NAVIGACE

HMS Glorious
připravil Michal Béza

Kategorie: Letadlová loď
Třída: Courageous

V průběhu První světové války byla na popud lorda admirála Fishera postavena skupina třech lodí, které měly za úkol proniknout do Baltského moře a operovat spolu s ruskou flotilou. Kvůli specifickým podmínkám se mělo jednat o plavidla velmi rychlá a silně vyzbrojená, řadící se do kategorie bitevních křižníků, ale s velmi malým ponorem a slabým pancéřováním. Proto bývala označována jako velké lehké křižníky nebo lehké bitevní křižníky. Jednalo se o sesterské lodě Courageous a Glorious a třetí křižník Furious. Při prvním střetnutí s německými loděmi dne 17. listopadu 1917 bylo zřejmé, že se jedná o chybnou koncepci, protože nepřátelská palba devastovala britské lodě a to dokonce i palba ze 150 mm kanónů. Lodě byly i mezi posádkami značně neoblíbené a dostávaly hanlivé přezdívky. Není proto divu, že po skončení války se s nimi nadále neuvažovalo. Naštěstí bylo v roce 1924 namísto sešrotování rozhodnuto přebudovat je na letadlové lodě.

HMS Glorious byla postavena v loděnicích Harland & Wolff, její kýl byl položen 1. května 1915 a loď byla spuštěna na vodu 20. dubna 1916. Do služby vstoupila v lednu 1917 jako bitevní křižník.

Britská admiralita potřebovala ve dvacátých letech nové rychlé letadlové lodě a naopak se musela vzdát části bitevních plavidel. HMS Glorious spolu se setrou HMS Courageous byly přestavěny na letadlové nosiče; přestavba Glorious probíhala od února 1924 do března 1930. Dělová výzbroj sestávající ze čtyř děl ráže 381 mm byla nahrazena letovou palubou a komín s bojovou věží se přesunul na pravobok do podoby ostrova, čímž se ušetřilo přibližně 200 tun a v prostoru bývalých kouřovodů byly situovány kajuty mužstva. Letová paluba končila přibližně 50 metrů před přídí výrazným obloukem. Letouny z hangárů vyvážely dva výtahy, na přídi byl ve třicátých letech instalován jeden katapult. Loď obdržela protitorpédovou obšívku, čímž se navíc zvýšila její stabilita. Těžká děla nahradila protiletecká výzbroj sestávající ze 102 mm (4") kanónů a dvouliberních osmihlavňových pom-pomů. V porovnání s předchozími adaptacemi bitevních lodí na letadlovky se jednalo o zdařilou koncepci se silnou protileteckou výzbrojí a velkou palubní letkou, nicméně ani jedna z lodí této třídy nevyvázla ze střetnutí s plavidlem, na které nebyla připravena - s ponorkou a bitevní lodí.

       

Po neúspěšné kariéře bitevního křižníku byla HMS Glorious ve dvacátých letech přebudována na letadlovou loď. Znovu vstoupila do služby v roce 1930 a následovala téměř desetiletá mírová kariéra. V tomto období působila v rámci Středomořské flotily s základnou na Maltě. Když pak v září 1939 hrozil vstup Itálie do války přesunula se do Alexandrie v Egyptě a v říjnu 1939 se připojila ke svazu Force I, v rámci něhož hlídkovala v Adenském zálivu. V následujících měsících se za podpory bitevní lodě HMS Malaya zapojila do pátrání po německých korzárech v čele s lodí Admiral Graf Spee. V lednu 1940 dopravila HMS Glorious 24 letounů Gladiator z 802. perutě na Maltu, kde je zanechala před svou plavbou v Rudém moři.
Po německé invazi do Norska, která začala 9. dubna 1940, byla HMS Glorious spěšně povolána zpět do Británie. Dne 11. dubna 1940 opět naložila na Maltě 9 Gladiátorů z 802. perutě a ostatní zůstaly na ostrově, kde vytvořily obrannou letku RAF Hal Far Fighter. HMS Glorious už se pro ně nikdy nevrátila.
Pět dní po německé invazi se vylodily britské jednotky u Narviku, ale bylo již příliš pozdě. Z Británie vypluly na jejich podporu 21. dubna letadlové lodě HMS Ark Royal a HMS Glorious a k norským břehům dorazily o dva dny později. Letouny z obou lodí provedli nad Norskem několik leteckých operací, povětšinou s nevalným úspěchem. V následujících týdnech prováděla HMS Glorious zásobování fronty letouny RAF a v květnu 1940 vyložila v Norsku dokonce 18 Hurricanů.
Na konci května 1940 bylo nutno evakuovat na 25 000 spojeneckých vojáků z Němci obsazeného Norska. Velké lodní uskupení u břehů Norska bylo ohrožováno útoky německé Luftwaffe a na obranu před nimi byly zapotřebí letouny vzdušného krytí flotily stejně jako Hurricany startující z pobřeží. Operace Alphabet probíhala od 5. do 8. června 1940. Ráno 8. června odrazila od norských břehů poslední letadlovka HMS Glorious. Na její palubu v průběhu plavby přistávaly poslední evakuované letouny Gladiator a Swordfish a dokonce i 7 letounů Hurricane, které neměly přistávací zařízení a jednalo se tak o první přistání nespecializovaného moderního jednoplošníku na palubě letadlové lodi.
Na druhé straně byly vyslány jednotky německé Kriegsmarine, aby potopily odplouvající evakuační lodě. Hlavní konvoj pod krytím letadlové lodě HMS Ark Royal, křižníků HMS Southampton, HMS Coventry a šestnácti torpédoborců směřoval do Anglie, zatímco HMS Glorious se z důvodu nedostatku paliva spolu s torpédoborci HMS Acasta a HMS Ardent oddělila a vydala se samostatně na kotviště Scapa Flow. Přibližně v 16:30 objevily kouř britské letadlovky dvě německé bitevní lodě Gneisenau a Scharnhorst u ostrova Jan Mayen. Němci měli při tomto střetnutí zásadní dělovou převahu a ze vzdálenosti 26 kilometrů zasahovali beztrestně objemný trup HMS Glorious, která neměla šanci odpovídat svými protiletadlovými děly. Její paluba byla navíc tak přeplněna letouny, že nemohl ani jeden odstartovat. HMS Glorious inkasovala zásah do předního hangáru, uskladněné Hurricany vzplanuly a munice pro vlastní letouny nemohla být dopravena na palubu. Loď získala značný boční náklon a během dvaceti minut se potopila. Oba doprovodné torpédoborce se snažily položit kouřovou clonu a přitom byly oba potopeny, ačkoli HMS Acasta se podařilo torpédovat Scharnhorst. Ze všech tří lodí bylo zachráněno 44 lidí, utonulo 1457 námořníků, 41 členů pozemního personálu a 18 pilotů. Na palubě tehdy loď nesla 6 letounů Swordfish z 823 Sq., 10 Sea Gladiatorů z 802 Sq. a dále 10 Hurricanů ze 46. Sq. a 10 Gladiatorů z 263 Sq. RAF

Existuje jedna zajímavá teorie týkající se důvodu, proč HMS Glorious opustila evakuační svaz a vydala se do Scapa Flow jen v doprovodu dvou torpédoborců. Upozornil mne na ni pan Milan Kotoulek, který si vzpomněl na popis této události v knize Odvaha v oblacích / Courage In The Skies (Naše vojsko 1996). Autoři, J.E. Johnson a P.B. Lucas, zde popisují nevraživost mezi kapitánem HMS Glorious, D'Oyly-Hughesem, a velícím letovým důstojníkem na Glorious, J.B. Heathem. Ta měla přerůst v otevřené nepřátelství, kapitán prý nechal letového důstojníka uvěznit a na Scapa Flow ho chtěl postavit před vojenský soud (podle svědectví prvního důstojníka Le Geyta z lodi Diana). Proto opustil svaz a vydal tak cennou letadlovou loď v šanc německým bitevním lodím.
Zda je tato informace pravdivá se dá těžko posoudit, protože se jedná o "svědectví z druhé ruky" - Le Geyt prý zachytil depeši vysílanou signální lampou z HMS Glorious na HMS Ark Royal. Nicméně počínání kapitána D'Oyly-Hughese bylo neomluvitelné v tom ohledu, že po čas plavby na Scapa nenechal hlídkovat ani jediný letoun, ačkoli byl polární den (tedy podmínky pro letové operace příznivé téměř po celých 24 hodin) a hrozil střet s německými loděmi. Bitevní lodě Gneisenau a Scharnhorst se tak nečekaně přiblížily na dostřel svých těžkých děl.

 

HMS Glorious obdržela "in memoriam" bojové vyznamenání za účast v Norské kampani.

Technicko-Taktická Data (1930):

 

 

[FrontPage Include Component]

 

[FrontPage Include Component]