americké letouny a helikoptéry

Americké vojenské letouny a helikoptéry a jejich výzbroj

NAVIGACE

Bell model 309 KingCobra

Bell, USA

Bell 309 KingCobra

Vývoj modelu 309 byl zahájen koncem 60. let, prakticky ihned po nástupu modelu 209 (tj. AH-1 HueyCobra) do služby. Konstruktéři Bellu totiž předpokládali, že americká armáda bude brzy požadovat technologicky pokročilejšího nástupce. US Army skutečně roku 1972 let vypsala konkurs AAH (Advanced Attack Helicopter), ale tyto požadavky se od KingCobry lišily natolik, že Bell raději vytvořil nový model 409. Ten dostal od armády označení YAH-63, ale v soutěži byl poražen typem YAH-64 od Hughesu (budoucí AH-64 Apache). Vývoj modelu 309 byl zastaven patrně koncem 70. let.

Bell 309 KingCobra byl dvoumístný jednomotorový bitevní vrtulník, založený na modelu 209 (AH-1). Hlavní i vyrovnávací rotor byly dvoulisté. Firma Bell získala pro konstrukci rotoru tehdejší špičku v oboru teoretické aerodynamiky, německého profesora Wortmanna. Ten navrhl zcela nový profil listů, díky němuž bývá rotor KingCobry označován za nejlepší dvoulistý rotor v historii vrtulníků.

Od modelu 209 se dále lišil prodlouženým trupem, větším rozpětím pomocného křídla, jiným tvarem přídě a ocasní částí z kompozitových materiálů. KingCobra nesla na svou dobu mimořádně rozsáhlou sbírku moderních palubních přístrojů: optiku s tří- až dvanáctinásobným zvětšením pro den a dvoj- až šestinásobným zvětšením pro noc, televizní systém pro zesílení zbytkového světla, infračervený zaměřovač FL-33, laserový dálkoměr a ozařovač cílů, výkonný palubní počítač s indikací cílů i vlastní polohy a přilbové zaměřovače pro oba členy posádky.

Model 309 vystřídal tři pohonné jednotky. První prototyp byl poháněn motorem Pratt & Whitney T-400-CP-400 (1 329 KW), druhý motorem Lycoming T-55-L-7C (1 508 KW), zatímco pro sériovou výrobu se počítalo s pohonnou jednotkou Pratt & Whitney T-400-C (1 765 KW).

V příďové věži byl umístěn tříhlavňový 20mm kanón M-197 s 1 400 náboji, alternativně bylo možné zamontovat 30mm kanón M-140 s 1 000 náboji. Obě zbraně umožňovaly střelbu na vzdušné i pozemní cíle. Další výzbroj se podvěšovala pod krátké křídlo se čtyřmi závěsníky. Arzenál obsahoval protitankové řízené střely BGM-71 TOW (navedení po drátě) nebo AGM-114 Hellfire (laserové navádění), řízené střely proti radiolokátorům HARM a neřízené rakety ráže 70 mm v raketnicích po sedmi nebo devatenácti kusech.

Údaje modelu 309

Délka trupu:	14,94 m
Průměr nosného rotoru:	14,63 m
Rozpětí křídla:	3,96 m
Max. vzletová hmotnost:	6 350 Kg
Max. rychlost:	320 Km/h
Cestovní rychlost:	250 Km/h
Statický dostup:	1 220 m

Prameny:
Václav Svoboda: Vrtulníky (Naše vojsko, 1979)
Lubomír Popelínský a Vladimír Kodeš: Střelecká a raketová výzbroj letadel (Naše vojsko, 1997)

All Rights Released.