NAVIGACE

Furutaka
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Furutaka

Křižníky Furutaka byly navrženy ještě před podpisem Washingtonské dohody, ale jejich standardní výtlak odpovídal jejím podmínkám, neboť činil 7 100 tun. Lodě konstrukčně vycházely z lehkého křižníku Yubari a měly překonávat americké typy Omaha a britské Cavendish. Jednalo se o dlouhé a rychlé lodě, nicméně jejich výzbroj se ukázala v pozdějších letech jako slabá.

Furutaka byla postavena v loděnicích firmy Mistubishi v Nagasaki, kde byl 5. prosince 1922 položen kýl. Loď byla pak spuštěna na vodu 25. února 1925 a dokončena 31. března 1926.

Při stavbě křižníků Furutaka byly používány moderní metody jako např. elektrické svařování a konstruktéři dále snížili hmotnost trupu při zachování jeho tuhosti, když použili některé prvky pancéřování zároveň jako podélné konstrukční členy. Nicméně při zkušebních plavbách se projevilo špatné těžiště lodí a dokonce problémy se strukturální integritou trupu. Tyto nedostatky byly odstraněny až při přestavbě v roce 1937. Stavba křižníků Furutaka byla započata v roce 1922 a byly zaplaceny z rozpočtu bitevních křižníků, jejichž stavba byla zrušena Washingtonskou smlouvou.

Původní koncepce z roku 1926 s jednodělovými věžmi

Původní výzbrojí bylo šest děl ráže 200 mm/50cal Nendo Shiki HA v samostatných lafetách Type "A" umístěných ve voděvzdorných krytech. Děla používala projektily o hmotnosti 110 kg s dostřelem 22 470 metrů při náměru 25°. Náměr a odměr zbraní byl udělován elektricky a byly umístěny za sebou v ose lodi. Při modernizaci byla děla vyměněna za šest kanónů Type II ráže 200mm což byly převrtané hlavně z křižníků Haguro a Ashigara. Hlavně byly uloženy do tří dvojvěží a jejich maximální náměr byl potom v rozsahu -5° až + 55°. Jejich kadence se pohybovala v rozmezí 3 - 5 ran za minutu a nabíjecí úhel byl 5° až 7°. Používaly projektily o hmotnosti 125,8 kg a měly dostřel přibližně 29 400 metrů.
Sekundární výzbroj tvořily čtyři kanóny ráže 120 mm/45 cal. Tyto kanóny měly maximální náměr až 75° a kadenci až 11 ran za minutu a bylo jich tedy možno použít jako protileteckých zbraní. Protileteckou baterii pak tvořily rychlopalné dvojkanóny ráže 25 mm a 13 mm, oba typy v počtu osmi hlavní. Při modernizaci byla zachována sekundární i protiletecká výzbroj, ale bylo poněkud změněno její umístění.
Původně byly na lodi tři čtyřhlavňové torpédomety ráže 610 mm umístěné na fixních lafetách. Při modernizaci byly nahrazeny dvěma čtyřhlavňovými komplety ráže 610 mm na otočných lafetách. V době války křižník vezl 24 torpéd.

Přestavba a modernizace probíhala v Kure a započala 1. dubna 1937. Kromě výměny výzbroje byla také přebudována velitelská věž a byl zvýšen standardní i maximální výtlak.

Křižník Furutaka poháněly Parsonsovy turbíny se čtyřmi lodními šrouby. V šesti kotelnách bylo umístěno 12 kotlů Kampon, v první byly dva středně velké naftové kotle, následovaly velké naftové kotle a v zadní kotelně byly kotle na kombinované palivo (nafta a uhlí). Střední kotelny byly v ose lodi rozděleny pancéřovou přepážkou a také strojovny byly izolované.

Při uvedení křižníků Furutaka do služby nebyl v Japonsku k dispozici katapult pro letouny a tak byly vybaveny pouze startovací plošinou, ale ta se příliš neosvědčila a letouny startovaly převážně z vodní hladiny. Při přestavbě byl ale instalován katapult a loď nesla jeden hydroplán E7K2.

Furutaka po přestavbě v roce 1937

Po svém uvedení do služby strávila Furutaka pět let v rámci páté eskadry (Sentai) a působila v oblasti Čínského moře, kde prováděla náročná cvičení. Od roku 1931 do roku 1933 byla loď mimo službu v rezervě a byly na ní prováděny drobné úpravy a modernizace. V letech 1934-36 působila opět u čínských břehů, tentokrát v rámci šesté a později sedmé eskadry. V roce 1936 byla opět postavena mimo službu a v roce 1937 podstoupila rozsáhlou modernizaci.

Po skončení přestavby v roce 1939 se Furutaka připojila opět k šesté eskadře, v rámci které vstoupila do Druhé světové války. V prosinci 1941 se podílela na dobytí ostrova Wake Island a Guadalcanalu. V lednu a únoru se podílela na invazi na Kavieng a Rabaul a 10. února se vrátila na svoji základnu na Truku kvůli opětovnému vystrojení. V březnu až květnu 1942 se zúčastnila ofenzívy u Nové Guineje a operací u Šalamounových ostrovů. V červnu 1942 byla Furutaka přítomna bitvě o Korálové moře.

Po obsazení Guadalcanalu spojenci byla šestá eskadra vyslána, aby provedla protiútok a 9. srpna se japonské síly střetly se spojenci u ostrova Savo. Japonský svaz měl značnou početní převahu a vyšel ze střetu vítězně. Následně prováděla Furutaka krytí svazu, který se od srpna až do začátku října pokoušel znovudobýt Guadalcanal. Při misi s cílem bombardovat americké pozice na ostrově se v noci z 11. na 12. října střetly japonské síly se silným spojeneckým svazem TF64 sestávajícím z těžkých křižníků a torpédoborců u mysu Esperance. Furutaka dostala několik ničivých zásahů od nepřátelského dělostřelectva a její posádka utrpěla těžké ztráty. Poté byla ještě torpédována torpédoborcem Duncan, který byl sám těžce poškozen palbou z Furutaky. Zbytek posádky se snažil korigovat zaplavení trupu a s poškozenou lodí uniknout, ale po marných pokusech byli námořníci evakuováni na jiná plavidla a loď se krátce nato potopila.

Technicko-Taktická Data: