NAVIGACE

Bismarck
připravil Michal Béza

Kategorie: Bitevní loď
Třída: Bismarck

Vznik bitevní lodi Bismarck spadá do poloviny třicátých let, kdy se na plno začala rozjíždět nacistická válečná mašinérie. Němci, původně omezeni Washingtonskými dohodami a Versailleskou smlouvou podepsanou po první světové válce, dostali v roce 1935 nebývalou příležitost k námořnímu zbrojení po podpisu anglo-německé dohody, která němcům dovolovala postavit loďstvo o výtlaku 420 000 tun (cca. 35% tonáže britského loďstva). Na londýnské konferenci následující rok pak bylo dokonce upuštěno od jakéhokoli početního ohraničení bitevních lodí.

Ještě v roce 1936 byla v Německu zahájena stavba dvou sesterských lodí, vyznačujících se vysokou rychlostí, velkým akčním rádiem, mohutnou výzbrojí a silnou pancéřovou ochranou. První z nich měla nést jméno někdejšího "železného kancléře" Otto von Bismarcka, druhá císařského admirála a ministra války Alfreda Tirpitze. Konstrukční tým se vydal poměrně konvenční cestou, a jak uvádí například známý odborník Anthony Preston, nechal se inspirovat posledními bitevními loděmi z první světové války třídy Baden. Týkalo se to zejména použité výzbroje osmi kanónů ráže 380 mm a jejich uspořádání po dvou ve čtyřech dělostřeleckých věžích na přídi i na zádi; nesly označení A (Anton), B (Bruno), C (Caesar) a D (Dora). Celková hmotnost jimi vypálených granátů dosahovala sedmi tun a dostřel činil 20 námořních mil (37 km).

Loď Bismarck byla stavěna v loděnicích Blohm und Voss v Hamburku a na vodu byla spuštěna 14. února 1939 za účasti Bismarckovy vnučky a nejvyšších nacistických pohlavárů. Loď byla oficiálně registrována s výtlakem 35 000 t, ale její skutečný standardní výtlak byl o 6 700 tun větší a s plnými nádržemi činil 50 900 tun. Kompletace a dokončování lodi trvaly osmnáct měsíců a v jejich průběhu loď mimo jiné obržela dvanáct kotlů a tři vysokotlaké turbíny o celkovém výkonu 101 430 kW. Zásoba 8 780-ti tun paliva umožňovala Bismarckovi doplout na vzdálenost 8 100 námořních mil (15 025 km) při rychlosti 19 uzlů. Ve své době to byla největší bitevní loď světa.

Mimořádně velká pozornost byla věnována pancéřové ochraně. Navenek sice působila tloušťka pancéře nedostatečným dojmem (u bočního pásu činila 140 až 320 mm, u věží 200 až 355 mm a na palubě 100 mm, zatímco například boční pancéř anglických bitevních lodí Nelson a Rodney činil 355 mm), nicméně Němci použili speciální chromniklovou ocel pojmenovanou Wotan (starogermánský bůh války). Ocel Wotan byla vyráběna ve dvou variantách - tvrdá Wh pro vnější pancéř a měkká Ww pro protitorpédové přepážky - přičemž platilo, že 60 mm oceli Wh odpovídalo 100 mm nejlepšího pancéře spojeneckých lodí. Z toho vyplývalo, že pancéřování boků Bismarcka by u jiných lodí odpovídalo tloušťce pancéře 533 mm - takový pancéř žádná loď neměla.

Jak již bylo uvedeno výše, hlavní výzbroj lodi Bismarck sestávala z osmi děl SKC/34 ráže 380mm/52cal. umístěných po dvou ve čtyřech věžích. Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct děl ráže 150 mm a protileteckou výzbroj tvořilo šestnáct kanónů ráže 105 mm, 16 protileteckých kanónů ráže 37 mm a 12 kulometů ráže 20 mm. Loď byla vybavena dvojicí čtyřhlavňových torpédometů ráže 640 mm. Uprostřed lodě přetínal palubu katapult, ze kterého startovaly hydroplány Arado Ar 196, kterých Bismarck mohl nést až šest.

