NAVIGACE

Tone
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Tone

Další třídou těžkých křižníků, stavěnou nad limit Londýnské konference (1930) a deklarovanou jako lehké křižníky, byla třída Tone. Jednalo se o nezvyklou koncepci, která neměla obdobu ani v japonském ani v jiném námořnictvu. Lodě vycházely z předcházející třídy Mogami a Japonci, poučeni z provozování této třídy, využili všech aktuálních poznatků a aplikovali zkušenosti z konstrukcí předcházejících tříd. Zásadním rozdílem proti dřívějším třídám však bylo rozmístění výzbroje. Vzhledem k požadavku na silný letecký park (lodě měly nést až 8 hydroplánů) byla záď plavidla vyhrazena pro manipulaci a skladování letounů a hlavní kanónová výzbroj byla přesunuta na příď. To mělo tu výhodu, že letecká paluba byla chráněna před tlakovými a zášlehovými efekty palby těžkých děl. Hlavní dělová výzbroj byla soustředěna ve čtyřech dělových věžích. Podle původních plánů, které měly obejít nařízení Londýnské konference, měly být lodě vyzbrojeny dvanácti kanóny ráže 155mm/60 cal (4x3), ale vzhledem k vypovězení Washingtonské smlouvy 29.12.1934 a nepodepsání druhé Londýnské konference, došlo ke změně výzbroje již v průběhu stavby a loď byla vyzbrojena děly ráže 203 mm.
Lodě třídy Tone byly hodnoceny jako jedny z nejlepších těžkých křižníků v japonském námořnictvu.

Tone byla postavena společností Mitsubishi v Nagasaki, její kýl byl položen 1. prosince 1934, trup spuštěn na vodu 21. listopadu 1937 a námořnictvo ji převzalo 20. listopadu 1938.

Hlavní výzbroj tvořilo osm děl 203mm/50 cal. uložených ve čtyřech dvoudělových věžích. Předcházející třídy japonských křižníků trpěly tím, že jejich hlavní baterie měla poměrně značný rozptyl. Nové umístění děl mělo mimo jiné vést ke zmenšení tohoto rozptylu, na druhé straně dvě zadní věže měly pouze omezený palebný úhel.
Sekundární výzbroj tvořilo osm kanónů ráže 127mm DP ve čtyřech dvoudělových věžích. Protileteckou baterii tvořilo dvanáct kanónů ráže 25mm (6x2) a přehled výzbroje uzavíralo dvanáct torpédometů ráže 610mm (4x3).
V průběhu kariéry byly obě lodě minimálně modernizovány, byla pouze doplňována protiletecká výzbroj a radary. Od března 1943 nesla Tone 16x25mm (8x2) a radar 21 Go, od prosince 1943 vzrostl počet protiletadlových děl na 20x25mm (4x3,4x2), v červenci tvořilo PL výzbroj 57x25mm (8x3,4x2,25x1) a loď dostala radary 13Go (1x) a 22Go (2x). Poslední změnu absolvovala Tone v únoru 1945 a to na 62x25mm (12x3,4x2,18x1) a namísto radaru 21Go byl instalován další 22Go.

Ačkoli mělo původně průzkumnou letku tvořit až 8 letounů, loď nesla na palubě standardně 5 letadel.

Pancéřování bylo provedeno následovně: boky chránil pancéřový pás o maximální tloušťce 145mm, který se směrem dolů zužoval na 55mm. Hlavní pancéřová paluba měla tloušťku a 31-65mm, velitelská věž měla stěny 40-90mm silné a dělové věže měly čela tloušťky 25mm. Muniční skladiště měly stěny z 127 mm pancéře. Pod čárou ponoru chránily plavidlo proti torpédovému útoku vodotěsné oddíly - bulges.

Hnací soustavu tvořilo osm naftových kotlů Kampon a čtyři převodované turbíny téhož výrobce otáčely čtyřmi lodními šrouby.

Třída Tone byla poslední dostavěnou skupinou japonských těžkých křižníků, ačkoli v roce 1942 byla zahájena stavba nové třídy Ibuki - s vývojem války v Tichomoří byla totiž jediná jednotka této třídy přebudována na letadlovou loď.

       

Po uvedení do služby utvořila Tone spolu se sesterskou lodí Chikuma Osmou křižníkovou divizi a společně působily téměř po celou svoji kariéru. První významnou akcí bylo krytí japonského svazu při útoku na americkou námořní základnu Pearl Harbor 7. prosince 1941. Následující měsíc se obě lodě připojily k První letadlové flotile pod velením admirála Naguma a v rámci tohoto uskupení podnikly útok na ostrov Wake. Na jaře roku 1942 se Tone a Chikuma podílely na invazi japonských sil do Holandské Východní Indie a na obsazení Jávy. V únoru se podílely na útoku letadlových lodí na Darwin a na začátku března doprovázely bitevní lodě Hiei a Kirishima. V průběhu března 1942 pak doprovázely svaz letadlových lodí při útocích v Indickém oceánu, především na Ceylon, a také se podílely na potopení britských křižníků Cornwall a Dorsetshire. V květnu se Tone a Chikuma zapojily do bitvy o Midway a v létě se přesunuly do oblasti Šalamounových ostrovů a zapojily se do bojů o Guadalcanal. Dne 2. srpna 1942 byla Tone zasažena letouny startujícími z americké letadlovky USS Saratoga. O měsíc později byla poškozena i Chikuma a tak byly obě lodě staženy do domovských přístavů kvůli opravám a přezbrojení.
V roce 1943 se oba křižníky Osmé divize opět pohybovaly v oblasti Šalamounova souostroví. Obě lodě byly poškozeny, když kotvily v Simpson Harbour v Rabaulu, při náletu amerických strojů z letadlové lodě USS Saratoga. Lodě opět musely do doků.
Na začátku roku 1944 byly přiřazeny k Sedmé divizi a v únoru se vydaly do Indického oceánu narušovat konvoje spojenců na trase z Austrálie do Adenu. Při této akci se jim podařilo potopit spojeneckou loď Behar s výtlakem 7 840 tun. Po návratu do Pacifiku se obě lodě zapojily do poslední velké japonské ofenzivy - bitvy o Filipínské moře. Následovalo střetnutí v zálivu Leyte, při kterém byly Tone a Chikuma zařazeny do svazu Střed. U ostrova Samar napadly dne 25. října 1944 americké eskortní letadlové lodě a byly odraženy až díky zásahu letounů z TG77.4. Chikuma byla potopena a Tone poškozena. Tone se vrátila do domovských vod a v březnu 1945 utržila další poškození od spojeneckých letadel. Její osud se završil 24. července 1945, když kotvila nedaleko Edauchi. Spojenecké nálety na oblast Kure tehdy zničily poslední velká japonská hladinová plavidla, včetně Tone. Letouny z TF38 ji zasáhly nejméně třemi pumami a poslaly ke dnu.

Technicko-Taktická Data (1945):