NAVIGACE

HMS Furious
připravil Michal Béza

Kategorie: Letadlová loď
Třída: Furious

Vznik letadlové lodi Furious spadá do roku 1914, kdy se admirál lord Fisher vrátil do britské admirality a na jeho popud bylo zahájeno projektování osmi nových bitevních lodí a osmi bitevních křižníků. Konec První světové války a následná Washingtonská dohoda ukončily stavbu nových bitevních jednotek a většina rozestavěných trupů byla sešrotována. Byla zde však možnost jak zachránit investované peníze a sice přestavbou bitevních křižníků na letadlové lodě.

HMS Furious patřila do trojice neúspěšných špatně pancéřovaných plavidel postavených podle dispozic admirála Fishera. Kýl lodě byl položen 8. června 1915 v loděnici Armstrong, trup byl spuštěn na vodu 15. srpna 1916 a loď byla uvedena do služby 26. června 1917. Na rozdíl od lodí Glorious a Courageous měla nést pouze dvě děla extrémní ráže 457 mm ve dvou jednodělových věžích, ale později bylo rozhodnuto místo příďové věže vybudovat krátkou nakloněnou plošinu pro starty letadel. Tak vznikl kříženec letadlové lodi s nevyhovující letovou palubou vpředu a jedním obrovským dělem vzadu. Palba z děla byla navíc také velmi problematická, neboť při ní byl neúnosně namáhán trup a jeho kadence byla tak nízká, že bylo značně neefektivní.

Vzhled HMS Glorious v roce 1917

Nakloněná rozjezdová dráha byla dlouhá 50 metrů a pod ní byl umístěn hangár. Vzlet letounů byl možný pouze proti větru a za maximální rychlosti plavidla. Přistání na lodi prakticky nebylo možné a podařilo se pouze jednou, druhý pokus skončil havárií a smrtí pilota. Při přistání letounu totiž musela loď plout proti větru, zatímco pilot musel prokličkovat kolem komína, stožárů a nástaveb a v podstatě na minimální rychlosti doklouzat na palubu, kde ho zachytil palubní personál. Proto bylo nedlouho po uvedení lodě do provozu rozhodnuto sejmout i zadní dělovou věž a stožár a na jejich místě zbudovat přistávací palubu. Práce byly skončeny 15. března 1918.

Po zbudování přistávací paluby v roce 1918

Komín uprostřed lodi zůstal zachován stejně jako bojová věž a tak před nimi musea být umístěna záchranná síť, která měla zadržet letouny, které měly vysokou rychlost. Tím ovšem docházelo k poškození jak sítě, tak letounů což nebylo pro bojový provoz přípustné. Také přesun letounů ze zadního hangáru na startovací palubu byl značně problematický. Proto bylo přikročeno ke kompletní přestavbě letové paluby spolu s přemístěním kouřovodů a bojové věže. Přestavba probíhala od června 1922 do srpna 1925 a z HMS Furious se stal plnohodnotný nosič letounů. Bojová věž zmizela úplně ačkoli v roce 1939 byl přece jen na pravoboku zbudován malý ostrov. Kouřovody byly umístěny na levoboku plavidla. V letech 1931-32 byla posílena protiletecká baterie.

HMS Furious po celkové přestavbě v roce 1925 (přibližný vzhled)

Kariéra HMS Furious jako letadlové lodě započala už v průběhu První světové války, kdy z její paluby odstartoval první letoun v průběhu plavby. K tomu došlo v červenci 1917 a po její přestavbě, při které byla instalována přistávací paluba, došlo dne 2. srpna 1918 k prvnímu standardnímu přistání letounu. Už 19. července 1918 však z její paluby odstartovalo sedm letounů typu Sopwith Camel, které zaútočily na německou základnu vzducholodí v Tondernu, kde zničily dva Zeppeliny.
Ve dvacátých a třicátých letech došlo k přestavbě lodě na plnohodnotný nosič s průběžnou palubou a byla posilována protiletecká výzbroj. Po vypuknutí Druhé světové války byla HMS Furious dislokována v Severním moři a do dubna 1940 působila také v severním Atlantiku. V měsících duben až červen 1940 se loď zúčastnila Norské kampaně a po stažení spojeneckých vojsk z Norska prováděla hlídkové plavby v severních mořích. Při operaci "DF" 6. září 1940 její letouny potopily dvě německá plavidla o úhrnném výtlaku 2 000 tun. Od října 1941 do dubna 1942 absolvovala přezbrojení v USA a poté působila ve Středozemním moři. V srpnu a září 1942 transportovala na Maltu 38 letounů Spitfire a v listopadu se zúčastnila vylodění v severní Africe.
Následující měsíce byla HMS Furious neoperativní a do služby se vrátila v lednu 1944 pod velením kapitána G.T. Phillipa, kdy se v rámci Home Fleet zapojila do ofenzivy proti Němci-okupovanému Norsku. Za zmínku stojí především její účast v operacích Tungsten, Mascot a Goodwood mezi dubnem a červnem 1944. Při operaci Tungsten (Wolfram) dne 3. dubna střemhlavé bombardéry typu Barracuda z HMS Furious a HMS Victorious svrhly pumy na německou bitevní loď Tirpitz kotvící v Kaafjordu.
Po úspěšné válečné kariéře byla zastaralá loď 15. září 1944 vyřazena z aktivní služby a zbytek války strávila jako ubytovací loď. V letech 1945-48 byl její trup používán na testy zbraní a výbušnin. V lednu 1948 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel Royal Navy a prodána do šrotu. Sešrotování probíhalo na vrakovištích Dalmuir a Troon do roku 1954.

 

Technicko-Taktická Data: