NAVIGACE

Útočné ponorky jsou konstruovány za účelem vyhledávání a ničení nepřátelských ponorek a povrchových plavidel.

Koncepce převahy technické nad převahou číselnou byla a stále je vůdčí myšlenkou v rozvoji amerického podmořského loďstva. Je mnoho zemí třetího světa používajících nejmodernější ne-atomové ponorky a hlavním úkolem amerických nukleárních útočných ponorek je eliminace této hrozby.

Dalším určením jejich misí je shromažďování informací o protilodních a útočných zbraních a vyloďování speciálních jednotek. US Navy začala roku 1989 stavět (souběžně se stavbou ponorek třídy Los Angeles) ponorky třídy Seawolf. Seawolf je konstruován jako extrémně tichý, velmi dobře vyzbrojený člun s pokročilými senzory. Je to víceúčelová loď schopná přeplout celý oceán a vypátrat a zničit ponorky protivníka stejně jako jeho povrchová plavidla nebo odpálit rakety na podporu jiných ozbrojených složek (ponorky nesou rovněž střely Tomahawk). Vzhledem k vysoké ceně však budou postaveny pouze tři tyto ponorky. První ponorka této třídy, USS Seawolf (SSN 21), dokončila své první námořní zkoušky v červenci 1996.

Koncem roku 1998 byl podepsán kontrakt na výstavbu prvních Nových útočných ponorek (New Attack Submarine). Ponorky této třídy Virginia jsou určeny pro bojové operace v místních a pobřežních vodách stejně jako jsou schopny nasazení na otevřeném moři (tzv. "blue water" mise). Třída Virginia dosahuje správného poměru mezi vojenskými schopnostmi a pořizovací cenou.

Třídu Los Angeles lze označit za jeden z největších úspěchů US Navy. Při ceně 495,8 miliónů dolarů (1981) za loď je ovšem jejich stavba jedním z nejnákladnějších programů ve vojenské historii. Jejich výzbroj jim umožňuje ničit ponorky, hladinová plavidla i pozemní cíle strategického i taktického významu. Ponorky SSN 688-718 odpalují střely Tomahawk z torpédometů, počínaje ponorkou SSN 719 (USS Providence) jsou navíc vybaveny i vertikálními vypouštěcími zařízeními pro tyto rakety. Umístění předních horizontálních stabilizačních ploch na věži bylo kritizováno, neboť znemožňovalo prorážení ledu, proto byly tyto plochy (od SSN 751 USS San Juan) přemístěny na přední část trupu.Postupně byla také snižována jejich hlučnost a poprvé u amerických ponorek byl jejich povrch pokryt destičkami pohlcujícími sonarové signály a snižujícími tedy možnost odhalení protivníkem. Ačkoliv je primárním úkolem plavidel třídy Los Angeles stíhání a ničení ponorek nepřítele i ochrana vlastních raketonosných ponorek s balistickými střelami, jejich rozmanitá výzbroj jim umožňuje efektivně bojovat i s hladinovými plavidly (pomocí řízených střel Sub-Harpoon) nebo zasazovat údery hluboko na území protivníka (střelami s plochou dráhou letu Tomahawk, což bylo v praxi vyzkoušeno za války v Perském zálivu - zde bylo nasazeno devět ponorek třídy Los Angeles, z nichž dvě odpalovaly z východního Středomoří rakety Tomahawk. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem je možno tyto ponorky označovat jako víceúčelové. Od roku 1985 byly navíc do výzbroje ponorek zavedeny i miny Mk.60 a Mk.67.

Třída Benjamin Franklin byla konvertována z flotily nosičů balistických raket a ponorky jsou vybaveny pro speciální operace a podporu jednotek SEAL (SEa, Air, Land). Dřívější raketové prostory byly upraveny na ubytovací, úložné a oddychové místnosti.

(díky U.S. Navy - Submarines)

Jirka Wagner