NAVIGACE

Americké těžké křižníky

USS Boston (CA-69, později CAG-1)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník, později Raketový křižník
Třída: Baltimore, později Boston

Těžký křižník USS Boston byl postaven v loděnicích Bethlehem Steel Co. v Quincy, Massachusetts jako druhá loď početné třídy Baltimore. Jeho kýl byl položen 31. června 1941, trup byl spuštěn na vodu 26. srpna 1942 a loď byla uvedena do služby 30. června 1943.

V období Druhé světové války byla loď vyzbrojena devíti kanóny ráže 203 mm umístěnými ve třech věžích, a jako sekundární výzbroj sloužilo dvanáct univerzálních kanónů ráže 127 mm umístěných v šesti dvojhlavňových věžích. Protiletecká baterie sestávala ze 40mm kanónů Bofors a z 20mm kanónů Oerlikon.
Loď byla vybavena až čtyřmi hydroplány vypouštěnými z dvojice katapultů umístěných na zádi. K vyzvednutí letounů z vodní hladiny sloužily dva jeřáby a dva letouny mohly být uskladněny v záďovém hangáru opatřeném odsuvným víkem.

Při modernizaci v padesátých letech byla demontována zadní trojčitá věž s děly ráže 203 mm spolu s její barbetou a dalšími konstrukčními prvky této zbraně, odstraněna byla také zadní dvojitá věž s kanóny ráže 127 mm. Na jejich místě vyrostla protáhlá nástavba, která dosahovala až ke konci zádě lodi. Na nástavbě byla umístěna dvě dvojitá odpalovací zařízení pro protiletadlové řízené střely Terrier, přehledový a střelecký radar a další naváděcí a řídící systémy pro tento zbraňový systém. Vrata leteckého hangáru byla zaslepena a byly odstraněny katapulty a jeřáby. Byla také demontována většina protiletadlových kanónů Bofors a "dvacítky" Oerlikon. Místo jednoduchého předního stěžně byl instalován mřížový stožár s modernějšími radarovými a komunikačními systémy. Dva komíny byly sloučeny v jeden.

USS Boston po přestavbě na CAG-1  (kresba autor)

Po svém uvedení do služby absolvovala USS Boston několik měsíců cvičením v Karibské oblasti a na přelomu roku se Panamským průplavem přesunula do vod Pacifiku a zakotvila na základně Pearl Harbor. V lednu 1944 se připojila k TF85 a zapojila se do kampaně u Marshallských ostrovů. V průběhu ledna a února podporovala vylodění spojeneckých sil na ostrovech Kwajalein, Majuro a Eniwetok. Ačkoli měla primárně krýt svaz letadlových lodí, u ostrova Eniwetok také použila svých 203 mm děl při dělostřelecké přípravě.
V následujících měsících se pak loď přesunula do centrálního Pacifiku. Na konci března operovala u Palau a Západních Karolin, načež podporovala vylodění spojenců v Holandské Nové Guinei ve dnech 21. až 24. dubna. Na konci měsíce pak spolu s dalšími křižníky a torpédoborci bombardovala Souostroví Satawan. V květnu USS Boston kryla nosiče letounů při útocích na ostrovy Marcus a Wake. V červnu loď působila v rámci útočné skupiny letadlovek TG58.1, která prováděla útoky na ostrovy Mariánského řetězu a také podporovala vylodění na Saipanu, stejně jako operace v Boninském souostroví a byla přítomna v bitvě o Filipínské moře.
Následovalo vylodění na Guamu a v srpnu a září USS Boston podporovala útoky na Palaus, Mindanao, Luzon a filipínský ostrov Visayas v rámci skupiny TG38.1.  V září útočná skupina pokračovala v operacích u břehů Formosy a v oblasti Filipín a zúčastnila se bitvy o záliv Leyte. Letouny nosičů TG38.1 zde zaútočily na svaz admirála Kurity a potopily lehký křižník Noshiro a jeden torpédoborec. Na sklonku roku 1944 se USS Boston podílela na útocích na severní Formosu a souostroví Ryukyu, především Okinawu. Zde pomáhala odtáhnout torpedovaný lehký křižník USS Houston (CL-81) z bojiště.
Od počátku roku 1945 započaly spojenecké útoky na japonské pozice na čínské pevnině a následovaly první nálety na Tokio. Dne 1. března 1945 se USS Boston vrátila na západní pobřeží USA, kde byla v Long Beach v Kalifornii přezbrojena, což trvalo do začátku června. Poté se na poslední měsíce války vrátila na pacifické bojiště, kde podporovala spojenecké útoky na cíle ležící na Japosnkém souostroví. Ačkoli zde opět sloužila především jako krytí spojeneckých letadlových lodí, 9. srpna 1945 opět dostala příležitost k boji její 203 mm děla při bombardování průmyslové aglomerace Kamaishi na ostrově Honshu. Po japonské kapitulaci loď setrvala v rámci okupačních sil v pacifické oblasti až do konce února 1946 a poté se vrátila do vlasti, kde byla v Bremertonu (stát Washington) 29. října 1946 vyřazena z aktivní služby a byla více než pět let zakonzervována v rezervním stavu Pacifické flotily.

Na počátku ledna 1952 byla USS Boston vyvlečena z Bremertonu a po dlouhé plavbě do loděnic Camden v New Jersey započala tříletá náročná přestavba plavidla na raketový křižník. Loď byla opět uvedena do aktivní služby 1. listopadu 1955 pod označením CAG-1 (guided-missile heavy cruiser), jako první raketový křižník Spojených Států. Po zbytek roku 1955 a většinu roku 1956 se USS Boston plavila v západním Atlantiku a v Karibské oblasti a testovala nové zbraňové systémy. V listopadu 1956 se připojila k Šesté flotile ve Středozemním moři a po přestávce v roce 1957, kdy byla v březnu přezbrojena a podnikla plavbu do Jižní Ameriky, se zúčastnila námořních manévrů NATO v severním Atlantiku a poté se opět připojila k Šesté flotile v červnu 1958. V měsících červen až září 1958 se zapojila do námořních operací spojených s Libanonskou krizí.
I v následujících osmi letech se pohybovala ve Středozemním moři, přičemž často působila jako vlajková loď a účastnila se několika cvičení v severních mořích a v Karibské oblasti.

V dubnu 1967 proplula USS Boston opět Panamským průplavem a v Pacifiku se připojila k Sedmé flotile, spolu s kterou se zapojila do Vietnamského konfliktu. V tomto období se pohybovala podél vietnamského pobřeží a vypálila několik tisíc projektilů ráže 203 a 127 mm na cíle jak v severním tak jižním Vietnamu. Následně byla její základna přesunuta na východní pobřeží Spojených Států, ale křižník ještě podnikl dvě vietnamské mise, jednu mezi dubnem a říjnem 1968 a poslední v měsících květen až listopad 1969. V průběhu těchto válečných událostí změnil křižník v květnu 1968 své označení, kvůli svému novému určení (bombardování pobřeží), a to zpět na své původní trupové značení CA-69. Ačkoli si loď ponechala řízené střely Terrier, tyto průkopnické systémy protiletecké raketové obrany zastaraly již během dvanácti let její obnovené služby a loď v tomto období využívala převážně dělovou výzbroj, která jí zbyla ve dvou příďových věžích.

Loď byla podruhé vyřazena z aktivní služby 5. května 1970 v Bostonu a 4. ledna 1974 byla vyškrtnuta ze seznamu válečných plavidel. Po demontáži zbraňových systémů byl trup prodán do šrotu společnosti Southern Metals 28. března 1975

Technicko -Taktická Data (1943):