NAVIGACE

North American XB-70 Valkyrie

S výzkumem a vývojovými studiemi bombardéru B-70 Valkyrie, který měl nahradit typ B-52, se začalo v roce 1955. Stejně jako u projektu B-58 požadovalo US Air Force zejména uplatnění nových, pokročilých technologií. Došlo k soutěži mezi firmami Boeing a North American a roku 1958 byla vybrána za zodpovědného dodavatele firma North American.

USAF požadovalo po novém letounu zejména rychlosti kolem M=3, lety ve velkých výškách, dlouhý dolet a schopnost unést náklad nukleárních a konvenčních zbraní.

Ačkoliv nové technologie objevené v roce 1957 skutečně umožnily dosahování rychlosti Mach 3, XB-70 se nikdy nedostala do výroby. Klíčovým faktorem pro zastavení projektu (stejně jako tomu bylo u B-47 a B-58) byla hrozba stále dokonalejších pozemních protiletadlových střel SAM (Surface-to-Air-Missile). Další vážnou hrozbou se stal sovětský vysokovýkonný záchytný stíhač MiG-25 Foxbat, který začal Sovětský svaz vyvíjet v roce 1957 (hned poté, co bylo zveřejněno pár informací o projektu XB-70) a který měl být schopný operačního nasazení v roce 1964, kdy měla být rovněž zařazena do služby Valkyrie.

Bombardér B-70 měl provádět celou misi (včetně návratu) v rychlosti Mach 3, ale i při ní byl zranitelný protiletadlovými raketami SAM nebo stíhacím MiG-25. Ve vysoké výšce a při vysoké nadzvukové rychlosti navíc nemohl letoun téměř manévrovat; dráha jeho letu byla vodorovná a přímá, dala se tedy bez obtíží spočítat a zásah raketou byl tak snadný. Letoun přitom nebylo možno adaptovat na lety v nižších výškách a menší rychlostí – zejména velmi tenká křídla by nesnesla namáhání, které by bylo v tomto režimu letu a při úhybných manévrech nevyhnutné.

V r. 1961 prezident Kennedy oznámil, že program XB-70 byl zredukován na čistě výzkumný, neboť vývoj bombardéru je díky novým americkým řízeným střelám neodůvodněný, bombardér sám je příliš drahý a navíc za letu zranitelný. Přesto byly vyrobeny dva prototypy, z nichž první vzlétl 21.září 1964. Aerodynamický ohřev byl řešen potahem z nerezových voštinových panelů. Dolů sklopné konce křídel měly zlepšit stabilitu a ovladatelnost v různých režimech letu. Sklopení o 25° bylo pro mírně nadzvukové rychlosti v malé výšce a úhel 65° pro rychlosti kolem Mach 3 a velké výšky. Druhý prototyp byl ztracen po srážce s F-104 NASA během předváděcího letu 8.června 1966. V roce 1969 celý program skončil definitivně.

XB-70 měl potřebnou rychlost, dolet a adekvátní nosnost, ale byl drahý, neschopný letu v malé výšce a díky tomu nemohl soutěžit se strategickými zbraněmi - mezikontinentálními balistickými raketami (ICBM).

Jirka Wagner