NAVIGACE |
|
|
Vittorio Veneto
připravil Michal Béza
Kategorie:
Bitevní loď
Třída:
Littorio
Vittorio Veneto byla druhou lodí třídy Littorio o standardním výtlaku 35 000 tun. Byla postavena v loděnicích Cantieri Riuniti dell' Adriatico, San Marco v Terstu, kýl byl položen 28. října 1934 (stejně jako Littorio), loď byla spuštěna na vodu 25. července 1937 a uvedena do služby 28. dubna 1940.
Hlavní výzbroj tvořilo devět děl ráže 381 mm (15"/50) Model
1934 uložených ve třech trojvěžích - dvě na přídi a jedna na zádi. Dostřel
činil 42 800 metrů a jejich kadence byla přibližně 1,3 ran za minutu. Náměr hlavní
se pohyboval v rozsahu od -5,5° do +36° a odměr věží byl přibližně +/-120° při
rychlosti rotace 6° za sekundu. Děla se nabíjela pod úhlem 15°.
Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 152 mm (6"/55) Model 1936
uložených ve čtyřech trojhlavňových věžích po dvou na přídi a na zádi. Tato
děla byla určena pro boj s torpédoborci a jinými rychlými a slabě pancéřovanými
plavidly. Jejich kadence se pohybovala mezi 4 až 5 ranami za minutu. Dostřel činil
přibližně 25 000 metrů. Náměr se pohyboval v rozsahu -5° až +45° a odměr veží
byl přibližně +/-120°.
Protileteckou baterii tvořilo především dvanáct samostatně uložených kanónů OTO
ráže 90 mm (3,5"/50) Model 1939, které obklopovaly nástavby s komíny. Jejich
kadence dosahovala rychlosti 12 ran za minutu a dostřel byl více než 10 000 metrů.
Další protileteckou výzbroj tvořilo 20 kanónů Breda ráže 37 mm/54 cal., 20 - 28
kanónů Breda ráže 20 mm/65 cal. a různý počet kanónů ráže 13,2 mm. Tyto kanóny
byly uloženy po dvou nebo po čtyřech hlavních. Na přídi byly umístěny čtyři
kanóny ráže 120 mm/40 cal.
Hnací systémy sestávaly z osmi naftových kotlů Yarrow a čtyř parních turbín Belluzzo. Kouřovody z osmi oddělených kotelen ústily do dvou komínů, které byly zvláště pancéřovány a obklopeny protileteckými zbraněmi. Turbíny otáčely čtyřmi čtyřlistými lodními šrouby. K manévrování sloužila tři kormidla.
Bojové mise bitevní lodě Vittorio Veneto se v průběhu Druhé světové
války soustředily, podobně jako u celé italské flotily, na dva zásadní cíle -
podrobení Malty a s tím související souboje s britskou středomořskou flotilou. Ve
dnech 31. srpna - 5. září 1940 se pokoušela Vittorio Veneto neúspěšně
napadnout zásobovací konvoje směřující na Maltu a poté se 7.-8.září a
28.září-3.října neúspěšně střetla s britskými silami. Dne 27. listopadu 1940 se
střetla s britskou Force "H" u mysu Teulada (Sardínie) a při tomto souboji
zasáhla britský těžký křižník Berwick.
V odpověď byla napadena torpédovými letouny Swordfish z britské letadlové lodě Ark Royal, ale podařilo se jí
vymanévrovat.
V únoru 1941 došlo k dalšímu střetu s britskými silami, ale italské síly se bez
poškození ze střetnutí stáhly. 28. března 1941 při akci u mysu Matapan
(severozápadně od Kréty) se Vittorio Veneto dostala do souboje s britskými
křižníky Orion, Ajax, Gloucester a Perth. Navíc utržila jeden zásah
torpédem od letounu z letadlové lodě Illustrious a vzniklé
poškození výrazně snížilo její rychlost, nicméně se lodi podařilo ze střetnutí
uniknout. Následné opravy byly prováděny v Tarentu. Po opravách se v září 1941
opět zapojila do akcí, které měly za cíl přerušit britské zásobovací konvoje na
Maltu, avšak bezúspěšně. V prosinci prováděla krytí konvojů ze severní Afriky a
při této misi byla 18. prosince torpédována britskou ponorkou a následné opravy
trvaly až do jara 1942. V létě ve dnech 13.-16. června 1942 se opět pokoušela
blokovat konvoje na Maltu, a od té doby se do bojových akcí nezapojila.
Při americkém náletu na La Spezia 5. května 1943 byla Vittorio Veneto
zasažena jednou pumou. Po italské kapitulaci byla 11. září 1943 přesunuta na Maltu a
odtud 13. září do Alexandrie. Od 17. října 1943 byla spolu se sesterskou lodí Littorio internována na jezeře Amaro u
Suezského průplavu.
Vittorio Veneto byla navrácena Itálii v roce 1946, ale podle podmínek smlouvy
o poválečném vyrovnání měla být sešrotována ve prospěch Velké Británie. Dne 1.
února 1948 byla oficiálně vyřazena z námořnictva a v letech 1948-50 byla v
loděnicích La Spezia sešrotována.
Technicko-Taktická Data:
Celková délka | 237,8 m |
Délka při čáře ponoru | 232,25 m |
Šířka | 32,9 m |
Ponor | 9,6 - 10,5 m |
Výtlak standardní | 41 167 t |
Výtlak maximální | 45 752 t |
Výzbroj | 9 x 381 mm (15"/50) |
12 x 152 mm (6"/55) | |
12 x 90 mm (3,5"/48) AA | |
20 x 37 mm AA | |
20 x 20 mm AA | |
4 x 120 mm | |
Pancéřování bok | 99 mm - 350 mm |
Pancéřování paluba | (35,5 mm - 47,5mm) + (100mm - 162mm) |
Pancéřování dělové věže | 289,5 mm |
Pancéřování velitelská věž | 259 mm |
Palubní letouny | 2-3 |
Katapulty | 1 |
Max. rychlost | 30 uzlů |
Pohon | 8 bubnových kotlů Yarrow |
4 parní turbíny Belluzzo | |
Výkon | 130 000 ks |
Zásoba paliva | 4 000 t |
Akční rádius | 4 580 námořních mil při 16 uzlech |
Posádka | 1 830 - 1 950 mužů |
Zařazena do služby | 28. dubna 1940 |
Vyřazena ze služby / potopena | 1. února 1948 |
Copyright © All Rights Reserved