NAVIGACE |
|
|
Americké těžké křižníky
USS Boston
(CA-69, později CAG-1)
připravil Michal Béza
Kategorie:
Těžký křižník, později Raketový
křižník
Třída: Baltimore, později
Boston
Těžký křižník USS Boston byl postaven v loděnicích Bethlehem Steel Co. v Quincy, Massachusetts jako druhá loď početné třídy Baltimore. Jeho kýl byl položen 31. června 1941, trup byl spuštěn na vodu 26. srpna 1942 a loď byla uvedena do služby 30. června 1943.
V období Druhé světové války byla loď vyzbrojena devíti kanóny
ráže 203 mm umístěnými ve třech věžích, a jako sekundární výzbroj sloužilo
dvanáct univerzálních kanónů ráže 127 mm umístěných v šesti dvojhlavňových
věžích. Protiletecká baterie sestávala ze 40mm kanónů Bofors a z 20mm kanónů
Oerlikon.
Loď byla vybavena až čtyřmi hydroplány vypouštěnými z dvojice katapultů
umístěných na zádi. K vyzvednutí letounů z vodní hladiny sloužily dva jeřáby a
dva letouny mohly být uskladněny v záďovém hangáru opatřeném odsuvným víkem.
Při modernizaci v padesátých letech byla demontována zadní trojčitá věž s děly ráže 203 mm spolu s její barbetou a dalšími konstrukčními prvky této zbraně, odstraněna byla také zadní dvojitá věž s kanóny ráže 127 mm. Na jejich místě vyrostla protáhlá nástavba, která dosahovala až ke konci zádě lodi. Na nástavbě byla umístěna dvě dvojitá odpalovací zařízení pro protiletadlové řízené střely Terrier, přehledový a střelecký radar a další naváděcí a řídící systémy pro tento zbraňový systém. Vrata leteckého hangáru byla zaslepena a byly odstraněny katapulty a jeřáby. Byla také demontována většina protiletadlových kanónů Bofors a "dvacítky" Oerlikon. Místo jednoduchého předního stěžně byl instalován mřížový stožár s modernějšími radarovými a komunikačními systémy. Dva komíny byly sloučeny v jeden.
USS Boston po přestavbě na CAG-1 (kresba autor)
Po svém uvedení do služby absolvovala USS Boston několik měsíců
cvičením v Karibské oblasti a na přelomu roku se Panamským průplavem přesunula
do vod Pacifiku a zakotvila na základně Pearl Harbor. V lednu 1944 se připojila
k TF85 a zapojila se do kampaně u Marshallských ostrovů. V průběhu ledna a února
podporovala vylodění spojeneckých sil na ostrovech Kwajalein, Majuro a Eniwetok.
Ačkoli měla primárně krýt svaz letadlových lodí, u ostrova Eniwetok také použila
svých 203 mm děl při dělostřelecké přípravě.
V následujících měsících se pak loď přesunula do centrálního Pacifiku. Na konci
března operovala u Palau a Západních Karolin, načež podporovala vylodění
spojenců v Holandské Nové Guinei ve dnech 21. až 24. dubna. Na konci měsíce pak
spolu s dalšími křižníky a torpédoborci bombardovala Souostroví Satawan. V
květnu USS Boston kryla nosiče letounů při útocích na ostrovy Marcus a
Wake. V červnu loď působila v rámci útočné skupiny letadlovek TG58.1, která
prováděla útoky na ostrovy Mariánského řetězu a také podporovala vylodění na Saipanu,
stejně jako operace v Boninském souostroví a byla přítomna v bitvě o Filipínské moře.
Následovalo vylodění na Guamu a v srpnu a září USS Boston podporovala
útoky na Palaus, Mindanao, Luzon a filipínský ostrov Visayas v rámci skupiny
TG38.1. V září útočná skupina pokračovala v operacích u břehů Formosy a v
oblasti Filipín a zúčastnila se bitvy o záliv Leyte. Letouny nosičů TG38.1 zde
zaútočily na svaz admirála Kurity a potopily lehký křižník
Noshiro a jeden
torpédoborec. Na sklonku roku 1944 se USS Boston podílela na útocích na
severní Formosu a souostroví Ryukyu, především Okinawu. Zde pomáhala odtáhnout
torpedovaný lehký křižník USS Houston
(CL-81) z bojiště.
Od počátku roku 1945 započaly spojenecké útoky na japonské pozice na čínské
pevnině a následovaly první nálety na Tokio. Dne 1. března 1945 se USS Boston
vrátila na západní pobřeží USA, kde byla v Long Beach v Kalifornii přezbrojena,
což trvalo do začátku června. Poté se na poslední měsíce války vrátila na
pacifické bojiště, kde podporovala spojenecké útoky na cíle ležící na Japosnkém
souostroví. Ačkoli zde opět sloužila především jako krytí spojeneckých
letadlových lodí, 9. srpna 1945 opět dostala příležitost k boji její 203 mm děla
při bombardování průmyslové aglomerace Kamaishi na ostrově Honshu. Po japonské kapitulaci loď
setrvala v rámci okupačních sil v pacifické oblasti až do konce února 1946 a
poté se vrátila do vlasti, kde byla v Bremertonu (stát Washington) 29. října 1946
vyřazena z aktivní služby a byla více než pět let zakonzervována v rezervním
stavu Pacifické flotily.
Na počátku ledna 1952 byla USS Boston vyvlečena z Bremertonu a po
dlouhé plavbě do loděnic Camden v New Jersey započala tříletá náročná přestavba
plavidla na raketový křižník. Loď byla opět uvedena do aktivní služby 1.
listopadu 1955 pod označením CAG-1 (guided-missile heavy cruiser), jako první
raketový křižník Spojených Států. Po zbytek roku 1955 a většinu roku 1956 se
USS Boston plavila v západním Atlantiku a v Karibské oblasti a testovala
nové zbraňové systémy. V listopadu 1956 se připojila k Šesté flotile ve
Středozemním moři a po přestávce v roce 1957, kdy byla v březnu přezbrojena a
podnikla plavbu do Jižní Ameriky, se zúčastnila námořních manévrů NATO v
severním Atlantiku a poté se opět připojila k Šesté flotile v červnu 1958. V
měsících červen až září 1958 se zapojila do námořních operací spojených s
Libanonskou krizí.
I v následujících osmi letech se pohybovala ve Středozemním moři, přičemž často
působila jako vlajková loď a účastnila se několika cvičení v severních mořích a
v Karibské oblasti.
V dubnu 1967 proplula USS Boston opět Panamským průplavem a v Pacifiku se připojila k Sedmé flotile, spolu s kterou se zapojila do Vietnamského konfliktu. V tomto období se pohybovala podél vietnamského pobřeží a vypálila několik tisíc projektilů ráže 203 a 127 mm na cíle jak v severním tak jižním Vietnamu. Následně byla její základna přesunuta na východní pobřeží Spojených Států, ale křižník ještě podnikl dvě vietnamské mise, jednu mezi dubnem a říjnem 1968 a poslední v měsících květen až listopad 1969. V průběhu těchto válečných událostí změnil křižník v květnu 1968 své označení, kvůli svému novému určení (bombardování pobřeží), a to zpět na své původní trupové značení CA-69. Ačkoli si loď ponechala řízené střely Terrier, tyto průkopnické systémy protiletecké raketové obrany zastaraly již během dvanácti let její obnovené služby a loď v tomto období využívala převážně dělovou výzbroj, která jí zbyla ve dvou příďových věžích.
Loď byla podruhé vyřazena z aktivní služby 5. května 1970 v Bostonu a 4. ledna 1974 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel. Po demontáži zbraňových systémů byl trup prodán do šrotu společnosti Southern Metals 28. března 1975
Technicko -Taktická Data (1943):
r. 1943 | r. 1955 | |
Délka celková | 205,25 m | |
Délka při čáře ponoru | 202,39 m | |
Šířka | 21,59 m | |
Ponor | 7,32 m | |
Výtlak standardní | 14 472 t | |
Výtlak maximální | 17 031 t | |
Výzbroj | 9 x 203 mm (3x3) | 6 x 203 mm (2x3) |
12 x 127 mm DP (5"/38, 6x2) | 10 x 127 mm DP (5"/38, 5x2) | |
48 x 40 mm AA Bofors | 16 x 40 mm AA Bofors | |
24 x 20 mm AA Oerlikon | 4 x AA Terrier | |
Pancéřování | boky 101mm - 152mm, paluba 63mm,
barbety 152mm, věže 203mm (čela) |
|
Max. rychlost | 33 uzlů | |
Pohon | 4 kotle Babcock&Wilcox | |
4 turbíny General Electric | ||
Výkon | 120 000 ks | |
Akční rádius | 10 000 nm. při 15. uzlech | |
Zásoba paliva | 2 250 t | |
Letouny | 4 | 0 |
Katapulty | 2 | 0 |
Posádka | 2 039 mužů | |
Uvedena do služby | 3. června 1943 | |
Potopena / vyřazena | 4. ledna 1974 |
Copyright © All Rights Reserved