NAVIGACE

Admiral Hipper
připravil Michal Béza

Kategorie: Těžký křižník
Třída: Admiral Hipper

Třída těžkých křižníků Admiral Hipper byla postavena po třídě Deutschland, se kterou sice nesnese srovnání, ale jednalo se o křižníky, které se držely (alespoň co se týče výzbroje) podmínek mezinárodních smluv. Po uvolnění přísných omezení Washingtonské smlouvy na Londýnské konferenci v roce 1930 dostali Němci možnost postavit třídu pěti těžkých křižníků podle tehdejších standardních parametrů, ovšem pouze s děly ráže 6". Když však Sovětský svaz oznámil započetí stavby lodí s děly ráže 7", byly navzdory omezením lodě třídy Hipper okamžitě vyzbrojeny 8" (203mm) kanóny. Limit standardního výtlaku 10 000 tun také nebyl dodržen a lodě měly standardní výtlak téměř o polovinu větší - cca. 14 200 tun.
Třída měla původně sestávat z pěti plavidel - Admiral Hipper, Blücher, Prinz Eugen, Seydlitz a Lützow (pozor, neplést si s ex-Deutschlandem). Seydlitz a Lützow stavěla firma Deschimag v Brémách, ale jednotky nebyly nikdy dokončeny.

Těžký křižník Admiral Hipper byl postaven v loděnicích Blohm und Voss, kde byl 6. července 1935 položen jeho kýl. Trup lodi byl spuštěn na vodu 6. února 1937 a křižník byl dokončen a uveden do služby 29. dubna 1939.

Hlavní výzbroj tvořilo osm skvělých Kruppových kanónů ráže 203 mm (8"/60 cal) SK C/34 uložených ve čtyřech dvojvěžích. Tyto přesné a dalekonosné kanóny byly jediné německé kanóny ráže 203 mm a byly určeny právě pro třídu Hipper. Hlavně měly 64 drážek, byly dlouhé 11,5 metru a vážily 20,7 tuny. Jejich kadence se pohybovala v rozmezí 4-5 ran za minutu a nabíjení bylo hydraulické. Jejich dostřel byl 33,5 kilometru a používaly protipancéřové projektily a zápalné granáty o hmotnosti 122 kg. Náměr hlavní se pohyboval v rozsahu -9° až +37°, odměr věží byl +/-145° při rychlosti otáčení 6-8° za sekundu. Nabíjecí úhel byl +3° a odskok děla při palbě činil 62,5 cm.
Sekundární výzbroj tvořilo dvanáct univerzálních děl ráže 105 mm (4,1"/65 cal) SKC/33. Děla byla uložena v šesti dvojhlavňových věžích Dopp L/31, tři věže na každém boku lodě. Tyto kanóny byly standardní střední výzbrojí na všech velkých německých lodích od třídy Bismarck až po Hipper. Uložení se vyznačovala schopností pohybu ve všech třech osách, což znamenalo, že kromě elevace a rotace zbraní bylo možné také věžím udělovat náklon eliminující pohup plavidla a tím udržet cíl zaměřen. Bohužel byly tyto věže částečně otevřené a tedy ne zcela vodotěsné a jejich elektro-hydraulika proto byla poměrně poruchová. Děla měla dostřel 17,7 km v horizontální rovině při náměru 45° a 12,5 km při postřelování létajících cílů při náměru 80°. Celkový rozsah náměru byl od -8° do +80° a rozsah otáčení byl teoreticky celých 360°. Děla používala protipancéřové projektily a zápalné fragmentační granáty o hmotnosti 15,8 kg, kterých loď vezla zásobu 420 kusů na hlaveň. Jejich rychlost střelby byla 15-18 ran za minutu.
Protileteckou baterii tvořilo šest dvojhlavňových kompletů SK C/30 ráže 37mm/83 a šest jednotlivých kanónů ráže MG C/30 ráže 20mm/65. Dále byly ve střední části trupu umístěny čtyři trojhlavňové torpédomety ráže 533 mm.

Uprostřed trupu byl umístěn katapult a loď mohla nést až tři průzkumné hydroplány.

Křižník byl vybaven radarovým systémem FuMO 27, později v průběhu války byl doplněn radar FuMO 24/25 a v roce 1945 snad i FuMO 63 nebo FuMO 81.

Ačkoli u předcházející třídy Deutschland byly s úspěchem použity dieslové motory, u křižníků třídy Hipper se konstruktéři vrátili k standardnímu turbínovému pohonu. Hnací systémy se u jednotlivých lodí lišily, Admiral Hipper byl vybaven dvanácti kotli LaMont a třemi turbínami Blohm&Voss. Jejich výkon přesahoval 133 000 koňských sil a maximální plavební rychlost byla 32 - 32,5 uzlů. Jednalo se o vysokotlaké kotle a to znamenalo vysoké nároky na obsluhu a tedy početnou a dobře vycvičenou posádku.

Po svém uvedení do služby prováděl Admiral Hipper po zbytek roku 1939 zkušební plavby a testoval zbraňové systémy. Poté se vydal na sever od Německa k trase spojeneckých konvojů směřujících do Skandinávie. Do oblasti dorazil v únoru 1940 a v březnu se zapojil do operace "Weser", která odstartovala Norskou kampaň. Při útoku na Trondheim se Hipper střetl s britským torpédoborcem HMS Glowworm a to doslova! Lodě do sebe skutečně narazily a Admiral Hipper vyvázl s poškozenou přídí a přibližně 40-ti metry pancéřového pásu. Torpédoborec Glowworm se při této nešťastné události potopil i s většinou své posádky. Hipper se vrátil do Wilhelmshavenu, kde byl opravován do května. Další akcí byla operace "Juno" při které měl křižník posílit německou přítomnost v oblasti okolo Harstaadu a poté se připojit k bitevním lodím Scharnhorst a Gneisenau. Operace probíhala v červnu 1940 a Hipper při ní potopil dvě obchodní a jednu transportní loď. Poté se 27. listopadu 1940 vydal do vod Atlantiku a zaútočil na britský konvoj, který doprovázel těžký křižník HMS Berwick. Při přestřelce zasáhl Admiral Hipper čtyřikrát nepřátelský křižník a poškodil jednu obchodní loď. Později v prosinci potopil ještě jednu obchodní loď a 27. prosince 1940 se připlul do Brestu.

Při dalším výpadu na Atlantik, který křižník podnikl mezi 1. a 14. únorem 1941, byl úspěšnější a potopil sedm obchodních lodí o celkovém výtlaku 32 800 tun. Poté se vrátil do Německa k opětovnému vystrojení. Do Kielu doplul 28. března 1941. Vystrojení lodi a různé opravy trvaly téměř rok a loď vyplula až 21. března 1942. Poté se opět vydal k břehům Norska a zde zaútočil na spojenecký konvoj PQ17. V září 1942 kladl Admiral Hipper u ostrova Novaja Zemlja minová pole, což je taková zajímavost, neboť to byl jediný případ v německém námořnictvu, kdy těžký křižník kladl miny. V prosinci 1942 podnikl Admiral Hipper s polu s těžkým křižníkem Lützow (ex-Deutschland) útok na britský konvoj JW51B. Tato akce se mu stala osudnou, neboť byl při ní vážně poškozen britskými křižníky Sheffield a Jamaica a už nikdy nebyl úplně opraven. Přední kotelna byla úplně zničena a křižník utržil i další těžké rány. Stáhl se do norského Kaafjordu, kde byl částečně opraven, aby mohl odplout ke generálce do domovských loděnic. Z Kaafjordu vyplul 24. ledna 1943, do Kielu dorazil 7. února a odtud do Wilhelmshavenu 28. téhož měsíce. Z rozhodnutí Hitlera však nebyly opravy provedeny a křižník byl odtažen k Pillau, kam dorazil 17. dubna. Později bylo přece jen rozhodnuto loď opravit a opravy probíhaly od 18. října 1943 do 30. dubna 1944. Ani poté však nebyl křižník plně funkční a kotelna číslo 3 byla už navždy mimo provoz.

Admiral Hipper poté sloužil jako jedna z tréningových lodí a do bojové akce se již nedostal, dokonce ani jako dělostřelecká podpora pozemních vojsk. V roce 1945 bylo rozhodnuto opravit zbývající poškození v loděnicích v Gottenhavenu (dnešní Gdyně, PL), kam byl křižník dopraven 1. ledna 1945, ale kvůli postupu Rudé armády byl přesunut do Kielu, kde byl 3. května 1945 těžce poškozen při spojeneckém bombardování a nakonec se potopil u Heikendorfu (městečko několik kilometrů severně od Kielu, konkrétně v zálivu Heikendorierbucht).

Technicko-Taktická Data: