| NAVIGACE |
|
|
|
|
Vympel, SSSR
připravil Zdenek Kussior
R-37, střela velmi dalekého dosahu, patří mezi zbraně se světovou premiérou na výstavě MAKS’97. Neveřejně byla představena už v únoru 1992 na letišti Mačulišče nedaleko Minsku při příležitosti výstavy vojenské letecké techniky pro vedoucí představitele SNS. Tehdy šlo o představení ne velmi přesných maket. Šestice maket R-37 byla umístěna pod trupem těžkého záchytného stíhače MiG-31M, na základě čehož většina pozorovatelů usuzovala, že šlo o specializovanou řízenou střelu určenou výlučně pro tento typ letadla, tedy podobně jako je tomu u střel R-33. Ve skutečnosti je R-37 vyvíjena jako univerzální řízená střela dalekého a velmi dalekého dosahu pro všechny stíhací letadla páté a případně také některých letadel 4,5-té generace. K jejímu vývoji se přistoupilo na začátku 80. let, první letové zkoušky proběhly v roce 1989.
Za základ nové řízené střely posloužila R-33. R-37 se vzhledově odlišuje větším zakřivením ogiválního dielektrického krytu antény systému navedení a kratšími stabilizátory. Všechny čtyři řídicí plochy jsou sklopné, což by nemělo sloužit jen na to, aby se přední trojice střel dala podvěsit pod trup nosiče MiG-31M, ale aby ji bylo možné umístit i do vnitřních prostorů takových letounů-nosičů, jako je stíhač páté generace firmy MiG-MAPO vyvíjený v rámce programu MFI. Toto nové letadlo je známější pod interním firemním značením projekt „1.42“.
Střela je pro dosažení lepších manévrovacích schopností záměrně aerodynamicky nestabilní. R-37 má oproti R-33 výkonnější raketovou pohonnou jednotku na TPH s vyšší energetikou. Dolet při letu po běžné trajektorii je 150 km. Při některých specifických druzích činnosti se udává dolet až 400 km. Jde o postřelování nemanévrujících cílů emitujících velké množství elektromagnetické energie – například létající velitelská stanoviště, letouny AWACS, letouny radioelektronického a psychologického boje, apod. V tomto případě by R-37 měla podle inerciálního programu s maximálním využitím svých energetických možností nastoupat po balistické dráze do velké výšky a po dohoření paliva klesavým řízeným letem bez pohonu útočit na zvolený cíl.
Střela R-37 je vybavena novou kombinovanou inerciálně-poloaktivně-aktivní hlavicí samonavedení 9B-1388 firmy NII Agat. Hlavními systémy hlavice jsou aparáty poloaktivního kanálu, aktivního kanálu a kanálu radiokorekce. Průměr hlavice je 380 mm, délka bez aerodynamického krytu 780 mm a hmotnost bez krytu nepřesahuje 45 kg. Hlavice samonavedení zajišťuje vyhledání, zachycení a sledování pohybujících se vzdušných cílů na základě předběžného určení jejich souřadnic palubní radiolokační stanicí letounu-nosiče. Hlavice vyhodnocuje úhlové souřadnice, úhlovou rychlost cíle a rychlost vzájemného přibližování rakety a cíle v poloaktivním i aktivním režimu činnosti. Hlavice formuje a prostřednictvím digitálního spojovacího kanálu přenáší signály řízení střely. Při činnosti kombinuje režimy inerciálně-korekčního navedení, poloaktivního nebo aktivního navedení na cíl. V případě střelby na větší vzdálenost je ŘS naváděna v první fázi inerciálně s radiokorekcí. Znamená to, že po startu letí po trajektorii, která byla zadána palubnímu počítači střely při její předletové přípravě. Při střelbách na vzdálenost dosahu zachycení poloaktivního a aktivního kanálu navedení jsou parametry programu počítače korigovány povely vysílanými na palubu ŘS prostřednictvím kanálu radiokorekce. Dálkový dosah tohoto kanálu je 100 km. Po vletu ŘS do zóny zachycení poloaktivního a aktivního kanálu navedení přebírají navedení střely na cíl tyto kanály. V případě poloaktivního kanálu je navedení realizováno s využitím palubní radiolokační stanice letounu-nosiče nebo spolupracujícího letadla. V případě použití aktivního kanálu je navedení střely na cíl autonomní. Cíl s efektivní radiolokační odrazovou plochou 5 m2 je zachytitelný na vzdálenost 40 km. Pohotovostní čas hlavice samonavedení po předběžném zapnutí na dobu dvou minut nepřesahuje 5 sekund.
Letecká protiletadlová řízená střela R-37 dostala v nomenklatuře označení Pentagonu předběžné kódové označení AA-X-13, už se také objevilo slovní kódové označení – Arrow. V dubnu 1994 byl předveden úspěšný test proti dosud nejvzdálenějšímu cíli v historii – více než 300 km. Pro srovnání: Americká AIM-54 má největší dosah 160 až 200 km. Do výzbroje by měla být zavedena dokonalejší variant této střely - R-37M. S jejím využitím se počítá na letounech Su-35/37, MiG-29SMT, MiG-31B/BM a na prototypových S-37 a MiG1.42.
| Typ | R-37 |
| Délka | 4100 mm |
| Průměr | 380 mm |
| Rozpětí nosných ploch | 700 mm (?) |
| Rozpětí ovládacích ploch | 1100 mm (?) |
| Hmotnost | 500 kg |
| Bojová hlavice | 47 kg |
| Pohon | raketový motor na TPH |
| Způsob navedení | inerciální + poloaktivní RL + aktivní RL |
| Dolet | 150 km (400 km) |
| Maximální přetížení cíle | 4 g |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved