NAVIGACE

F -16 Fighting Falcon

General Dynamics

připravil Jirka Wagner

F-16 Fighting Falcon je víceúčelový, kompaktní letoun s velkou obratností. Je určen k leteckým soubojům a útokům na pozemní cíle. Je relativně levnou, ale velmi účinnou zbraní Spojených států a jejich spojenců a nahradil letouny F-4 Phantom II a jiné typy (u některých evropských armád kupříkladu F-104 Starfighter).

V současnosti plánuje USAF opatřit si 2800 strojů F-16. Ve vzdušných soubojích převyšuje F-16 svou obratností a bojovým doletem (tj. vzdáleností potřebnou pro přílet na místo boje, souboj a návrat) všechny letouny potencionálního protivníka. Jeho vybavení umožňuje útoky na cíle bez ohledu na denní či noční dobu nebo počasí. Konstruktéři F-16 vycházeli z nejnovějších poznatků aerodynamiky i z předchozích typů, jako F-15 nebo F-111. Redukce velikosti a váhy stroje, jeho kupní ceny a ceny příslušenství nevedla nijak k redukci jeho síly. F-16 snese přetížení až 9 G při plné palivové nádrži, čímž předčí schopnosti jiných stávajících stíhačů. Avionika letounu obsahuje vysoce přesný inerciální navigační systém, počítač předávající informace pilotovi, rádia UHF i VHF a systém přistání. Pilot má rovněž k dispozici radarový výstražný systém (RWS) a elektronické rušení průzkumných i zbraňových systémů nepřítele.

Kamuflážní schéma

Ovládání letadla je metodou "fly-by-wire" (elektroimpulzívní počítačové řízení), kdy řídící páka je umístěna na pravém bočním panelu. Řízení není mechanicky zálohováno. Z koncepčního hlediska se jedná o středoplošník s nosnou plochou o šípovitosti náběžné hrany 40°, jednoduchou svislou ocasní plochou a středoplošně uspořádanými vodorovnými ocasními plochami. Pohyblivé náběžné hrany křídla a vztlakové klapky po celém rozpětí odtokové hrany umožňují ve spojení s počítačovým systémem řízení měnit zakřivení profilu křídla. Další zajímavé prvky zahrnují protažený přechod náběžné hrany křídla do trupu, generující silné víření, které zlepšuje ovladatelnost při letu s vysokým úhlem náběhu; automatické propojení křidélek a směrovky; omezovač rychlosti vybočení. Pilot ovládající letoun za využití koncepce HOTAS se nemusí díky počítačovému řízení do určité míry zabývat možností ztráty kontroly nad strojem, i když přehled o základních hodnotách systémů si pochopitelně udržovat musí.

První prototyp YF-16 vzlétl 2. února 1974, prvních osm předsériových strojů bylo objednáno od července 1975. Dva z nich byly prototypy dvousedadlová verze F-16B (první vzlétl 8. srpna 1977). Od r. 1981 jsou vyráběny pokročilejší typy F-16C a D (dvoumístná), které jsou i nadále modernizovány (změny konstrukce, avioniky a systémů včetně radaru APG-68). Pro častá přetížení při bojových manévrech byla křídla konstrukčně zesílena.

V r. 1991 byly nasazeny letouny F-16 v operaci Pouštní bouře (Desert Storm), kde létaly spolu s dalšími letadly a byly použity při útocích na letiště, vojenské továrny, postavení raket SCUD a na množství jiných cílů. V roce 1999 byly nasazeny rovněž při akcích NATO proti Jugoslávii.

Tiskové zprávy

Turecko a Spojené státy podepsaly dohodu o prodeji dalších letounů Lockheed Martin F-16 Turecku / 2007-05-11