábojovém pásu a muniční box je přepážkou rozdělen na dvě části. V zadní části systému je výduť, která obsahuje modul elektrického napájení, takže z letounu potřebuje pouze napájení pro ovládání a dobíjení vlastní baterie. Hnací motor pracuje na 28 V stejnosměrného nebo 11,5 V střídavého napětí. Od závěru vede směrem k zásobníku pružná hadice čtverhraného průřezu, kterou je dodávána munice ze zásobníku. Na druhé straně systému je válcová hadice pro bezpečný odhoz vystřelených nábojnic.

V současné době je systém M134 lafetován na většinu vrtulníků sloužících ve výzbroji USAF - UH-60, UH-1 a CH-47. Může být ale také umístěn na trojnohém stojanu pro pozemní použití. V minulosti byl také používán jako podvěs pod různými typy letadel. Pro použití v letounu C-47 Skytrain byl dokonce vyvinut nový komplet MXU-470/A nazývaný "Module", který sestával z nábojového bubnu pro 2 000 nábojů, který byl ve svislé poloze a k němu vodorovně dosedal minigun. Celý systém byl přesně tak vysoký, že umožňoval přímou střelbu z oken C-47. Kadence byla volitelná - 3 000 nebo 6 000 ran za minutu. Munice je v bubnu uskladněná nepásovaná a lze ji ze zadní části bubnu dobíjet. V bubnu je nabíječ, který vtahuje speciální pásy s municí nesené na palubě letounu a uvnitř ji delinkuje. Tuto operaci lze provádět, kdykoliv se na tom obsluha dohodne - například v pauzách mezi střelbou.
Na letounech AC-119 a AC-130 jsou umístěny systémy minigun spolu s rotačními kanóny M61A1 Vulcan.

TTD:

Ráže:	7,62mm x 51
Typ nabíjecího mechanismu:	gatlingův princip, elektricky poháněný
Podávání nábojů:	neintegrální nábojový pás nebo nepásované náboje (u systému MXU-470/A)
Režim střelby	automatický, s možností přepínání 3 000 nebo 6 000 ran za minutu
Délka celého systému:	801,6 mm
Délka samotné zbraně:	559 mm
Hmotnost samotné zbraně:	16,3 kg
Hlavně	6
Mířidla	podle použití (ocelová, nitkový kříž, optika)
Energetická náročnost	?
Spolehlivost	?
Životnost hlavní	?
Maximální dostřel:	?
Maximální účinný dostřel:	?
Kadence:	až 6 000 ran za minutu
Úsťová rychlost:	869 m/s
Výrobce:	General Electric
Primární určení:	Palebná podpora pozemních jednotek
Cena:	?

XM214

Úspěch kulometu M134 vedl firmu General Electric k vývoji lehké verze ráže 5,56 mm pro použití ve vozidlech, na menších člunech nebo k pozemnímu použití na stojanu. Jedná se v zásadě o stejnou koncepci jako kulomet M134, ale oproti této zbrani je zde několik změn:

- Páčka přístupového krytu - bezpečnostní páčka zabraňující výstřelu při přepnutí v poloze Safe
- Šrouby je možné povolit bez použití nářadí
- Svorkový mechanismus, který zastavuje převody pohonu nabíjení po spuštění úderníku
- Modifikovaný vyhazovač nábojnic

XM214 byl navržený jako kompaktní lehký systém používající trojnohý stojan M122 nebo lafetování na vozidle. Systém včetně 1 000 nábojů váží přibližně 38,6 kg (85 liber) a může být rychle rozložen na dvě přibližně stejně vážící části kvůli transportu. Systém sestává ze tří hlavních částí - zbraně, zásobníku a energetického subsystému.

Nábojový systém se skládá z nábojových schránek po 500 nábojích, přičemž dvě jsou vždy v pohotovostní pozici na nabíjecím stojanu. Náboje jsou v krabici uloženy na neintegrálním nábojovém pásu. Z nabíjecího subsystému vede ke zbrani pružná vodící hadice, kterou probíhá nábojový pás směrem k závěru. Při střelbě jsou náboje nejprve odebírány z první krabice a poté systém plynule přejde na druhou krabici, přičemž se zapne světelná signalizace, která informuje střelce o vyčerpání munice z prvního boxu a je třeba jej vyměnit. Muniční krabice jsou odpojeny od systému pomocí vycvakávacích sponek, podávací hadice je odpojena od podávacího mechanismu pomocí rychloupínací páčky. Když je nasazena nová krabice, tato páčka zasune první náboj z pásu do podávacího mechanismu. Při napojení podávací hadice na podávací mechanismus se páčka automaticky vycvakne a tím připraví náboj podavači.

Pohonný systém se skládá z 24 V baterie stejnosměrného proudu, elektromotoru o výkonu 596 W a elektronických ovládacích prvků druhé generace. Baterie je niklo-kadmiová je možno ji dobít během 15 minut. Baterie poskytuje energii pro 3 000 výstřelů, obsahuje elektrolytickou pastu, takže nehrozí nebezpečí vytečení elektrolytu a je ji možno více než 1 000 krát nabít. Pokud je systém XM214 lafetován na vozidle je možno dobíjet baterii v reálném čase. Integrované obvody druhé generace řídí rychlost střelby, velikost dávek a automatické čištění zbraně.

TTD:

Ráže:	5,56 mm x 45
Typ nabíjecího mechanismu:	Gatlingův princip, elektricky poháněný
Podávání nábojů:	neintegrální nábojový pás
Režim střelby	automatický, s možností přepínání mezi 400 a 4 000 ranami za minutu
Délka celého systému:	1 041 mm
Délka samotné zbraně:	686 mm
Šířka (včetně zásobníku):	444 mm
Hmotnost (včetně 1 000 nábojů):	38,6 kg
Hmotnost samotné zbraně:	12,25 kg
Hlavně	6 hlavní, 4 drážky RH / hlaveň, 1 otočka na 305 mm
Mířidla	Optická - dalekohled
Síla zpětného rázu	20 000 kg na 4 000 ran/min
Energetická náročnost	60 amp. na 4 000 ran/min
Spolehlivost	cca. 25 000 ran bez zastavení z důvodu poruchy
Životnost hlavní	100 000 ran
Maximální dostřel:	?
Maximální účinný dostřel:	?
Kadence:	400 - 4 000 ran za minutu
Úsťová rychlost:	991 m/s
Výrobce:	General Electric, Vermont (USA)
Primární určení:	zatím ve fázi testování
Cena:	?

 

Poznámka:
Gatling Richard Jordan: (1818-1903) Proslavil se právě konstrukcí kulometu s rotujícím svazkem hlavní, který vyvinul v průběhu Americké Občanské Války a nechal ho patentovat v roce 1862. Kvůli manuálnímu pohonu zbraně tento kulomet současná odborná literatura paradoxně nezařazuje mezi automatické zbraně - nabíjení zbraně a odhoz nábojnice nepracoval na principu tlaku plynů, ale díky ručnímu pohonu střelce...

 

Zdroje:
Monty's minigun pages
Encyclopedia Britannica
The Gatling Gun Co.
Webstrův výkladový slovník