back ruské rakety typu vzduch-vzduch

Ruské rakety vzduch-vzduch

NAVIGACE

R-3, R-13 (AA-2 Atoll)

Vympel, SSSR

připravil Zdenek Kussior

24. října 1958 se začala psát historie donedávna nejrozšířenější ruské střely vzduch-vzduch. V tento den zasáhla čínský MiG-17 střela AIM-9B Sidewinder, vystřelená z thaiwanského F-86 Sabre. Střela ale neexplodovala, pouze se do MiGu "zapíchla". Po přistání byla okamžitě odeslána do SSSR, kde Torpovova kancelář (OKB-134) z Tušina dostala úkol ji okopírovat - vznikl prototyp K-13. Sidewinder měl mnoho dobrých charakteristik, jednou z nich byla modulární konstrukce zjednodušující výrobu i použití. Jednoduchost AIM-9 kontrastovala se složitostí sovětských střel. Infračervená naváděcí hlavice Sidewinderu obsahovala volně běžící gyroskopy a byla mnohem menší než hlavice sovětské, ovládací a stabilizační systémy byly rovněž mnohem lepší. Gennadij Sokolovskij, pozdější šéfinženýr týmu Vympel, řekl: "Střela Sidewinder nám ukázala směr konstrukčních technologií, které vylepšily naše inženýrské schopnosti a přiblížily nás k výrobě budoucích střel.".

Vývoj začal v roce 1959, vzniklo množství verzí, založených na stejném designu. V roce 1960 začala sériová výroba a do služby byla zavedena střela R-3. Nejznámější a nejpopulárnější R-3S (K-13A nebo K-13T, Izdělije 310, AA-2A) se v roce 1962 stala první verzí vyráběnou ve velkém, doba hoření paliva byla díky modernizaci prachového tlakového akumulátoru prodloužena z původních 11 sekund na 22. Raketa vybavená infračerveným systémem samonavedení umožňuje napadání vzdušných cílů ze zadní polosféry případně cílů pozemních a námořních. Zachycení cíle hlavicí oznamuje zvukový signál v pilotových sluchátkách a světelný signál v kabině letounu. Bojová hlavice o hmotnosti 11.3 kg je opatřena optickým přibližovacím a mechanickým nárazovým zapalovačem. Pravděpodobnost zničení bombardéru dvěmi střelami je 80%. R-3S mohla být do výšky 15 km vypuštěna z letounu manévrujícího maximálně se 2 g, nad tuto výšku z letounu s přetížením do 1,6 g. V roce 1961 začal vývoj výškové R-3R (K-13R, Izdělije 320, AA-2C, odpovídá střele AIM-9C) s poloaktivním radarovým navedením, do služby vstoupila v roce 1966. Pro její zamíření a navedení je nezbytná spolupráce s radiolokačním zaměřovačem RP-22, optický přibližovací zapalovač je nahrazen radarovým. Během pozdních 60. let začal tým Vympel pracovat na modifikované raketě R-13M (R-3M, K-13M, Izdělije 380, AA-2D, obdoba americké AIM-9G), která vstoupila do služby v roce 1973. Má infračervený detektor hlavice chlazený kapalným dusíkem z láhve ve vypouštěcím zařízení, rádiový přibližovací zapalovač místo optického a účinnější bojovou hlavici. Podobná úprava vedla u R-55 k verzi R-55M. Poslední verzí je R-13M1 s vylepšenou ovládací aparaturou, s jinými příďovými plochami a se zlepšenou manévrovatelností, přijatá do výzbroje v roce 1976. Cvičné verze byly tři: neodpalovaný registr zaměření cíle R-3U (učebnaja) s válcovým trupem s naváděcí hlavicí, R-3P (praktičeskaja), odlišující se od bojové verze absencí bojové hlavice a cvičný vzdušný cíl RM-3U (raketa-mišeň).


Naváděcí hlavice R-13

 

První rakety R-3 byly testovány u letounu MiG-19S. Později jimi byly vyzbrojeny letouny MiG-19P (dvě na přídavných závěsnících). Po dvou je mohly nést starší verze MiGů-21, po čtyřech potom verze novější (MiG-21M a dále). Experimentálně byla R-3 testována na koncových křídelních odpalovacích zařízeních prototypu letounu MiG-21F a na dodatečných závěsnících je mohly nést také stíhací letouny MiG-17F a Jak-38PM (pouze infračerveně naváděné). Letecké protiletadlové rakety R-3 jsou rovněž ve výzbroji letounů MiG-23, MiG-27, Su-15 a Su-17/20/22.u více než třiceti letectev států: SSSR, Afghánistán, Indie, Čína, Severní Vietnam, Severní Korea, Laos, Bangladéš, Angola, Nigérie, Uganda, Alžírsko, Súdán, Somálsko, Mozambik, Maroko, Ethiopie, Libye, Sýrie, Irák, Severní a Jižní Jemen, Kuba, Peru, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko, Albánie, Jugoslávie, Polsko, Finsko, Východní Německo a Československo

K-13 byla v Číně vyráběna jako PL-2 (modernější varianty jsou PL-3 a PL-5) a v Rumunsku jako A-91. PL-5E (Pili = blesk, Pen Lung = létající drak) manévruje s přetížením 40 g (35 g u americké AIM-9L), rychlost střely je M=2,5 a dolet 14 km.

 

TTD

Název R-3S R-3R R-13M R-13M1
Délka 2,84 m 3,42 m   2,88 m
Průměr 0,127 m 0,127 m 0,127 m 0,127 m
Rozpětí 0,53 m 0,53 m 0,53 m 0,53 m
Hmotnost 75,3 kg 82,8 kg 90 kg 90,6 kg
Bojová hlavice 11,3 kg 11,3 kg 11,3 kg 11,3 kg
Pohon TPH TPH TPH TPH
Zapalovač optický + nárazový radarový + nárazový radarový + nárazový radarový + nárazový
Způsob navedení pasivní IR poloaktivní RL pasivní IR pasivní IR
Dolet 1,3 – 9 km 1 – 9 km 0,5 – 15 km 0,3 – 17 km
Výška cíle 50 – 21500 m 1000 – 20000 m 50 – 21000 m 50 – 25000 m
Max. rychlost cíle 1600 km/h 1600 km/h 3200 km/h 3200 km/h
Max. přetížení cíle 3 g 3 g 4 g 6 g

 

Zdroje:

 

Copyright © All Rights Reserved