NAVIGACE |
|
|
Lavočkin, SSSR
připravil Jiří Kučírek
La-15 Fantail
Poprvé se tento lehký frontový stíhač objevil v roce 1947 na moskevském letišti leteckého zkušebního institutu. Do vzduchu se vznesl v roce 1948, ještě pod označením La-174, po snadných letových zkouškách byl přeznačen na La-15 a byl doporučen k sériové výrobě. Díky snadné pilotáži a elegantnímu tvaru dostal od sovětských pilotů jméno "Lastočka" (vlaštovka). V kódu NATO nese označení "Fantail" (pávek nebo též vějířovitý ocas).
Lavočkin La-15 je samonosný hornoplošník se šípovitým křídlem a
šípovitými ocasními plochami. Svým tvarem nápadně připomíná MiG-15, ale je podstatně menší. Trup
poloskořepinové konstrukce je kruhového průměru. Celková konstrukce draku je o
poznání lehčí než u MiGu-15 nebo Jaku-23,
tato vlastnost však byla vykoupena pracnější výrobou. Několik profilů muselo být
totiž zhotovováno z celých bloků materiálů a rovněž některé spojovací uzly
byly složité.
Křídla letounu byly také velmi podobná křídlům použitým u MiGu-15, ale měla
poněkud větší štíhlost a samozřejmě i menší plochu. Křídlo, hornoplošného
umístění bez podvozkových šachet, získalo větší tuhost a pevnost, což odstranilo
nebezpečí v podobě pružných deformací při velkých rychlostech. Samovolná
klonění letouny na křídlo, mohou vlivem této deformace přivést stroj až
k pádu do vývrtky. Tento nedostatek prováděl i první série MiGu-15. Směrové
kormidlo bylo žebronosníkové konstrukce a aerodynamickým a osovým vyvážením.
Vodorovné ocasní plochy byly umístěny vysoko na kýlu.
Vstupní kanál v přídi letounu byl rozdělen svisle na dvě poloviny. V této
přepážce byl zabudován světlomet FS-155 a nad ním fotokulomet S-13. Překryt kabiny
byl dvojdílný. Skládal se z pevného větrného štítku a doprava odklápěného
krytu. Čelní štítek měl tloušťku 10 mm, uprostřed byl však zesílen 100 mm
pancéřovým sklem.
Tříkolový podvozek příďového typu se zatahoval hydraulicky do trupu. Bržděná
kola hlavního podvozku měla rozměr 600 x 155 mm a příďového 400 x 150 mm.
Pohon byl tvořen jedním licenčně vyráběným motorem Rolls-Royce “DERWENT 5”, a
sice RD-500, s dvoustranným radiálním kompresorem, devíti přímými spalovacími
komorami a jednostupňovou axiální turbínou, o maximálním tahu 15,59 kN. Zásoba
paliva v trupových nádržích činila 1 110 l, mohla být doplňována
aerodynamicky tvarovanou přídavnou nádrží na 605 l, zavěšovanou pod trup. V praxi
nebyla přídavná nádrž příliš využívána.
Elektronické vybavení bylo tvořeno radiostanicí RSI-6K a radiopolokompasem –
odpovídačem RPKO-10M. Zajímavostí byla pro noční lety UV zářením osvětlovaná
přístrojová deska a kontrolní světla s regulací jasu.
Výzbroj se stávala z automatického, gyroskopického zaměřovače ASP-1N,
fotokulometu S-13 a hlavně trojicí 23 mm kanónů NR-23, které byly nesymetricky
rozmístěny v dolní části přídě, přičemž dva nalevo a jeden vpravo.
Sériová výroba La-15 začala v srpnu 1948 v Gorkém (Nižnij Novgorod),
jen několik málo měsíců po zahájení sériové výroby letounu MiG-15, prvního
sovětského letounu se šípovitým křídlem. Plánovalo se i rozšíření výroby do
dalšího leteckého závodu. V roce 1949 byla postavena dvojmístní cviční verze,
označená jako Lavočkin La-15UTI, která byla poháněna stejným motorem RD-500 a
vyzbrojená jedním kulometem BS ráže 12,7 mm. Zbraně střílely pouze všechny
najednou.
Sovětské letectvo mělo přání nasadit La-15 jako doplňující stroje, pro MiGy-15
bojující v Koreji, které měly útočit na vícemotorová letadla (B-29, B-50 a B-36), zatímco by hbitější a
obratnější La-15 vstupovaly do soubojů s americkou stíhací ochranou v podobě F-86 Sabre. Bohužel frontová
letiště na území Koreji brzy odhalila hlavní slabinu letounu, a sice nedostatečnou
stabilitu při přistávání na nezpevněných terénech. A vzhledem k tomu, že
byly při přistání zničeny čtyři stroje, ostatní byly odeslány zpět do Ruska.
Celkem bylo vyrobeno asi 600 letounů základní verze. Definitivní tečku za působením
La-15 udělal rok 1954, kdy byly tyto stroje vyřazeny z výzbroje VVS SSSR. Jejich
neslavné “dožití” bylo předvedeno v instruktážních filmech
demonstrujících účinky pokusných jaderných výbuchů na leteckou techniku.
La-174
První prototyp z roku 1947.
La-15 Fantail
Základní, jednomístná verze letounu z roku 1948.
Několik dalších fotografií La-15
La-15UTI
Dvojmístná cvičná verze vybavená jedním 12,7 mm kulometem
BS-12,7. První stroj této verze byl postaven v roce 1949. Následné zkoušky dvou
exemplářů Lavočkin La-15UTI skončily v září téhož roku, sériové výroby se
však nedočkaly.
Lavočkin La-15UTI
Byl používán pouze sovětským letectvem.
V době Korejské války bylo vysláno do Severní Koreje 22 letounů La-15. Frontová letiště brzy odhalila hlavní slabinu letounu, a sice nedostatečnou stabilitu při přistávání na nezpevněných terénech. Během krátké doby byly při přistání zničeny čtyři letouny, ostatní byly odeslány zpět do Ruska.
Motor: | 1x Dervent 5; 15,59 kN |
---|---|
Délka: | 9,41 m |
Rozpětí: | 8,64 m |
Výška: | ? m |
Prázdná hmotnost: | 2 310 kg |
Maximální hmotnost: | ? kg |
Maximální rychlost: | 970 km/h |
Dostup: | 13 500 m |
Dolet: | 960 km |
Výzbroj: |
---|
|
Motor: | 1x RD500; 15,59 kN |
---|---|
Délka: | 9,56 m |
Rozpětí: | 8,83 m |
Výška: | 3,35 m |
Prázdná hmotnost: | 2 575 kg |
Maximální hmotnost: | ? kg |
Maximální rychlost: | 1 026 km/h |
Dostup: | 13 500 m |
Dolet: | 1 170 km |
Výzbroj: |
---|
|
Motor: | 1x RD500; 15,59 kN |
---|---|
Délka: | 9,56 m |
Rozpětí: | 8,83 m |
Výška: | 3,35 m |
Prázdná hmotnost: | 2 805 kg |
Maximální hmotnost: | ? kg |
Maximální rychlost: | 960 km/h |
Dostup: | 12 750 m |
Dolet: | 910 km |
Výzbroj: |
---|
|
Copyright © All Rights Reserved