24. srpna 1940 byl Bismarck připraven k převzetí německým válečným námořnictvem Kriegsmarine. 15. září pak zamířil ke zkušebním plavbám do Kielského zálivu. V prosinci téhož roku se ještě vrátil k úpravám do Hamburku, ale v březnu 1941 se přesunul do Gdaňského zálivu, kde jej čekal náročný výcvikový program mimo dosah britských bombardérů. Zkoušela se dělostřelecká výzbroj a torpédomety.

Na Baltu se k Bismarcku připojil těžký křižník Prinz Eugen a v noci z 18. na 19. května se obě lodi pod velením admirála Günthera Lütjense vydaly do norského Bergenu. Odtud se měly vypravit v rámci operace Rheinübung na "lov" spojeneckých obchodních lodí plujících v Atlantiku. Norští odbojáři však informovali Britskou admiralitu, která okamžitě uvedla loďstvo do stavu bojové pohotovosti. Němci pak využili nepříznivé počasí, které Britům ztěžovalo letecký průzkum, a 21. května zamířili do Dánského průlivu.

24. května 1941 je dvojice německých lodí objevena britskými křižníky, které přivolají bitevní křižník Hood a bitevní loď Price of Wales. V 5:52 zahajují anglické lodě palbu. Kvůli špatné identifikaci střílí Hood na Prinze Eugena a ještě překáží dělům Prince of Wales. V 5:55 odpoví obě německé lodě - cílem je Hood a již první salvy jsou velice přesné. V 5:56 je Hood poprvé zasažen a začne hořet. V 5:59 docílí Bismarck plný zásah muničního skladu. Největší britská bitevní loď je zničena. Potom se Němci zaměří na Prince of Wales a poškodí ji. Angličané začnou ustupovat. Kapitán Bismarcka žádá povolení k potopení i druhé bitevní lodě. Admirál Lütjens je proti, proto i Němci přeruší boj. Bismarck má protrženou nádrž, proto zamíří na Brest. Prinz Eugen má v akci pokračovat sám. K večeru na Bismarcka zaútočí letadla z lodi Victorious. Zásah torpédem nezpůsobí žádné škody.
Velitel Metropolitního loďstva, admirál John Tovey, však dokázal v krátké době soustředit početné síly a zahájit nevídané pronásledování obou německých lodí. Aby setřásli nepříjemného protivníka, Němci se rozdělili, ale v odpoledních hodinách 26. května spatřila Bismarcka průzkumná Catalina a od té chvíle byl osud německé lodi zpečetěn. Ještě týž večer zaútočily na loď britské torpédové letouny Swordfish z paluby letadlové lodi Ark Royal. Doslova v hodině dvanácté, kdy už se zdálo, že Bismarck unikne, zasáhlo jedno torpédo záď bitevní lodi a zaklínilo její zdvojené kormidlo, čímž ji vydalo napospas lodím admirála Toveye.
Po zásazích těžkým dělostřelectvem bitevních lodí King George V. a Rodney spolu s torpédy křižníku Dorsetshire, se 27. května v 10:40 Bismarck potopil na 40°10' severní šířky a 16°12' západní délky. Z více než dvoutisícové posádky se zachránila pouhá stovka námořníků.

V nedávné době byly zveřejněny výsledky expedice Jamese Camerona k vraku Bismarcku na Discovery Channel a spolu se svědectvími námořníků sloužící na této lodi bylo na celou záležitost jejího potopení vrženo poněkud odlišné světlo. K potopení Bismarcku totiž podle posledních poznatků nemohla stačit palba britských lodí a naopak svoji loď úmyslně poslala ke dnu vlastní posádka. Více se dozvíte v článku "Záhada potopení bitevní lodi Bismarck" od Jiřího Nováka.

Doporučuji vám navštívit skvělou stránku o bitevní lodi Bismarck: http://www.bismarck-class.dk/bismarck/bismarck_menu.html

Technicko-Taktická Data: