NAVIGACE

Mogami
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Mogami

Londýnská konference (22.4.1930), která se snažila udržet zbrojní závody mezi jednotlivými námořními mocnostmi na uzdě, mimo jiné stanovila celkový výtlak pro Japonsko v kategorii těžkých křižníků na 100 450 tun. Tento limit byl vyčerpán po dostavbě předchozí třídy Takao a Japonci tedy teoreticky neměli začít stavět další těžké křižníky. Poměr sil v této kategorii 6:10 vzhledem k USA byl pro ambiciózní Japonské velení nepřijatelný. Těžké křižníky se však od lehkých lišily v zásadě pouze ráží děl hlavní baterie, tedy děly ráže osm palců. Proto se Japonci rozhodli postavit třídu plavidel velmi podobnou třídě Takao, která by však jako hlavní výzbroj nesla pouze šesti-palcová děla, tedy výzbroj lehkých křižníků, avšak jakmile ustanovení Londýnské konference vyprší, bude možno je snadno přezbrojit děly větší ráže.

První návrhy těchto lodí spadají do roku 1930. Japonci sice před světem deklarovali tonáž plavidla 8 500 tun standard, nicméně vzhledem k velikosti lodí o tom odborníci veskrze pochybovali. Později vyšlo najevo, že skutečná tonáž je téměř o jednu třetinu vyšší. Jednalo se v zásadě o modifikované lodě třídy Takao s podobnou pancéřovou ochranou, lišily se jedním spojeným komínem, jiným rozmístěním příďových dělových věží a samozřejmě výzbrojí. Bylo rozhodnuto postavit první dvojici do roku 1936 a další dvě lodě s odstupem dvou let. Protože se konstruktéři snažili dodržet stanovený výtlak 8 500 tun, křižníky trpěly malou stabilitou a nedostatečnou pevností trupu. Po nehodě, při které se převrátila torpédovka Tomodzuru, bylo rozhodnuto snížit nástavby, odstranit hangár a zpevnit konstrukci trupu, problémy se stabilitou však stále přetrvávaly. U dvou pozdějších jednotek byly tyto úpravy provedeny už při jejich stavbě.

Křižník Mogami byl postaven v loděnicích v Kure, kde byl 27. října 1931 položen jeho kýl. Trup byl spuštěn na vodu 14. března 1934 a námořnictvo převzalo loď 28. července 1935.

Mogami jako lehký křižník se 6.1" kanóny

Přestože měla loď dělovou výzbroj lehkých křižníků, tedy 6,1" děla, hlavní baterie byla impozantní - tvořilo ji patnáct kanónů ráže 155 mm / 60 cal. Nendo Shiki 3. Ačkoli tyto zbraně nebyly samozřejmě tak účinné jako 8" děla, boční salva vážila 830 kilogramů a při kadenci minimálně 5 ran/min/dělo to představovalo slušnou dělostřeleckou baráž. Děla byla umístěna v pěti trojvěžích s vysokým úhlem náměru. Mezi lednem 1939 až dubnem 1940 prošla Mogami rozsáhlou přestavbou, při které byly původní trojdělové věže nahrazeny dvouhlavňovými věžemi s kanóny ráže 203 mm / 50 cal. Trojdělové věže byly poté použity jako sekundární výzbroj bitevních lodí třídy Yamato. Nové dvouhlavňové věže měly stejnou hmotnost jako původní věže (tedy 175 tun každá), a tak neovlivnily jiné parametry plavidel.
Sekundární baterii tvořilo osm univerzálních kanónů ráže 127 mm / 40 cal. Tyto zbraně byly uloženy ve dvouhlavňových krytech na bocích plavidla. Výzbroj doplňovaly 4x3 torpédomety ráže 610 mm, které byly umístěny ve srovnání s předchozí třídou poněkud blíže k zádi plavidla.
Protileteckou výzbroj tvořilo nejprve osm kanónů ráže 25 mm a čtyři kulomety ráže 13,2 mm. Počet 25 mm kanónů při modernizacích rostl, především po demontáži záďových dělových věží činil jejich počet 30 kusů (10x3), v únoru 1944 dosáhl jejich počet 38 kusů (10x3, 8x1). V červnu 1944 byly doplněny další kanóny ráže 25 mm a celkový počet byl tehdy 60 hlavní (14x3, 18x1).
V průběhu války byly doplňovány radarové systémy, jedenkrát 13Go a dvakrát 22Go

Mogami po vyzbrojení 8" kanóny

Pancéřování muničních skladišť mělo odolat 203 mm projektilům, strojovny a kotelny 155 mm projektilům. Jelikož pancéřová ochrana měla být stejně kvalitní jako na předcházející třídě a zároveň měl být dodržen malý výtlak, bylo ve velké míře při stavbě používáno elektrické svařování. Nedostatky v konstrukci se projevily až za provozu lodí a konstrukce musela být zesílena. Už při započetí stavby v roce 1931 naskočil plánovaný výtlak na 9 500 tun. Hlavní boční pancéřový pás byl v místě kotelen silný 100 mm a od poloviny svojí výšky se směrem dolů zužoval na 65 mm. Pás se směrem dolů přikláněl k ose plavidla pod úhlem 20° a sahal až pod úroveň protitorpédových výdutí. V místech muničních skladů měl pancéř tloušťku 140 mm - 30 mm. Nahoře na boční pás dosedala pancéřová paluba tloušťky 60 mm, která se směrem k bokům plavidla svažovala dolů. Nad muničními sklady byla 40 mm pancéřová paluba. Barbety dělových věží měly stěny tloušťky 75 mm - 100 mm. Při přezbrojení těžkými děly byly také lehce pancéřované dělové věže nahrazeny věžemi s 25 mm pancéřováním. Celková hmotnost pancéře byla odhadnuta na 2 061 tun (na druhé dvojici lodí poněkud více).

Hnací systémy byly mírně odlišné v porovnání s třídou Takao, byly výkonnější a v kotelnách bylo pouze deset kotlů vytápěných mazutem (osm velkých a dva malé). Dva malé kotle byly umístěny v přední kotelně, ostatní kotle měly každý svoji oddělenou kotelnu. V ose plavidla byla podélná přepážka oddělující páry kotelen a také strojovny s turbínami. Rozdíl byl také v tom, že přední turbíny otáčely vnitřními šrouby. Výkon soustavy byl ve srovnání s předešlou třídou o 25 000 koňských sil vyšší a plavidla mohla dosáhnout rychlosti až 37 uzlů.

Další zásadní přestavbou prošla Mogami od září 1942 do dubna 1943. Při těchto opravách bojem těžce poškozeného křižníku byly demontovány dvě zadní dělové věže a na jejich místě byla zbudována letecká paluba. Byla to reakce na ztrátu letadlových nosičů v bitvě o Midway, kdy japonské námořnictvo postrádalo dostatek jednotek pro přepravu letounů. Křižník byl poté vybaven stále jenom dvěma katapulty, ale na palubě mohl nést až 11 letounů. Jednalo se o letouny E16A1 "Paul" a všech jedenáct mohlo být ve vzduchu během 30 minut.

Mogami po přestavbě na nosič hydroplánů

Po svém uvedení do služby v roce 1935 vytvořila Mogami spolu se sesterskou lodí Mikuma základ Sedmé křižníkové divize, dočasně přičleněné ke Čtvrté flotile. Vzhledem k nehodě lodí Čtvrté flotily při hurikánu v září 1935, při kterém bylo několik lodí vážně poškozeno, byly oba křižníky postaveny mimo službu a absolvovaly přestavbu, při které byl zesílen trup. Lodě vstoupily opět do služby na konci roku 1937. Sedmá divize nebyla znovu ustavena až do ledna 1941. Poté byla Mogami v rámci tohoto uskupení převelena do indočínských (vietnamských) vod, kde podnikala akce proti jednotkám vichystické Francie. V těchto akcích pokračovala až do července 1941.
Po vypuknutí války v Pacifiku se Mogami v rámci Sedmé divize podílela na obsazení Malajsie, Sumatry, Bornea, Jávy a Andamanských ostrovů. Při bojích u Batáwie ve dnech 28. února - 1. března 1942 potopila Mogami spolu s Mikumou americký křižník USS Houston (CA-30) a australský křižník HMAS Perth. V dubnu 1942 při hlídkování v Indickém oceánu svaz zadržel a potopil spojenecký konvoj o úhrnné tonáži 48 664 tun. Poté se křižníky vrátily do Japonska kvůli přezbrojení.
Lodě byly opět operačně způsobilé v květnu 1942 a zapojily se do bitvy o Midway. Sedmá divize vyrazila z Guamu 29. května 1942 a měla se setkat s invazními silami, kterým měla zajistit krytí. Dne 5. června obdržela eskadra rozkaz bombardovat Midway, ale ten byl odvolán a lodě se obrátily na zpáteční cestu, na které se střetly s ponorkou USS Tambour. Tato jednotka mohla těžko manévrující lodě ohrozit, ale v nastalém zmatku se Mogami a Mikuma srazily. Suzuya a Kumano se z oblasti stáhly, zatímco jejich dvě sestry zůstaly napospas vlnám střemhlavých bombardérů z amerických letadlovek Yorktown, Hornet a Enterprise. Zatímco Mikuma byla po mnoha zásazích potopena, Mogami se podařilo s rozsáhlými poškozeními a těžkými ztrátami na životech doplout 14. června na základnu Truk. Po nejnutnějších opravách se vydala na základnu v Sasebo, kam dorazila 11. srpna. Zde proběhly celkové opravy a přestavba na hybridní letadlový nosič.
Opravy trvaly až do dubna 1943 a Mogami se po znovu-uvedení do služby zapojila do akcí v Šalamounově souostroví. Zde strávila léto a dne 5. listopadu 1943 byla spolu s dalšími plavidly poškozena při spojeneckém náletu na Rabaul. Následné opravy trvaly do poloviny února 1944. V létě se zúčastnila obrany Marián a následovala zoufalá ofenziva u Filipín, při které se Japonci snažili zmařit spojenecké vylodění na Leyte. Mogami byla v této operaci přičleněna ke svazu Jih admirála Nishimury a spolu s ním směřovala do průlivu Surigao. V časných ranních hodinách dne 25. října 1944 Mogami inkasovala přibližně 15 až 25 zásahů granáty ráže 203 mm a 152 mm ze spojeneckých křižníků Louisville, Portland a Denver. Vzniklé požáry iniciovaly pět torpéd, což ještě zvětšilo rozsah poškození. Nadto se při ústupu srazila s těžkým křižníkem Nachi. Požáry se však podařilo zvládnout a loď pokračovala v ústupu, poháněna jen jedním šroubem. Po rozednění zaútočily americké letouny z letadlovek skupiny TG77.4 a dosáhly dvou zásahů 227 kg pumami. Teprve potom po vysazení posledního stroje posádka loď opustila a torpédoborec Akebono ji dorazil torpédem.

Technicko-Taktická Data: