poválečné letouny USAF

Poválečné americké vojenské letouny

NAVIGACE

North American F-107

North American F-107 byl výkonnější verzí F-100 Super Sabre. Svou kariéru začal pod označením F-100B a byl původně určen jako nástupce F-100A. Byl zamýšlen jako rychlejší verze denního stíhače F-100A, optimalizovaná pro maximální využití výkonu nabízeného motorem J57. Eventuálně mohl být upraven na stíhací bombardér a soutěžit s F-105 Thunderchief.
Project F-100B začal v roce 1953 jako reakce na požadavek letectva na vylepšený F-100A. Letoun byl stejně velký jako F-100A, měl štíhlejší křídlo než F-100A a vstup vzduchu měl měnitelný průřez. Dvojkolový podvozek umožňoval provoz i z nezpevněných letišť. Trup byl navržen podle pravidla ploch. Letoun nebyl schopen nést přídavné nádrže. Očekávaná rychlost byla 1.80 M. Výroba měla začít v roce 1955.
V téže době začal North American studovat možnost adaptace Super Sabre na záchytný stíhač pro každé počasí. Projekt byl znám jako "F-100I" (I = Interceptor) nebo "F-100BI", nebylo to však oficiální označení USAF. Tento letoun byl celkově podobný F-100B s tím rozdílem, že měl modifikován kokpit a měl příďový radom. Vstup vzduchu se přesunul pod příď. Rovněž mohl nést přídavné nádrže. Náběžná hrana křídla byla vyhřívaná, aby se zabránilo vzniku námrazy. Měl pouze raketovou výzbroj. Mezi F-100BI a F-100A byl stejný vztah jako mezi F-86D a F-86A.
20.října 1953 dostal projekt tovární označení NA-212. Práce začaly testy ve větrném tunelu a byla postavena maketa kabiny.
V listopadu 1953 začal North American uvažovat o adaptaci NA-212 na stíhací bombardér. Letoun dostal 6 podkřídlových závěsníků.
Ze strany velení USAF však nebyl o F-100B ani o F-100BI zájem a tak byl projekt 15.ledna 1954 silně omezen a 16.května 1954 byl zcela zastaven ve prospěch stíhacího bombardéru. Z programu záchytného stíhače převzal radom.
11.června 1954 USAF potvrdila kontrakt na 33 stíhacích bombardérů F-100B. 8.července 1954 oznámilo letectvo NAA, že označení projektu bylo oficiálně změněno na F-107A. USAF usoudilo, že jde o zcela odlišný letoun a proto musí dostat i nové označení.
Svislá SOP byla zkonstruována jako jednodílná. Podobná byla použita u North American A3J (později A-5) Vigilante palubního strategického bombardéru.
Testy ve větrném tunelu ukázaly problémy s uvolněním munice v důsledku interference proudění vzduchu mezi radomem a nasávacím otvorem. Problém se vyřešil přemístěním nasávacího otvoru na horní stranu za kabinu.
První F-107A vzlétl 10.září 1956 z Edwards AFB, pilotován zkušebním pilotem NAA Bobem Bakerem. Již při prvním letu překonal rychlost zvuku. Při přistání, ale nefungoval brzdící padák a letoun skončil v příkopu za přistávací drahou. Letoun byl rychle opraven a znovu vzlétl o tři dny později.
F-107A soutěžil s Republic F-105 Thunderchief o armádní zakázku. V roce 1957 se USAF rozhodla pro F-105 a F-107 byl určen pro aerodynamické testy.
První F-107A dostala NACA v Drydenu 6.listopadu 1957. Dostal NACA číslo 207. Po čtyřech letech však musel být uzemněn z důvodu mechanické nespolehlivosti.
Třetí F-107 (55-5120) dostala NACA v Drydenu v únoru 1958. Testy s proměnným vstupem vzduchu byly zkráceny pro mechanické problémy.

Stručná charakteristika
Pohon	proudový motor Pratt & Whitney YJ75-P-9
Výkon	24 504 lb		109 kN
Rozpětí	36,6 stop		11,15 m
Délka	61,9 stop		18,86 m
Výška	19,7 stop		6,00 m
Maximální rychlost	1294 mph		2083 km/h
Počáteční stoupavost	665,4 stop/s		12 169 m/min
Dostup	53 150 stop		16 200 m
Dolet	normální	790 mil	1 270 km
	maximální	2423 mil	3 900 km
Hmotnost	prázdná	22 708 lb	10 300 kg
	max.vzletová	41 450 lb	18 800 kg
Výzbroj	4x kanón 20mm; 6x podkřídelní závěsník a 1x podtrupový závěsník (108x 2.75 palcové rakety a až 4000 lb bomb).

Jirka Wagner