NAVIGACE

Americké těžké křižníky

USS Quincy (CA-71)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Baltimore

Stavba lodi USS Quincy byla schválena 17. června 1940, jako čtvrté jednotky třídy Baltimore a byla také postavena v loděnicích Bethlehem Steel Co., Shipbuilding Division v Quincy, Massachusetts. Její kýl byl položen 9. října 1941 a loď byla původně stavěna pod jménem St. Paul, ale po ztrátě křižníku Quincy (CA-39) v bitvě u ostrova Savo 9. srpna 1942, byla loď přejmenována tímto jménem a stala se tak třetí lodí v americkém námořnictvu nesoucí jméno Quincy. Trup byl spuštěn na vodu 23. června 1943 a pokřtěn paní Henry S. Morganovou, dcerou Charlese Francise Adamse (významný občan Bostonu a státu Massachusetts). Loď byla uvedena do služby 15. prosince 1943 pod velením kapitána Elliota M. Senna.

Výzbroj plavidla tvořilo devět děl ráže 203mm model Mk12, později Mk15. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct kanónů ráže 127mm, protileteckou baterii pak 40mm čtyř-kanóny Bofors a lehké 20mm kanóny Oerlikon.
Pohon lodi zajišťovaly čtyři kotle Babcock&Wilcox a čtyři turbíny General Electric otáčely čtyřmi lodními šrouby. K manévrování sloužilo jedno kormidlo. Loď byla vybavena hangárem umístěným na zádi plavidla. Po jeho stranách byly umístěny dva katapulty a za nimi dva jeřáby pro vyzdvižení letounů z mořské hladiny.

Po svém uvedení do služby v prosinci 1943 se USS Quincy vydala do Karibské oblasti, kde absolvovala zkušební plavby, a následně do severního Atlantiku, kde testovala zbraňové systémy. V březnu 1944 se připojila ke svazu TF22 a v dubnu se vydala do britských vod, kde se připojila ke Dvanácté flotile v přípravě na invazi na evropský kontinent. V červnu 1944 podporovala USS Quincy dělostřelbou vylodění spojeneckých jednotek v Normandii, konkrétně jako součást svazu "Force A" podporovala jednotky na pláži Utah a bombardovala německé pozice u Cherbourgu.
Bombardování německých pozic trvalo do začátku července a po skončení této kampaně se loď vydala spolu s dalšími plavidly do Středozemního moře. Zde operovala z námořní základny v Palermu odkud vyplouvala jako součást TG86.4 na podporu vyloďovací operace Dragoon, což byla invaze do jižní Francie. Jejím úkolem zde byla opět dělostřelecká příprava.

Krátce po ukončení těchto akcí se loď vrátila do Spojených Států. V září 1944 dorazila do Bostonu, kde byla přezbrojena a v říjnu dopravila prezidenta Roosevelta na schůzku s arabskými státníky, která se konala na Velkém Hořkém Jezeře (část Suezského průplavu). Na její palubě F. D. Roosevelt rokoval s egyptským králem Faroukem, ethiopským panovníkem Haile Selassiem a saudským králem Ibn Saudem. V lednu 1945 pak Quincy přepravila prezidenta Roosevelta na Jaltskou konferenci a v únoru zpět do USA.

Po návratu do USA v únoru 1945 byla USS Quincy převelena k Pacifické flotile a 11. dubna se u atolu Ulithi připojila k desáté křižníkové divizi. Následujících pět měsíců doprovázela svazy letadlových lodí TF58 při útocích na souostroví Ryukyu a japonské Domovské ostrovy. První mise započala v dubnu, kdy bombardovala Okinawu, v polovině července pak druhá mise, při které ostřelovala japonské ostrovy včetně železářského komplexu Kamaishi na ostrově Honshu. Po japonské kapitulaci setrvala Quincy v oblasti v rámci okupačních sil.

USS Quincy byla deaktivována v Bremertonu, stát Washington 19. října 1946. Propuknutí Korejské války si však ze strany spojeneckých jednotek vyžádalo nasazení většího množství dělových plavidel a tak byla i Quincy reaktivována a to 31. ledna 1952. V korejských vodách sloužila v rámci Sedmé divize a podílela se na bombardování pobřeží. Do oblasti konfliktu dorazila až v červenci 1953 a krátce nato bylo vyjednáno příměří, takže křižník setrval v jihoasijských vodách jako pouhá demonstrace síly. Loď byla opět deaktivována v Bremertonu 2. července 1954 a na téměř deset let zde zůstala zakonzervována. Ze stavu válečného námořnictva byla vyškrtnuta 1. října 1973 a v srpnu 1974 byla prodána k sešrotování společnosti American Ship Dismantlers v Portlandu, Oregon.

Technicko -Taktická Data: