| NAVIGACE |
|
|
|
|
Připravil Lukáš Visingr
V roce 2000 zveřejnilo americké letectvo velice zajímavý dokument nazvaný Air Force 2025 Study. V něm se můžeme dočíst, jak si analytici představují americké vzdušné síly v roce 2025. Je jím (mimo jiné) naplněna koncepce "Weapon After Next", kterou se ozbrojené síly USA řídí zhruba od 60. let. Fakticky spočívá v tom, že s příchodem nějakého typu zbraně do služby jsou již rozpracovány koncepty jeho nástupce. Příklad: Letounem pro vybojování vzdušné nadvlády je F-15 Eagle, který byl zařazen do výzbroje roku 1974. Na přelomu 70. a 80. let byly vydány úvodní specifikace na letoun pro 21. století, z nichž v 90. letech vzešel F-22 Raptor (nyní už F/A-22 Raptor). Ten bude bojeschopný snad na přelomu let 2004-2005, takže v roce 2025 už by měl existovat přinejmenším nějaký demonstrátor jeho nástupce. Oba typy však budou poměrně dlouho sloužit paralelně, protože životnost letounů páté generace se obecně předpokládá asi 50 let, samozřejmě s několika průběžnými modernizacemi.
Dalším důležitou charakteristikou nového letectva bude jeho malá velikost, která však bude vyvážena maximální efektivitou, o jaké se nám dnes nemůže ani zdát. Vlastní ztráty budou sníženy na minimum širokým nasazením bezpilotních prostředků. Američané otevřeně prohlašují, že v roce 2025 budou se zanedbatelnými ztrátami schopni porazit nepřítele, který bude mít dvacetinásobnou početní převahu!
Celý materiál Air Force 2025 Study je poměrně rozsáhlý, takže jsem se rozhodl přeložit do češtiny jen tu část, která se zabývá návrhy nových zbraňových systémů. Jinak už vás nehodlám dále unavovat různými komentáři; snad bych jen uvedl jednu nepotvrzenou, ale velice zajímavou informaci. V kuloárech se už nějakou dobu hovoří o přejmenování USAF (United States Air Force) na USACF (United States AeroCosmic Force). Mohlo by k tomu prý dojít ještě během první poloviny tohoto desetiletí.
U některých položek navíc kurzívou uvádím, v jakém stádiu vývoje se nacházejí.
Vysokorychlostní útočný prostředek schopný zasáhnout jakékoli místo na Zemi do čtyř hodin. Má operační rychlost Mach 12 a pohybuje se ve výškách okolo 30 500 metrů. Jedná se o vícenásobně použitelný systém sestávající ze dvou stupňů. Prvním je bezpilotní urychlovač a druhým vlastní pilotovaný útočný letoun. Urychlovač poháněný proudovým motorem startuje z klasické dráhy a přivede letoun k rychlosti Mach 3,5 do výšky asi 20 000 m. Pak se oddělí druhý stupeň poháněný náporovým motorem. Celkový dolet se pohybuje okolo 18 500 km; samotný druhý stupeň má dolet asi poloviční. Může přepravovat různé druhy přesně naváděné munice, včetně hypersonické střely vzduch-země (viz systém 5.4). Alternativně je možno první stupeň použít také pro bezpilotní transatmosférické těleso (viz systém 4.2).
Vysoce obratný a těžko zjistitelný pilotovaný letoun, jehož povrch obsahuje velké množství laserových vysílačů i přijímačů. Efektivní kontrola laserů umožňuje napadat více cílů současně, a to s různou intenzitou. Celý systém může na nižším výkonu fungovat i jako komunikační transmitér, dále může detekovat, sledovat a zaměřovat cíle pro jiné spojenecké jednotky.
Dopravní letoun, u něhož budou dopravní kontejnery součástí konstrukce. "Krátká" verze sestává ze tří částí, a to kabiny, sekce s křídly a motory a ocasních ploch. Standardizované kontejnery mohou pak být připojeny mezi tyto sekce, čímž vzniká "prodloužená" verze. Jakmile první vlna letounů dorazí na místo určení, celá konstrukce se rozloží a zaujme nové funkce. Kabina bude fungovat jako řídící středisko, motory budou vyrábět energii z paliva v křídlech a prázdné kontejnery budou sloužit jako sklady, případně ubytování pro vojáky. Tak během několika hodin vznikne provizorní vojenská základna.
Velkokapacitní dopravní letoun podobný vzducholodi, nosnost až 450 tun, dolet 23
000 km. Kromě transportu může za letu nakládat a vykládat i bezpilotní letouny.
Jednotlivé funkce jsou zajištěny speciálními moduly (nákladní, osobní,
zdravotnický...).
Podle neoficiálních informací se na něm intenzivně pracuje a prototyp bychom mohli
spatřit již během několika let.
Transportní letadlo, které může rychlostí Mach 2,4 přepravovat až 22 600 kg
nákladu libovolného druhu (např. kompletní bojovou jednotku o síle 150 mužů) na
vzdálenost 9 300 km.
Jednu dobu se hodně mluvilo o vojenské verzi Concordu nebo amerického FAST (Future
Advanced SuperSonic Transport), ale už dlouho je ticho po pěšině - možná došly $$$,
ale Bushova administrativa to jistě napraví...
Těsně nadzvukový dopravní letoun kategorie "stealth" s doletem asi 7 400 km. Slouží pro operace speciálních jednotek, které dopravuje na místo akce i z něj, dále pro přepravu nákladů vysoké hodnoty a zbraní hromadného ničení. Je přímo propojen se systémy průzkumu, špionáže a globálního získávání informací (viz např. systém 8.1).
Velký dopravní letoun o vzletové hmotnosti do 450 tun. Může přepravovat náklad
68 (resp. 113) tun na vzdálenost 22 200 (resp. 18 500) km. Dále může vysazovat
bezpilotní letouny a kluzáky a být modifikován pro speciální mise, např.
zdravotnické nebo tankovací.
Americké letectvo již požádalo některé firmy (jmenovitě Lockheed a Boeing), aby
rozvedly studie vojenských letounů zhruba o velikosti Jumbo Jetu, které by mohly
nahradit nynější C-17 Globemaster III.
Neoficiálně se pro tyto návrhy používá jméno Superfreighter.
Obtížně pozorovatelný bezpilotní letoun, který krouží podzvukovou rychlostí
nad cílovou oblastí po dlouhou dobu (přes 24 hodin), dokud neobdrží příkaz k
úderu. Jeho primárním úkolem je ničení pozemních cílů přesně naváděnou
stand-off municí, ale má i omezenou schopnost vzdušného boje. Je závislý na
senzorech jiných jednotek, které jej zásobují informacemi a rozkazy, ale má i
vlastní senzory pro plnění přednastavených úkolů.
Stručně řečeno, prototyp něčeho podobného úspěšně prochází zkouškami a
roku 2007 už by mohl být operačně nasazen. Jedná se o známý X-45 Stingray. Otázka ovšem zní, zda
se v roce 2025 nebude jednat už o typ nový.
Nepilotovaný prostředek vzdušného průzkumu, který může operovat jak
samostatně, tak v kooperaci s jinými vzdušnými, pozemními i vesmírnými systémy.
Nese širokou škálu multispektrálních senzorů, např. infračervené, optické,
radarové a laserové. Získává fotografie, provádí špionáž signální (SIGINT) i
elektronickou (ELINT). Létá podzvukovou rychlostí ve velkých výškách a má značnou
vytrvalost. Může pracovat i v bistatickém režimu, kdy jeden URAV svými vysílači
ozařuje oblast, zatímco druhý získává a zpracovává data.
Takových typů už je několik (např. Lockheed RQ-3 DarkStar nebo Northrop RQ-4
Global Hawk), ale do roku 2025 se jistě dočkáme mnoha nových.
Nepilotovaný bojový letoun, který může operovat jak samostatně, tak v kooperaci s
jinými vzdušnými, pozemními i vesmírnými systémy. Nese širokou škálu
multispektrálních senzorů, (infračervené, optické, radarové, laserové), pomocí
nichž navádí stand-off zbraňové systémy. Může nad cílovou oblastí létat velmi
dlouhou dobu. Jeho sekundárním úkolem jsou elektronická protiopatření (ECM) a
proti-protiopatření (ECCM). Může operovat i v bistatickém módu, kdy jeden UCAV
zaměřuje zbraně, které odpaluje druhý.
Něco takového už se velmi konkrétně plánuje - viz článek o bezpilotních bojových letounech.
Komplex poháněných i klouzavých bezpilotních létajících těles, která mohou za
všech podmínek dopravovat náklad s velkou přesností (do 1 metru). Mohou operovat ve
výšce až 12 000 m a užívají navádění GPS nebo INS. Tato koncepce umožňuje
zásobovat předsunuté jednotky, zatímco dopravní letoun zůstává v bezpečné
vzdálenosti. Přesná pozice cíle může být upřesněna laserovým radarem (LIDAR)
nebo GPS-rádiem. Poháněné prostředky mohou dopravovat hodnotnější náklad na
větší vzdálenost.
Nyní už mají Američané systém, který přesně dopravuje na padáku náklad
shozený z letadla, a to pomocí GPS nebo laserového zaměřovače. Vlastně se jedná o
vtipné uplatnění systémů používaných "chytrými bombami".
Velkokapacitní bezpilotní podzvukový letoun s velkou vytrvalostí, jehož účelem je vysazovat a přijímat menší bojové letouny. Také je může vyzbrojovat a doplňovat jim palivo. Dokáže získávat a kumulovat solární energii a posílat ji, ať už fyzickými prostředky nebo pomocí vyzařování jiným letounům (např. FotoFighteru - viz systém 1.2).
Systém navržený k rychlé přepravě speciálních jednotek z místa operace.
Jednotliví členové týmu přenášejí části systému, které po splnění mise
smontují na místě odletu. Pak naloží hodnotné věci nebo zbraně hromadného
ničení a sami nastoupí. Na spojeneckém území přistává prostředek pomocí
padáku.
Rusové to prý zkoušeli už v 80. letech pro své jednotky Specnaz, ale skončilo to
katastrofou.
Bezpilotní kosmický dopravní prostředek, který přepravuje náklad z prostředku
Země-orbit na jeho místo na oběžné dráze (případně naopak). Dokáže také
dodávat náhradní součásti do poškozených satelitů a opravovat je. Dalším úkolem
je doplňování paliva civilních, komerčních i vojenských satelitů a
znovuvyzbrojování vojenských družic.
Již existuje, nazývá se X-37 a první zkušební let (zatím jen vypuštění z
bombardéru z velké výšky) by se měl uskutečnit snad už tento rok.
Představuje variantu předchozího (transport, doplňování paliva atd.), ale navíc je doplněn středně výkonným laserem pro limitovanou obranu a ničení cílů v blízkém vesmírném prostoru.
Soustava obranných satelitů (odhadem pěti), které jsou umístěny blízko chráněného kosmického objektu. Vyhledávají zdroje možného nebezpečí a napadají je energetickými zbraněmi. Informace poskytují také senzory systémů 8.1 a 8.2. Součástí komplexu jsou i "návnady", tedy satelity podobající se chráněnému objektu, ale schopné zneškodnit útočníka.
Systém určený k rychlé přepravě nákladů z povrchu Země na nízké oběžné
dráhy. Používá kombinaci raket a motorů užívajících vzduch. Startuje
vertikálně, může mu být doplněno palivo v atmosféře i mimo ni a může přistát
na běžné runwayi. Má nosnost do 4,5 tuny a může sloužit i jako platforma pro
senzory a zbraně. Alternativní úkoly zahrnují vykládání a nakládání satelitů a
odpalování protidružicových zbraní.
Něco takového měl představovat Lockheed VentureStar, nástupce dnešního
raketoplánu Space Shuttle. Zmenšený prototyp jménem X-33 měl letět už letos, ale
ukázalo se, že řada progresivních prvků je dosti nespolehlivá, takže projekt byl
pozastaven. Nyní probíhá "náhradní" konkurs SLI (Space Launch Initiative),
z něhož by měl vzejít nový raketoplán.
Víceúčelový prostředek startující ze vzduchu (např. z prvního stupně systému
1.1). Slouží k rychlému vynášení nebo návratu satelitů, komunikaci a špionáži.
Disponuje velkým množstvím různých senzorů (optické, infračervené, radarové,
laserové atd.). Jde o raketový letoun zhruba o velikosti stíhačky F-15 s přepravním
prostorem tvaru krychle o straně cca 1,8 m a nosností asi 450 kg. Může plnit i
protidružicové mise. Přistává na běžné runwayi.
Něco podobného (jménem X-34) se chystá k prvnímu letu už letos.
Slouží k tomu, aby efekt použité zbraně přesně odpovídal charakteristikám
cíle. Kromě toho jsou minimalizovány vedlejší škody. To je výhodné při misích,
kdy je třeba jak flexibilita, tak přesnost, např. při bojových hlídkách nad
neznámým nepřátelským územím. Jeden typ zbraně pak může být nastaven na
zničení velké plochy, nebo naopak k chirurgicky přesnému zásahu. Jednou z metod, jak
tohoto efektu dosáhnout, je změna vlastností třaskaviny na molekulární úrovni.
Tohle už umějí jaderné zbraně, ale u konvenčních se to zatím ani nezkoušelo.
Zbraň dlouhého dosahu, která se navádí na cíl pomocí informací získávaných v reálném čase ze senzorů jiných jednotek. Pomocí pohyblivých reaktivních trysek a počítače může zaměřit, napadnout a zničit jakýkoli nepřátelský vzdušný cíl, včetně křižujících střel. Navádění se může dít následujícími metodami: LIDAR, infračervené čidlo, rádiové frekvence, detekce magnetických anomálií, modulace tryskového motoru, fotografie a akustické senzory.
Pulzní energetická zbraň středního dosahu a hlavní výzbroj letounů protivzdušné obrany. Tento systém generuje energetická pole různé síly, která poškozují nebo ničí elektrické komponenty v cílové oblasti. Může napadat pozemní i vzdušné cíle.
Hypersonická střela vzduch-země odpalovaná z hypersonického útočného letounu (systém 1.1). Používá nadzvukový náporový motor k dosažení rychlosti Mach 8 a k cíli pak klouže rychlostí Mach 4; trajektorie letu je průběžně měněna na dálku. Maximální dosah je asi 2 700 km.
Tento termín popisuje extrémně miniaturizované (řádově 1 milimetr) elektromechanické systémy, které jsou nasazovány ve velkých počtech, a to ve formě aerosolu, přepravou větším prostředkem nebo vlastními silami. K útoku používají elektromagnetické a jiné energetické "zbraně". Pomocí svých senzorů mohou samostatně prozkoumat a analyzovat cíl.
Promítací systém, který vytváří trojrozměrné virtuální obrazy, a to i ve větších vzdálenostech. Slouží pro psychologický boj a strategické řízení, případně pro vytváření optických klamů a optického maskování, což je zvláště vhodné při útoku na nepříliš vyspělého nepřítele.
Komplex několika pozemních chemických laserů o multimegawattovém výkonu a soustavy vesmírných zrcadel. HHELS má několik operačních módů, např. zbraň (ničí vzdušné, vesmírné i pozemní cíle), sledovací zařízení, likvidace menšího vesmírného odpadu (do 10 cm) a doplňování energie družicím.
Soustava zahrnující výkonné lasery (HEL), kineticky působící zbraně (KEW) a transatmosférické letouny (TAV). HEL se skládá z pozemních laserů a vesmírných zrcadel, která usměrňují energii na cíl. KEW (systém 6.2) zahrnuje projektily s koncovým navedením, a to s explozivními účinky i bez nich. TAV (systém 4.1) je flexibilní prostředek schopný dopravovat a doplňovat vesmírné součásti HEL a KEW, ale také vysazovat jednotky speciálních operací. Určení a zaměření cíle je v režii jiných systémů (např. 8.1).
Společné označení zbraní na nízkém orbitu, které užívají různé typy
bojových hlavic od malých šipek a kulek po velké a těžké tyče. KEW může napadat
vzdušné, vesmírné i pozemní cíle; ty jsou zničeny přímým nárazem projektilu o
vysoké rychlosti. Systém je řízen pomocí informací z jiných systémů, např. GSRT
(8.2) nebo GIMS (8.1). Každá jednotlivá družice má však i vlastní záložní
senzory (např. GPS) a jednoduchý řídící systém pro manévrování.
Byly provedeny teoretické výzkumy i praktické pokusy, ale celý systém se zatím
ukazuje jako energeticky příliš náročný.
Zbraňový systém schopný napadat pozemní, vzdušné i vesmírné cíle s různým
účinkem. Sestává ze satelitů na nízkých oběžných dráhách (odhadem 900 km),
které vysílají na cíl mikrovlnnou energii v ultraširokém pásmu. To vytváří
elektrické pole nad oblastí o rozloze desítek až stovek čtverečních metrů, které
zničí veškeré elektrické přístroje.
V Bushově programu vesmírných sil figuruje i takováto družice. K boji by mohla
být připravena již roku 2010. Myslím si ale, že nejsem sám, kdo je přesvědčen o
tom, že Rusové i Američané nějakou nenápadnou vyzbrojenou družici na orbitu
určitě mají...
Soustava multimegawattových chemických laserů, které mohou fungovat jako zbraně
pro ničení vzdušných, vesmírných i pozemních cílů, případně jako průzkumné
platformy aktivní, které cíl osvětlují, nebo také pasivní, které cíl snímají.
Platí totéž, co u předchozího - nasazení v roce 2010.
Odpovídá systému 6.4, ale na rozdíl od něj využívá elektřinu vyrobenou ze slunečního záření.
Soustava vesmírných zrcadel, která usměrňují sluneční záření na specifický pozemní, vzdušný nebo vesmírný cíl. Efektivita tohoto systému je limitována vzhledem k pohlcování atmosférou; může ale sloužit pro narušování operací, nebo dokonce ke kontrole počasí.
Prostředek, který chrání systém Země-Měsíc před objekty křižujícími dráhu
Země (ECOs - Earth Crossing Objects). Tyto objekty jsou odkloněny nebo roztříštěny
tak, aby dále nepředstavovaly nebezpečí. Zneškodnění se provádí jadernými
výbuchy.
Kupodivu, tento návrh byl zveřejněn už v polovině 80. let, ale tehdy byl zavržen
jako zcela nepotřebný!
Přenosné zařízení, které překládá mluvené slovo téměř v reálném čase. Umožňuje efektivní provádění a řízení mezinárodních operací kdekoli na světě, např. výcviku, diplomacie, akcí speciálních jednotek a běžných pozemních operací. Dokáže provádět záměnu typu "slovo-za-slovo" v širokém spektru jazyků a umožňuje oboustrannou komunikaci. Jeho schopnosti jsou však limitovány kvůli rozdílné skladbě vět jednotlivých jazyků, dialektů, kultur a prostředí a kvůli rozdílnému chápání téhož slova v různém kontextu. Je třeba správně umístit mikrofony a reproduktory (aby nikdo naráz neslyšel oba jazyky). Lze jej užívat i v součinnosti s telefonem, vysílačkou nebo počítačem a také pro překlad psaného slova.
Propojení jedince s informační sítí roku 2025. Zařízení je přenosné nebo
přichycené na zápěstí. Příkazy se zadávají dotykem nebo slovně. PDA je
bezpečným a vysokokapacitním spojením se systémem velení a řízení. Uchovává
osobní informace, např. zdravotnické nebo výcvikové záznamy. Postupně se učí a
pamatuje si priority vlastníka, takže se přizpůsobuje jeho stylu. Je dokonale
zabezpečený pomocí monitorování biologických parametrů vlastníka. Stručně
řečeno, PDA spojuje telefon, vysílačku, počítač, identifikační a kreditní kartu
a veškeré další informační přístroje 90. let.
Už existuje několik prototypů, které jsou součástí programů Land Warrior a Air
Warrior.
Prostředí virtuální reality, v němž se velitel může pohybovat jako v
trojrozměrném ztvárnění reálné bojové situace. Informace z globálních
informačních systémů (např. systém 8.1) se zobrazují ve formě virtuální reality.
Centrum má také schopnost "přehrávat" minulé bitvy a vytvářet scénáře
typu "co kdyby".
Americké ozbrojené síly už několik let používají takovéto centrum, ale zatím
jim musí stačit monitory počítačů a televizní obrazovky. Ovšem minulé bitvy a
scénáře "co kdyby" se skutečně používají. A taková perlička -
nepřítelem je často Sjednocená islámská republika (Irák + Írán), kterou vymyslel
geniální Tom Clancy ve svém románu "Z rozkazu prezidenta".
Vše prostupující síť získávání, zpracovávání a analýzy informací. Sbírá, uchovává, analyzuje, slučuje a spravuje informace z pozemních, vzdušných i vesmírných senzorů (akustických, optických, rádiových, chemických atd.) a všech druhů špionáže. Pravou silou tohoto systému je ale schopnost využívat umělé neuronové sítě, aby byly uživateli poskytnuty ty správné informace.
Soustava zařízení umístěných ve vesmíru, která získávají, zpracovávají a šíří informace a poskytují databázi pracující v reálném čase. Cílem je vytvořit virtuální obraz cílové oblasti. Ten pak může být použit k velení na všech úrovních, přehledu technických a zpravodajských informací a obousměrné komunikaci.
Označení pro miniaturizované (řádově 1 milimetr) elektromechanické vzdušné i
pozemní prostředky, které jsou vysazovány hromadně za účelem získávání dat pro
pozdější zpracování a provádění komunikace. Mohou být přepraveny k cíli ve
formě aerosolu, ve větším prostředku nebo vlastními silami. Data získávají
zabudovanými miniaturními senzory (většinou jeden nebo dva na jednotku). Komunikace se
děje přes relé-stanice ("relayboty") nebo opětovným sesbíráním
mikrobotů. Tyto prostředky mohou sloužit pro hlídání, průzkum a špionáž.
Byly zveřejněny určité informace, že americká armáda už vyvinula několik
funkčních typů miniaturních robotů, ale o bojovém nasazení není nic známo.
Ostatně není divu, protože by si jich nejspíš stejně nikdo nevšiml...
Soustava laserů, které vyšetřují a modelují části cíle. Různé frekvence
elektromagnetického záření mají různé schopnosti pronikat materiály. V
konkrétním případě se některá frekvence odrazí od povrchu, zatímco jiná
proniká. Nasazením celé soustavy na širokém spektru frekvencí může vzniknout
kompletní trojrozměrný model budovy, což lze využít při průzkumu, plánování
operací a odhadu škod. Počítá se s nasazením jak ve vzduchu, tak na zemi.
Existuje, intenzivně se zkouší a překonává veškerá očekávání.
Síť pozemních i vesmírných senzorů, které hledají a sledují vesmírné objekty, které jsou dost velké a nasměrované tak, že by mohly ohrozit systém Země-Měsíc. Celý systém zahrnuje i centrum, které spojuje data ze všech dostupných senzorů, určuje známé objekty podle katalogů a případně sděluje informace příslušným osobám.
Pohyblivá základna poblíž bojiště, kde se opravují nebo vyrábějí součástky. Během války je tedy údržba pro různé zbraňové systémy dostupná blízko místa nasazení. Základna může být umístěna na zemi nebo na vodě. Zahrnuje sadu flexibilních výrobních systémů (FMS) a robotů blízkých průmyslovým typům. Potřebné materiály se získávají z místních zdrojů.
Sada prostředků, které nejen přesně předpovídají počasí, ale dokážou jej i
ovlivňovat (na malé nebo střední úrovni) ve prospěch vlastních a neprospěch
nepřátelských sil. Použité senzory jsou součástí systému GIMS (viz systém 8.1).
Řízení počasí na regionální úrovni je nejen možné, ale dokonce se občas
používá. V nedávné době jsme sledovali uhašení požárů v okolí Moskvy uměle
vyvolaným deštěm, z doby vzdálenější je možno připomenout průtrže mračen,
kterými Američané zpříjemňovali život vietnamským komunistům.
Zabezpečená, obtížně zachytitelná vojenská základna, která redukuje na minimum podíl lidí na údržbě zbraní. Jejími součástmi jsou vzletové a přistávací dráhy, zdroje energie, sklady, budovy údržby a prostředky velení. Veškerá údržba, opravy a obrana je zcela automatizována. Chemická a biologická nebezpečí jsou odstraňována nanoboty a biotechnologií. O doplňování paliva a zbraní, bezpečnost, opravy a zneškodňování výbušnin se starají roboti.
Prameny:
All Rights Released
Copyright © All Rights Reserved