Poválečné americké vojenské letouny
Lockheed F-104 Starfighter
připravil Jirka Wagner
F-104 Starfighter byl první operačně nasazený stíhač dosahující rychlosti přes
Mach 2.
Původně měl Starfighter sloužit pouze krátce a v relativně malém počtu. Nakonec
vyhrál veliký kontrakt NATO pro víceúčelový stíhač nové generace schopný nést
jaderné zbraně. Ve velkém počtu ho stavělo evropské konsorcium firem z Německa,
Itálie, Belgie a Nizozemí stejně jako Kanada a USA. Byl významným letounem NATO v 60.
a 70. letech. Sloužil v letectvech Dánska, Holandska, NSR, Itálie, Belgie, Řecka,
Turecka, Kanady, Španělska, Norska, Japonska, Jordánska, Taiwanu a Pákistánu.
Licenčně se vyráběl v Japonsku. V současnosti slouží ještě u pěti
italských letek jeho zmodernizovaná podoba Aeritalia (Lockheed) F-104S ASA Starfighter.
Bylo vyrobeno celkem 2580 Starfighterů, což z něj dělá jeden z nejdůležitějších
západních poválečných letounů. Jeho nástup do služby i provoz byl bohužel
provázen řadou nehod. Ukázalo se, že příčinou nehod nebyla chybná konstrukce, ale
neodpovídající a nedostatečná vycvičenost posádek.
Po řadě různých návrhů vznikla na jaře 1953 varianta označovaná jako Lockheed
L-246 nebo Model 83. Měla malé lichoběžníkové křídlo s úhlem šípu náběžné
hrany pouze 18°. Tenké přímé křídlo bylo výhodné při letu s malými úhly
náběhu a vysokých rychlostech, ale způsobovalo vysoký odpor při velkých úhlech
náběhu a při velkém přetížení. Nebezpečí aeroelasticity bylo eliminováno malým
rozpětím křídla a montáží přídavných nádrží na jejich konce. Letoun měl
povolen let nadzvukovou rychlostí pouze tehdy, byly-li nádrže (nebo střely
vzduch-vzduch) namontovány.
První YF-104A (55-2955) byl hotov v únoru 1956 a za přísného utajení byl převezen
na
Edwards
AFB. Zde poprvé vzlétl 17.února 1956 a 14.října 1956 byly objednány první
sériové F-104A.
F-104A měl původně od roku 1956 nahrazovat
F-100 Super Sabre.
Nakonec, přes změnu požadavků letectva a přes značné problémy Starfighteru
samotného, bylo díky zpoždění programu dvoumachového záchytného stíhače
F-106 Delta Dart přijato rozhodnutí použít jako dočasnou
náhradu F-104A. I když neměl potřebnou vytrvalost a nebyl určen pro provoz za
každého počasí, upoutal svou vysokou stoupavostí.
První jednotka dosáhla operační způsobilosti 20.února 1958.
Stručná charakteristika F-104A
|
Pohon |
proudový motor General Electric J79-GE-3A/3B |
Rychlost |
max. |
1047 mph |
1669 km/hod |
min. |
195 mph |
314 km/hod |
Poč. stoupavost |
1006 ft/s |
307 m/s |
Dostup |
64 830 stop |
19 760 m |
Dolet |
běžný |
730 mil |
1 174 km |
maximální |
1400 mil |
2 250 km |
Rozpětí |
21 stop 9 palců |
6,6 m |
Délka |
54 stop 8 palců |
16,7 m |
Výška |
13 stop 5 palců |
4 m |
Hmotnost |
prázdná |
13 184 lb |
5 980 kg |
max. vzletová |
25 840 lb |
11 720 kg |
Posádka |
jeden |
Výzbroj |
jeden 20mm kanón M61A1,
725 nábojů; 2x AIM-9B
Sidewinder na koncích křídel |
Podrobnější
historie letounu F-104
Další obrázky
Copyright © All Rights Reserved