NAVIGACE

Pátrací a záchranná služba letectva AČR

připravil Michal Uher

Bylo sestřeleno letadlo L-159 při bojovém letu nad územím bývalé Jugoslávie. Pilot se katapultoval a nejspíše se mu daří skrývat. Do oblasti byl vyslán záchranný vrtulník Sokol. Krytí poskytuje dvojice Mi-24V a dvě F-16 Falcon. Po příletu do oblasti je identifikováno místo dopadu letounu. Mi-24 prolétávají nad oblastí a pátrají po pilotovi nebo po přítomnosti protivníka. Pilot se ozývá nouzovou vysílačkou a žádá o vyzvednutí. Je do tázán na pozici a některé osobní údaje, které slouží jako potvrzení identifikace pilota. Je navázán vizuální kontakt. Jedna z Mi-24 hlásí pohyb a střelbu. Vojáci protivníka se blíží po lesní cestě. Mi-24 palbu opětuje. Daří se mírně zbrzdit postup protivníka. Ze Sokola se spouští záchranář a signalizuje sestřelenému pilotovi aby přiběhl k němu. Pilot je však zraněn a nemůže se rychle pohybovat. Záchranář se odpoutává od visícího vrtulníku a běží pomoci pilotovi. Pilot má zjevný průstřel levého stehna. Krvácení si už částečně ošetřil. Záchranář zkontroluje zda pilot nemá nějaké jiné vážné zranění. Podpírá pilota a oba se dostávají z lesa k mýtině nad kterou visí vrtulník. Připoutá se k lanu jeřábu a do speciálního postroje připoutá pilota. Vrtulník se zvedá a se záchranářem a sestřeleným pilotem v podvěsu odlétá do bezpečnější oblasti. Tam teprve naloží oba dva do nákladového prostoru.

Toto je jeden z příkladů jak může vypadat cvičení Pátrací a záchranné služby letectva. V angličtině je pro pátrací a záchranné akce používána zkratka SAR (Search and rescue). Je to označení jakékoliv záchranné akce ať civilní nebo vojenské. CSAR (Combat SAR) je označení pro záchranu v bojové situaci. Potřeba záchrany pilotů byla naléhavá zvláště za druhé světové války. Možnosti na záchranu byly minimální. Spojenci se snažili o záchranu sestřelených pilotů, ale neměli dostatečné prostředky. Uvědomovali si, že letadlo se dá vyrobit rychle, ale zkušeného pilota jen tak neseženete. Po válečných zkušenostech a hlavně s příchodem vrtulníků se možnosti a pravděpodobnost záchrany podstatně zvětšily. Ve válce ve Vietnamu vznikly záchranné jednotky jak je známe dnes. Všichni si záchranářů a jejich odvahy váží a není divu, že mnoho záchranářů získalo nejvyšší ocenění za statečnost. PJ – Parazáchranáři USAF se honosí několika medailemi kongresu a jak prohlásil jeden nejmenovaný velitel speciálních jednotek armády USA(“Zelených baretů”) “ Tak dobré lidi jako PJ u nás nemáme!”

Potřebu takových jednotek má i letectvo AČR. Hlavní základnou pro SAR je letiště Plzeň – Líně, na které se nachází profesionální záchranáři. U některých jednotek (jako například v Náměšti n/O) je také pátrací a záchranná skupina. Jedná se hlavně o lidi z pozemního zabezpečení letectva. To, že jde hlavně o dobrovolníky neznamená, že jsou na nějaké horší úrovni a je to jen pouhá parta nadšenců. Záchranáři jsou velice obětaví a odvážní lidé. Jejich odvaha a náročnost operací je řadí mezi opravdové speciální jednotky. Jsou to lidé, kteří neváhají udělat maximum a položit i život, aby jiní mohli žít. Záchranná akce není jen nějaká projížďka v neděli po venkově. Často se na záchranou skupinu střílí a sami záchranáři mohou být sestřeleni. Není to až tak nepravděpodobné. Zachraňovaný pilot také nemusí být tím za koho se vydává, ale je součástí léčky. Místo očekávaného setkání se sestřeleným pilotem se záchranáři setkají s vřelým přijetím protiletadlového dělostřelectva.

 Záchranář musí být všestranně nadaný člověk a mít výbornou fyzičku. Pokud potřebujete rychle přemístit zraněného pilota vážícího 90kg, tak už musíte mít pořádnou sílu. Nejde však jen o sílu, ale i o vytrvalost. Někdy musí slanit záchranný tým do prostoru a pilota teprve v nepřehledném terénu najít. Pak jej přepravit na místo, kde je může vyzvednout vrtulník. To vše se musí odehrát velmi rychle. Záchranář má vybavení pro poskytnutí první pomoci a stabilizaci stavu zraněného. Musí mít také svou osobní zbraň a vysílačku. Není zrovna snadné běhat s 30 kg navíc po kopcích. Mezi základní znalosti záchranáře patří první pomoc. Nejedná se o ledajakou první pomoc. Záchranář musí umět udržet zraněného co nejdéle při životě a musí umět zákroky, které běžně smějí provádět pouze lékaři. Mezi další znalosti patří horolezecké techniky, překonávání terénních překážek, orientace, komunikace a signalizace, navádění palby podpůrných letadel, zacházení se zbraní (vlastní, či protivníkovou). Záchranář musí být také velice psychicky odolný člověk. Je nasazován ve velice vypjatých situacích a musí zůstat klidný navzdory tomu, že vidí těžké zranění, kolem rachotí střelba a vojáci protivníka jsou zatraceně blízko. Záchranář musí být také částečně psycholog, aby dokázal povzbudit

zachraňovaného a uklidnit jej. Celkově musí být příslušník pátrací a záchranné služby dostatečně vzdělaný pro záchranu životů a také velice fyzicky schopný, aby nebyl příslušníkům spolupracujících speciálních jednotek přítěží.

Přijímací řízení v podobném rozsahu jako u PJ – USAF u nás neexistuje. Předpokladem je mít vhodnou odbornost.

Mezi jednotlivými jednotkami dochází k různým soutěžím a cvičením. Jednou z nich je “Operace Zlomení gladiátoři”, kterou pořádá skupina z Náměště nad Oslavou. Zajímavé poznatky z této akce najdete na internetových stránkách základny.

Jak už bylo uvedeno, poslání jednotek Pátrací a záchranné služby je i v oblasti civilní. Tyto jednotky jsou nasazovány i při živelných katastrofách. Příkladem je perfektní práce při záplavách. Pokud si vzpomínáte, vrtulníky se záchranáři létaly co nejdéle to šlo a zachraňovaly lidi uvíznuté v jejich nebo spíše na jejich domech. Zajišťovali také dodávku potravin a vody do postižených oblastí.

Na závěr bych si dovolil poděkovat veliteli základny taktického letectva v Náměšti nad Oslavou plk. gšt. Vachkovi, za jeho podporu při získávání informací a zapůjčení fotografií které jsou součástí této stránky. Jeho osobní dopis pro čtenáře našich stránek naleznete zde. Doporučuji vám také návštěvu nejlepších internetových stránek našeho letectva – základny v Náměšti nad Oslavou.