NAVIGACE

Conte di Cavour
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Giulio Caesare

Bitevní loď Conte di Cavour, zkráceně často nazývána pouze Cavour, byla postavena v loděnicích Arsenale di la Spezia. Kýl byl položen 10. srpna 1910, trup byl spuštěn na vodu 10. srpna 1911 a loď byla dokončena a uvedena do služby 1. dubna 1915.

Stejně jako její sesterská loď Giulio Caesare podstoupila i Cavour ve třicátých letech rozsáhlou modernizaci, která by se dala přirovnat snad jen k pozdějším přestavbám amerických bitevních lodí po rozprášení Tichomořské flotily japonským palubním letectvem v prosinci 1941. Na rozdíl od amerických typů však lodě třídy Caesare byly přes svůj moderní vzhled poměrně malé, ale především slabě chráněné, se slabou výzbrojí a zůstaly jim některé konstrukční nedostatky, které vykazovaly již při svém vzniku.

Při přestavbě byla prostřední dělová věž odstraněna, a dělovou výzbroj hlavní baterie poté tvořilo deset děl ráže 320 mm (12,6"/43,8 cal) Model 1934 OTO. Sekundární baterii tvořilo dvanáct děl ráže 120 mm (4,7"/50 cal) model 1933 uložených v šesti dvojhlavňových věžích na bocích lodě.
Protiletecká baterie sestávala z osmi děl ráže 100 mm /47 cal Model 1924 umístěných ve čtyřech dvojvěžích. Jejich kadence se pohybovala mezi 8 - 10 ranami za minutu. Dále pak zde bylo osm dvojhlavňových kompletů ráže 37mm/54 cal. a šest dvojhlavňových kompletů Breda ráže 20mm/65 cal.

Kotelny byly sloučeny a komíny byly "přisunuty" k sobě. Hnací ústrojí bylo vyměněno za 8 výkonných kotlů Yarrow 3 drum type. Turbíny byly nahrazeny dvěma novými turbínami Belluzzo a loď poháněly pouze dva lodní šrouby. Plavební rychlost se zvýšila až na maximálních 28 uzlů, což z ní činilo jednu z nejrychlejších bitevních lodí na světě. Palivové nádrže pojaly 2 250 tun nafty a akční rádius se zvýšil na 4 800 námořních mil při rychlosti 10 uzlů nebo 3 100 námořních mil při rychlosti 20 uzlů.

Boční pancéřový pás tloušťky 79 mm se táhnul po celé délce lodi, uprostřed měl pak tloušťku 129,5 mm - 249 mm (viz. nákres). Hlavní pancéřová paluba měla tloušťku 101,6 mm, protistřepinová paluba tloušťku 12,7 mm. Dělové věže hlavní baterie měly čela silná 279,4mm, boky 238,7mm a stropy 84 mm silné. Pancéřování barbet mělo tloušťku v rozsahu 130 - 305 mm, velitelská věž měla pancéř tloušťky 259 - 100 mm.

Stejně jako Giulio Caesare, ani Conte di Cavour se v průběhu První světové války nezapojila do válečných operací. V roce 1925 byla loď částečně modernizována, ale od 12. května 1928 byla přesunuta do rezervy. 12. října 1933 započala celková přestavba v loděnicích Cantieri Riuniti dell' Adriatico v Terstu a 1. června 1937 byla loď opět uvedena do činné služby.

Spolu s částí italské floty narazila Cavour 9. července 1940 na britský svaz vedený bitevními loděmi Malaya, Warspite a Royal Sovereign u mysu Stillo (jižní Calabrie). Italskému svazu se (jako potom ještě mnohokrát) naštěstí podařilo uprchnout před palbou britských lodí. Od 31. srpna do 5. září 1940 se italská flotila pokoušela o blokádu Malty, 7. a 8. září se pak neúspěšně snažila vytlačit britskou flotilu. K dalšímu střetnutí znepřátelených svazů došlo ve dnech 28. září - 3. října. Obou akcí se účastnila i Conte di Cavour.

Při napadení Řecka 28. října 1940 kotvila bitevní loď Conte di Cavour spolu s částí Italské flotily nečinně na své základně v Tarentu. Britové neváhali a přispěchali slabé řecké flotile na pomoc a tím získali strategické řecké přístavy. Dne 11. listopadu 1940 napadla Tarent britská letadla z letadlové lodi Illustrious. Leteckými torpédy poslala ke dnu Conte di Cavour a další dvě bitevní lodě. Všechny tři lodě byly vyzdviženy a Cavour byla v roce 1941 odtažena do Terstu, ale v roce 1943 byly opravy z politických důvodů zastaveny - Itálie kapitulovala. Sami Italové ji zde na mělčině 10. října 1943 potopili. Německá armáda, která poté ještě okupovala tato území sice trup opět vyzdvihla, ale loď byla nakonec přece jen potopena náletem amerických letadel 15. února 1945.

        

Technicko-Taktická Data (1937):