Drtivá většina protitankových řízených střel, zavedených v současnosti do výzbroje, ať již ve formě přenosné či montované na vozidlech, patří do druhé, případně dvaapůlté generace. Navádějí se poloautomaticky po záměrné, respektive po odraženém laserovém paprsku. Tato koncepce vykazuje tři významné nevýhody:
1. Střela musí proniknout nejodolnější částí cíle.
2. Střelec je po celou dobu letu střely vystaven nepřátelské palbě.
3. Pohyb cíle, prach a nepříznivé počasí značně snižují pravděpodobnost zásahu.

Některé typy střel odstraňují jeden či dva z těchto nedostatků: švédský BILL zasahuje cíl shora, francouzská Trigat má pasivní navedení apod., ale dosud žádné zbrani se nepodařilo vypořádat se se všemi nevýhodami. Tedy až do nedávna.

Izraelská firma Rafael vyvinula skupinu tří PTŘS, které jsou postaveny na zcela odlišných základech a výše uvedené problémy se u nich z principu nemohou vyskytnout. Pokud je známo, ve světě neexistuje, a to ani ve vývojové fázi, žádný typ PTŘS, který by této trojici mohl konkurovat. Podle některých zpráv dokonce armáda USA zvažuje nákup těchto zbraní, a jak známo, Spojené státy používají zbraně zahraniční výroby pouze v případě, že jde o systém zcela mimořádných schopností.

Nejprve se podívejme na prvky, které všechny tři typy spojují - ostatně, mají 80 % shodných komponentů. Střely mají osm řídících ploch, přičemž dvě čtveřice jsou vzájemně pootočeny o úhel 45 stupňů. V přídi se nachází vyhledávací a naváděcí senzor, tvořený dvěma čidly, a to denním CCD a nočním, resp. tepelným IR. Za tímto senzorem následuje tandemová (dvojitá) kumulativní hlavice, jejíž účinek zaručuje destrukci naprosté většiny současných pancířů. Základním režimem použití je Fire & Forget, tedy "vystřel a zapomeň". Vzhledem ke zcela pasivnímu způsobu navedení se obsluha nemusí o střelu dále starat. Rovněž zjištění a rušení střely ze strany cíle je téměř vyloučeno. Po odpálení autopilot navede raketu na zvýšenou trajektorii, aby byl tank zasažen shora.
A nyní už podrobněji k jednotlivým typům.

Gill je nejjednodušším a nejlevnějším systémem z trojice. V podstatě pro něj platí vše, co bylo řečeno v předchozím odstavci. Jedná se o přenosný systém optimalizovaný pro dvoučlennou obsluhu, přičemž jeden muž přenáší odpalovací zařízení a druhý dvě střely. Odpalovací zařízení se skládá z řídící jednotky (5 Kg), infračerveného senzoru (4 Kg), trojnožky (3 Kg) a baterie (1 Kg). Jedna 1,2 m dlouhá střela má pak hmotnost 13 Kg, což znamená, že celý komplet v bojové sestavě váží 26 kilogramů. Odpálení lze provést i z uzavřených prostor. Maximální efektivní dosah střely činí 2 500 metrů.

 

Spike (neboli také NT-S, Nun-Tet Spike) představuje zásadní vylepšení systému Gill, s nímž se zcela shoduje v rozměrech a hmotnostech. Právě Spike ale přináší zcela revoluční prvek, jímž je druhý režim použití, nazývaný Fire-Observe & Update. Střela je s odpalovacím zařízením spojena optickým kabelem, po němž tečou informace oběma směry. Střelec vidí na displeji obraz z čidla v hlavici střely, a pomocí malého joysticku může střelu za letu řídit doslova "z jejího pohledu"! Výsledný efekt je ohromující, stejně jako možnosti takového systému. Nabízí se především vedení palby z bezpečného úkrytu, například zpoza kopce, s tím, že obsluha navede střelu na cíl až v závěrečné fázi letu. Měl jsem možnost vyzkoušet terčový simulátor střelby, a musím konstatovat, že systém Spike znamená totální převrat. Maximální dosah je 4 000 metrů.

Posledním ze systémů je N-TD, někdy označovaný i jako NT-D. Tato zkratka znamená Nun Tet Dandy, kde první dvě slova jsou hebrejským výrazem pro "protitankový" a Dandy je dřívější název zbraně. N-TD vznikl prodloužením typu Spike o 300 mm, takže střela má délku cca 1,5 m a hmotnost 32 kilogramů. Dolet vzrostl na 6 000 metrů, přičemž i N-TD může být použit v obou režimech (Fire & Forget nebo Fire-Observe & Update). Na rozdíl od předchozích dvou však není přenosný, nýbrž určený pro montáž na nejrůznějších vozidlech a letounech. Fotografie ukazují použití na obrněném vozidle 8x8, lehkém útočném automobilu a vrtulnících AH-1 Cobra a Mi-24 Hind. Tvoří součást výzbroje nového rusko-izraelského vrtulníku Ka-50-2 Erdogan a je rovněž známo, že polská armáda má zájem o koupi pro své vrtulníky W-3 Huzar.

All Rights Released.