NAVIGACE

S-32/37 Berkut/Golden Eagle
Stealth Fighter

připravil Robert Schlesinger

Nejmodernější letoun řady Suchoj s negativní geometrií křídel, vektorováním tahu motorů a některými prvky "neviditelné" technologie STEALTH. Podle předběžných údajů jde o letoun pro nové tisíciletí vybavený tím nejmodernějším, co je v současné době k mání. Připravuje se také nejnovější Mig-1.44 (skalní orel). Oba stroje zatím nemají konkurenci. Ve výbavě obou těchto novinek jsou super radary schopné zjistit protívníka na stovky kilometrů. Ve výzbroji jsou rakety, které na tak velkou vzdálenost jsou schopny účinně zasáhnout. Prý parametry těchto dvou superletadel jsou natolik výjimečné, že Západ bude muset přehodnotit dosavadní směr ve vývoji letadel.

Účastí na velkém počtu leteckých přehlídek se stalo jméno Suchoj synonymem pro špičková bojová letadla ruské výroby. Do té doby se při zmínce o ruských nebo sovětských stíhačkách vybavilo pouze slovo MiG, což je název konkurenční řady letounů vývojové kanceláře Mikojan. Velkou zásluhu na proslavení jména SUCHOJ má zřejmě nejslavnější výrobek s názvem Su-27 Flanker, jenž byl poté rozvinut do pokročilejších verzí známých jako Su-30, Su-33, Su-32, Su-34 a nejnovějších typů Su-35 a Su-37. Mimo vylepšování letounů třídy Su-27 však Suchoj pracuje na vývoji ještě nejméně dvou bitevních strojů. Jeden z nich má v budoucnu nahradit všechny výrobky řady Su-27, včetně těch dosud nejmodernějších Su-35 a Su-37.

Konečný tvar nového stroje později známého jako S-32/37 se poprvé objevil na setkání vojenské rady ruských vzdušných sil, které se konalo ve dnech 31. ledna a 1. února 1996. Tehdy ještě jako model na stole před vrchním velitelem ruských vzdušných sil, patrný na fotografii účastníků setkání, kterou uveřejnil "Vestnik Vozdušnovo Flota". Letoun třídy Suchoj plnící požadavky ruských vzdušných sil pro mnohofunkční frontový bitevník je méně známý než jeho konkurent Mig 1.42. Uprostřed roku 1997 byl letoun podle slov Vladimiry Iljušina - testpilota těsně před kompletací.

Prý se máme na co těšit. Ačkoliv se očekávalo představení S-37 spolu s MiG 1.42 na Moskevském aerosalonu MAKS'97, oba stroje zůstaly zahaleny závojem tajemství kvůli rozhodnutí ruské armády. Byly však představeny ruskému premiérovi Viktoru Černomyrdinovi po skončení. Suchojova představa letounu páté generace je považována za levnější alternativu než MiG 1.42. Je to díky o něco menší velikosti a hlavně použití technologií vyzkoušených na strojích čtyř a půlté generace (4++) vylepšených nejnovějšími poznatky.

S-32 (nepleťte s Su-32) je interní označení Suchého konstrukční kanceláře. "S" značí typ křídla - šípovité("Strelovidnoe krylo"). Protože však toto označení S-32 měl před mnoha lety prototyp Su-17, začíná se objevovat označení S-37, kde 37 značí návaznost na Su-37. Původně byl název S-37 rezervován pro jednomotorový lehký víceúčelový bitevník podobný francouzskému stroji Rafale. Nicméně oba názvy S-32 i S-37 jsou pouze pracovní a očekává se, že stroj bude přejmenován na Su-něco. Použítá se také název Berkut, což znamená rusky zlatý orel.

Suchého bitevník páté generace zaujme na první pohled netradičním tvarem hlavních nosných ploch - obráceným šípem. Samozřejmostí je použití technologie TVC - systému měnitelného vektoru tahu. Rovněž je zde použita technologie patřící do kategorie STEALTH. Přídavné kachní plochy PGO (Perednee Gorizontal'noe Operenie - Forward Horizontal Stabilizers - přední horizontální stabilizátory), vyřešily problémy s ovládáním stroje při velkých úhlech náběhu (AOA). Tyto přídavné plochy byly s úspěchem použity již u předchozích typů strojů čtyř a půlté generace Su-33, -34, -32FN, -35 a Su-37.

Skutečnost, že Suchého konstrukční kancelář použila obracenou šípovitost křídel, která zabezpečuje spolu s měnitelných vektorem tahu vysokou manévrovací schopnost letounu, znovu potvrzuje směr ruského vývoje nejnovějších strojů. Narozdíl od západních vývojářů je kladen důraz na vysokou agilitu letounu, což je životně důležité při leteckých soubojích na blízké vzdálenosti, kdy se stroj musí dokázat vyhnout nepřátelské raketě a také musí dokázat rychle změnit směr letu, aby byl schopen zaměřit a zničit cíl letící za ním nebo v úhlu mimo zorné pole radaru nebo raket. Západní koncept upřednostňuje ve vývoji technologii STEALTH , schopnost vysokých rychlostí letu a možnost vedení boje na velké vzdálenosti.

Výjimečné schopnosti TVC motorů Saturn-Lulka AL-41F navržených výhradně pro MiG 1.42 přiměly Suchého k zamyšlení nad výběrem správné pohonné jednotky. Motory typu AL-37FU (známé také jako AL-31FU kde FU znamená Forsazh, Upravlaemoye soplo - forsáž, pohyblivé trysky) použité na Su-37 se zdají být správným řešením. Problémem je obtížná dostupnost, neboť všechny vyrobené prototypy AL-37FU jsou buď testovány v laboratořích nebo přímo na Su-37. Motory AL-37FU -- pracují ve dvou režimech - automatickém a ručním. V ručním módu je vychýlení trysek přímo ovládáno pilotem, zatímco v automatickém režimu jsou trysky plně pod kontrolou palubní avioniky. Trysky lze vychýlit o 15° dolů nebo nahoru, rychlost jejich pohybu je 30/sec. K pohybu trysek je místo hydraulické kapaliny použito přímo palivo. Dočasně byl S-32 vybaven dvojicí Perm Aviadvigatel D-30F6 motorů, používaných v letounech MiG-31 Foxhound. Tyto motory zatím nemají verzi s TVC.

Pokud jde o avioniku, očekává se, že bude nejméně na úrovni strojů typu Su-35 a Su-37 včetně velkých MFD (multifunkčních displayů) a velkého průhledovéhoHUD displaye. Zatím není nic známo o radaru.

Výzbroj S-32 asi nedostihne AAM výzbroj MiG 1.42, který má rakety K-37 super dlouhého doletu. Zdá se, že hlavní raketou dlouhého dostřelu bude R-77PD (RVV-AE-PD) vybavená sklápěcími stabilizátory, což umožňuje umístění raket do vnitřních závěsníků S-32.

 

Základní TTD letounu S-37 BERKUT