zpět válečné lodě II. světové války

Válečné lodě II. světové války

NAVIGACE

HMAS Australia
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Kent

Těžký křižník HMAS Australia ze třídy Kent byl postaven v loděnicích John Brown v Clydebanku. Zde byl dne 26. srpna 1926 položen kýl. Trup byl spuštěn na vodu 17. března 1927 a loď byla dokončena a uvedena do služby 24. dubna 1928.

Spolu se sesterským křižníkem HMAS Canberra byly lodě stavěny pro australskou Royal Navy a od třídy Kent se lišily pouze torpédomety typu Mk VII. Jejich hlavní výzbroj byla stejná jako na třídě Kent a sestávala tedy z osmi děl ráže 203 mm ve dvouhlavňových věžích. Sekundární výzbroj tvořilo osm kanónů ráže 102 mm (4") DP. Protileteckou výzbroj tvořilo původně 8 kulometů ráže 12,7 mm ve dvou čtyřhlavňových kompletech. V roce 1941 byly na HMAS Australia doplněny dva osmihlavňové komplety s pom-pomy ráže 2pdr (40 mm) a v roce 1943 bylo doplněno 7 kanónů ráže 20 mm. Při opravách po útoku kamikaze na konci roku 1944 byly jednohlavňové kanóny ráže 20mm nahrazeny sedmi dvouhlavňovými komplety stejné ráže. V roce 1945 pak přibylo dalších osm kanónů ráže 40 mm v jednohlavňovém provedení, z nichž některé byly umístěny na věžích hlavní baterie "B" a "C".
Letecký katapult byl na HMAS Australia instalován ve třicátých letech.

HMAS Australia byla druhou lodí, která nesla jméno své země a familiérně byla také zvaná "Aussie". Měla velmi pohnutou válečnou kariéru a bojovala téměř na všech námořních bojištích Druhé světové války. Po vypuknutí válečného konfliktu v Evropě byla převelena do Atlantiku k severoafrickému pobřeží, kde u senegalského Dakaru potopila francouzský torpédoborec. Při této akci byla několikrát zasažena projektily pobřežních baterií. V době, kdy probíhala letecká bitva o Británii, byla loď zakotvená v Liverpoolu a při nejtěžších útocích na město se piloti německé Luftwaffe snažili mimo jiné zasáhnout i tento křižník. Následovalo období, kdy Australia působila spolu s britskou Home Fleet ze základny Scapa Flow na Orknejích a doprovázela konvoje přes Atlantik. Další spojenecké konvoje chránila při plavbách přes Indický oceán a také hlídkovala podél pobřeží Austrálie až k břehům Antarktidy, kde vyhledávala německé korzárské lodě.

Po vstupu Japonska do války v prosinci 1941 se HMAS Australia stala vlajkovou lodí a z její paluby velel kontraadmirál Crace a později další významní velitelé jako admirál Crutchley a komodor J. Collins. V lednu roku 1942 doprovázela loď první americké vojáky přepravované do Austrálie. Poté se zapojila do dalších akcí, jako byla bitva o Korálové moře, a také útočila na japonské jednotky v oblasti od Guadalcanalu po Holandskou Novou Guineu, přičemž neutržila ani jeden zásah nepřátelskou palbou. Jak se však válka v Pacifiku chýlila ke konci, měly spojenecké lodě poznat další smrtonosnou zbraň Japonců - kamikaze. HMAS Australia se s japonskými sebevražednými letci setkala poprvé při operaci v zálivu Leyte.
Zakotvená na bombardovací pozici v Leytském zálivu dne 21. října 1944 byla "Aussie" zasažena letounem Mitsubishi A6M5 Zero-Sen s 200 kg pumou. Náraz a exploze odlomily jednu nohu z trojnohého stožáru a následovala sprška trosek, která zasypala stanoviště kompasu. Trosky stožáru smrtelně zranily kapitána Dechaineauxe a spoustu dalších členů posádky, včetně komodora Collinse. Čtyři dny nato následoval další útok kamikaze. Těžce poškozená, se čtyřiceti vážně zraněnými členy posádky, byla loď nucena odplout na ostrov Manus Island poblíž Nové Guineji, kde zakotvila a později se vydala do Espirito Santu na Nových Hebridách (nyní Vanuatu), kde podstoupila opravy. Silueta lodi jako by přitahovala útoky sebevražedných pilotů a mělo se za to, že Japonci přesně vědí na kterou loď útočí, a že jim jde o potopení právě vlajkové lodi australské flotily.
Nicméně velení R.A.N. nutně potřebovalo HMAS Australia na bojišti, neboť byla poslední plavby-schopnou jednotkou z flotily australských těžkých křižníků, zatímco ostatní byly potopeny a HMAS Hobart těžce poškozena, a tak se loď vrátila do aktivní služby jakmile to bylo možné.
Po opravách tedy loď zamířila do Filipínských vod, kde měla asistovat v zálivu Lingayen při spojeneckém vylodění. Zde na loď opět zaútočili kamikaze a ačkoli kapitán Armstrong s lodí prudce manévroval, utržila 5. ledna 1945 další zásah střemhlavým letounem napěchovaným výbušninami. Ztráty byly vysoké - 25 mužů zahynulo a 30 bylo vážně zraněno a to především mezi členy obsluhy protiletadlových baterií, které byly právě nejvíce potřeba. Navzdory závažnému poškození se loď připojila k HMAS Shorpshire a dalším jednotkám US Navy a zapojila se do bombardování ostrova San Fernando a Poro Point. Zde následovala další vlna kamikaze a na HMAS Australia zaútočil hloubkový bombardér Aichi "Val", který pronikl urputnou protileteckou palbou všech plavidel, střemhlav narazil do horní paluby a proměnil se v obrovskou ohnivou kouli. Několik mužů od protileteckých kanónů zahynulo okamžitě a celým trupem otřásla mohutná tlaková vlna. Tento útok po sobě zanechal dalších 14 mrtvých a 26 vážně zraněných mužů posádky a loď byla prakticky bez obsluhy protileteckých zbraní.
Na úsvitu 8. ledna 1945 obnovila spojenecká flotila bombardování a japonští sebevražední piloti pokračovali ve svých útocích. HMAS Australia byla poslední lodí v linii a byla japonskými silami odříznuta. Kamikaze pilotující bombardér Mitsubishi "Dinah" byl sestřelen necelých 20 metrů od trupu lodi. Vzápětí se hlavně protileteckých zbraní obrátily k dalšímu nepřátelskému letounu, který se podařilo taktéž sestřelit, ale ne dřív než vypustil pumu, která explodovala v blízkosti čáry ponoru a prorazila velký otvor do boku plavidla. Loď se začala prudce naklánět na levobok, přičemž další sebevražedný Mitsubishi "Dinah" letěl vstříc záhubě. Palba ze zbylých protileteckých zbraní jej sice rozervala na kusy, ale na posádku se snesl ohnivý déšť leteckého petroleje, zatímco masivní motor letounu pronikl pancéřovou přepážkou do kajuty kapitána Daye. V několika sekundách se přiřítil další "Dinah", který se protiletecké baterie snažily šílenou střelbou zadržet, což se podařilo necelých 15 metrů od lodi, avšak vrtule stroje se zařízla do záchranného raftu a trup letounu se zasekl do paluby, kde způsobil obrovský vryp, poškodil jednu z palivových nádrží a prakticky zlikvidoval dvě paluby s lodní jídelnou. V tu chvíli byla "Aussie" ve velmi špatném stavu a její rychlost musela být snížena na 15 uzlů, aby se předešlo ještě větším škodám. Nicméně loď stále pokračovala v boji spolu se všemi zbylými statečnými členy posádky.
Následující den se Japonci rozhodli loď dorazit, neboť věděli, že je již prakticky vyřízená. Další letoun byl na kolizním kurzu s lodním můstkem, ale pilot špatně odhadl vzdálenost a můstek minul, přičemž zavadil o ráhno předního stožáru, které ho kruhovým pohybem navedlo přímo do prvního komínu. Letoun urazil horní část komínu, která se zřítila na palubu. Tento útok sice nezpůsobil žádné ztráty na životech ani žádná zranění, ale pro křižník znamenal konec jeho válečné kariéry. Kvůli nedostatečnému tahu musely být totiž zhasnuty dva přední kotle a loď tak přišla o značnou část výkonu. HMAS Australia se tak 9. ledna 1945 po mnoha útocích kamikaze stáhla z pacifického bojiště. Loď byla opravována v Austrálii a ve Velké Británii a do bojů Druhé světové války již nezasáhla.

Při opravách byla odstraněna její válečná kamufláž, kanóny sekundární výzbroje ráže 102 mm byly přesunuty z vyvýšené paluby na hlavní palubu a umístěny více dopředu, blíž k zadnímu komínu. V roce 1946 pak byla instalována nová velitelská věž a stanoviště řízení palby a z dělové věže "B" byly odstraněny přídavné protiletecké kanóny.
Loď dále působila v australském námořnictvu než byla prodána do šrotu 25. ledna 1955. Na vrakoviště v Barrow dorazila v červenci 1955



 

Technicko-Taktická Data:

  1928 1945
Celková délka 192 m
Šířka 20,8 m
Ponor 4,9 m
Výtlak standardní 9 750 t
Výtlak maximální 13 450 t
Výzbroj 8 x 203 mm Mk8 (8"/50 - 4x2)
8 x 102 mm QF Mk16 HA (4"/45 -  4x2)
8 x 12,7 mm MG (2x4) 24 x 40mm pom-pom (4x4 + 8x1)
14 x 20mm AA (7x2)
8 x 533 mm Mk7 torpédomety (2x4)
Pancéřování bok 25,4mm,  paluba 34,9m, dělové věže 114mm
Max. rychlost 31,5 uzlu
Pohon 8 tří-bubnových kotlů Admiralty
4 turbíny Parsons
Výkon 80 000 ks
Akční rádius (nám. míle) 3 100 při 31,5 uzlu, 13 300 při 12. uzlech
Zásoba paliva 3 400 t
Letouny 0 3
Katapult 0 1
Posádka 700 mužů
Zařazena do služby 24. dubna 1928
Vyřazena ze služby / potopena 25. ledna 1955

 


Copyright © All Rights Reserved