NAVIGACE

Americké těžké křižníky

USS Wichita (CA-45)
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Wichita

Londýnská konference v roce 1930, která omezila počty jednotek těžkých křižníků jednotlivých loďstev, způsobila, že některé jednotky předcházející třídy New Orleans byly přebudovány na lehké křižníky třídy Brooklyn. V březnu roku 1934 byl definován jejich konečný design a bylo rozhodnuto, že základní prvky budou použity také při stavbě nové třídy těžkých křižníků, tedy jediné povolené jednotky pro rok 1935 a to těžkého křižníku Wichita.

USS Wichita byla stavěna v loděnicích Philadelphia Navy Yard, kde byl 28. října 1935 položen kýl. Trup byl spuštěn na vodu 16. listopadu 1937 a loď byla uvedena do služby 16. února 1939.

Design trupu byl na rozdíl od dřívějších tříd zcela nové koncepce, s rovnými liniemi, zvětšenou zásobou paliva a lépe rozmístěnou protileteckou výzbrojí protože vlastní letecké katapulty a hangáry byly umístěny až na zádi plavidla. Pancéřová ochrana byla také zesílena a to u bočního pancéřového pásu až na 152 mm a stěny barbet byly 177 mm silné. Ubikace byly redukovány, zato byly zvýšeny boky lodi a horní otevřená paluba se tak nalézala výše. Vnitřní uspořádání hnacích ústrojí bylo podobné třídě Brooklyn - kotelny byly umístěny vpředu před strojovnami, bylo v nich umístěno osm kotlů Babcock&Wilcox pracujících při provozní teplotě 648 °F (360 °C) a tlaku 464 PSI (32,34 kg/cm²). Podobně jako na USS Vincennes byly instalovány dieselové generátory, jejichž výkon však byl až o 60% vyšší.

Loď byla vyzbrojena devíti děly ráže 203 mm Mk12 (8"/55cal.) umístěnými ve třech trojvěžích. Jejich nasazení si vyžádalo zdržení stavby křižníku, protože byly zjištěny některé nedostatky, především ve zvětšeném rozptylu při palbě z těchto děl. Řešení tohoto problému spočívalo v oddělení lafet jednotlivých hlavní, avšak to by vyžadovalo větší průměr barbet, což bylo nepřijatelné. Nakonec byly hlavně přeci jen uloženy jednotlivě a barbety byly tvarovány kónicky, aby se vešly do směrem-dolů se zužujícího trupu.
Sekundární výzbroj tvořilo osm děl ráže 127 mm / 38 Cal. Mk 12. Na rozdíl od starších modelů s délkou hlavně 25 ráží měly nové kanóny vyšší kadenci a větší dostřel a byly také lépe rozmístěny, ale nebylo možno je osadit do dvojvěží, takže byly umístěny jednotlivě. Dva kanóny se nacházely  v ose trupu na přídi a zádi, další dva byly po stranách můstku, všechny v jednohlavňových věžích; zbylé čtyři kanóny byly umístěny za druhým komínem na otevřených lafetách, pouze za protistřepinovým hrazením, což jim dávalo větší flexibilitu.
Protileteckou výzbroj tvořily pouze lehké zbraně a sestávala z osmi kulometů ráže 12,7 mm ( .50 cal). Loď nebyla vyzbrojena torpédomety.

Po uvedení do služby byla USS Wichita přiřazena k sedmé divizi v Atlantické flotile a prováděla hlídkovou službu v Karibské oblasti. V roce 1940 zavítala do vod Jižní Ameriky, kde setrvala do září toho roku. Následně se zapojila do válečných operací a to při okupaci Islandu na podzim roku 1941 a v březnu 1942 se přesunula na britské kotviště Scapa Flow, kde se připojila k britské Home Fleet. Spolu s ní doprovázela zásobovací konvoje do Sovětského Svazu (dnešní Rusko) a podnikala další akce v norských vodách. Na podzim se USS Wichita přesunula do Středozemního moře a v listopadu 1942 podporovala spojenecké vylodění v severní Africe, při kterém byla zasažena palbou pobřežní baterie. Na konci roku 1942 byla USS Wichita převelena do Pacifiku a ve dnech 29. - 30. ledna 1943 se zúčastnila bitvy u ostrova Rennell, jižně od Guadalcanalu. Později v dubnu se spolu s ostatními těžkými křižníky přesunula na sever k Aleutskému souostroví a stala se vlajkovou lodí uskupení TG52.10 a později TG16.4 a TG16.7. Dne 22. července ostřelovala ze svých těžkých děl nepřátelská postavení na ostrově Kiska a poté odplula do loděnic Puget Sound kvůli přezbrojení. Vystrojování lodi trvalo až do prosince roku 1943 a začátek roku 1944 zastihl křižník opět ve vodách jižního Pacifiku, kde se podílel na invazi na Marshallovy ostrovy a v létě téhož roku podporoval obsazení Holandské Nové Guinei, Truku a Saipanu. V červnu se Wichita účastnila bitvy o Filipínské moře a poté v říjnu 1944 se v rámci svazu TF38 přesunula k Okinavě, Formose a Luzonu. Dne 13. října zde byl zasažen křižník USS Canberra a Wichita jej táhla dva dny něž ho předala remorkerům. Dne 25. října pak byla jednou z lodí, které potopily japonskou letadlovou loď Chiyoda a torpédoborec Hatsutsuki. V pozdějších dnech se projevily problémy s pohonem, které mohlo zapříčinit vlečení Canberry a loď se raději vydala do USA k důkladné prohlídce hnacích systémů, která trvala až do února 1945. Zpět do akce se dostala opět u břehů Okinawy a také při dobývání Japonského souostroví.
Do vlasti se USS Wichita vrátila dne 12. ledna 1946, kdy vplula do San Franciského zálivu. Z aktivní služby byla vyřazena 3. února 1947 a byla přesunuta do rezervy. Objevily se sice plány na její přestavbu na raketový křižník, ale tyto byly zamítnuty a loď byla definitivně odepsána 1. března 1959. Následně byla prodána společnosti Union Minerals and Alloys a 14. srpna dorazila do Panama City ve státě Florida, kde byla do února následujícího roku sešrotována.

Technicko -Taktická Data: