| NAVIGACE |
|
|
|
|
Mikojan/Gurjevič, SSSR
připravil Martin Jurečka
Český MiG-29 s podvěšenými PLŘS (zleva) R-27,R-73 a R-60
V druhé polovině 60.let se jak v SSSR tak i v USA začal vývoj lehkých bojových letounů nové generace. Do jejich konstrukce se promítly zkušenosti získané v lokálních konfliktech. Výsledkem byly typy F-16 a MiG-29.
V roce 1969 byl v SSSR vyhlášen konkurz na nový bojový letoun PFI - Perspektivnyj
frontovoj istrebitěl, který by byl rovnoceným soupeřem vyvíjeného amerického
stíhače F-15. Projekty
předložily konstrukční kanceláře MiG, Suchoj a Jakovlev. Vítězi konkurzu se staly
OKB MiG a OKB Suchoj. MiG byl pověřen vývojem lehkého stíhače a Suchoj se
soustředil na vývoj těžkého stíhače.
V roce 1972 byly specifikovány takticko-technické požadavky na obě kategorie
budoucího stíhače. Těžký stíhač (budoucí Su-27)
měl plnit především úkoly PVO a lehký stíhač (MiG-29) byl určen pro frontové
letectvo.
Detailní práce na projektu začaly v roce 1971, kdy v USA již létal prototyp YF-16. V
té době se už v SSSR začaly používat některé moderní metody návrhu letadel,
nové materiály a technologie. Ale chyběl přístup ke know-how v oblasti elektroniky.
To se projevilo především ve vysoké hmotnosti a objemnosti všech elektronických
zařízení postavených na staré součástkové základně. Důsledkem byl menší objem
palivových nádrží a tedy i menší dolet letounu. (Prodloužení doletu podvěšením
přídavných nádrží ruší vztlakový účinek trupu což se projevuje poklesem
manévrovatelnosti.) Rovněž řízení letounu muselo být klasické mechanické oproti
fly-by-wire u F-16. Je jím vybavena až verze MiG-29 M z roku 1986.
"Naplyv" v čelním pohledu
Přesto byl výsledný letoun velice dobrý. Konstrukce MiG-29 odpovídá především
novým požadavkům na manévrovací schopnosti, které byly v předešlé generaci
stíhacích letounů neoprávněně podceňovány. Trup je řešen jako vztlakové
těleso, které se na celkovém vztlaku podílí 40%. Křídla přecházejí do trupu
vírovým přechodem - v ruštině "naplyv". Dvojitá SOP je mírně vykloněna
směrem ven od osy letounu. Motorové gondoly jsou připevněny na spodní části trupu.
Motor Klimov RD-33 byl vyvíjen od roku 1968 a v roce 1976 byla zahájena zkušební
výroba. Jeho velkým nedostatkem byla nízká životnost a vysoká poruchovost. Oba
ukazatele se ale v pozdějších verzích podařilo zlepšit. Vstupní otvory přívodu
vzduchu k motorům se při startu a přistání zavírají, aby nedošlo k nasátí
cizích předmětů. Vzduch je pak nasáván štěrbinami na horní ploše prodloužené
přechodové náběžné hrany. Dvířka v sacích otvorech se otevírají po odlepení
předního kola podvozku od země. Letadlo je schopné letu i s jediným motorem.
Radiolokátor Topaz umožňuje sledování a navádění i na cíle v dolní polosféře.
Může sledovat až deset cílů do vzdálenosti 70km. Letoun je dále vybaven
optoelektronickým pasívním systémem pro vyhledávání a sledování cílů na
kratší vzdálenosti - do 15 km (čidlo vpravo před kabinou), laserovým délkoměrem a
elektrooptickým zaměřovacím systémem napojeným na přilbu pilota, což je
neocenitelné při vedení boje na blízko, kdy k zaměření protivníka stačí pilotovi
otočit hlavu ve směru cíle a zaútočit IČ raketami.
Pro boj se vzdušnými cíli slouží dvě PLŘS středního dosahu s poloaktivním
radiolokačním naváděním R-27R (AA-10 Alamo) nebo dvě R-27T s IČ naváděním a
čtyři PLŘS krátkého dosahu s IČ navedením R-60MK. Letoun může být vybaven celkem
šesti velmi výkonnými PLŘS krátkého doletu s IČ naváděcí soustavou R-73 (AA-11
Archer). Tato střela je vybavena vektorováním tahu motoru, což ji dává vynikajíci
manévrovací schopnosti. K ničení pozemních cílů lze použít konvenční pumy o
hmotnosti 250 kg, kontejnerové pumy a neřízené rakety až do ráže 240 mm.
Jednohlavňový 30 mm kanón je uložen v levé prodloužené náběžné hraně.
Sedačka K-36 umožňuje bezpečné opuštění letounu při rychlostech 75-1500 km/hod od
nulové výšky v poloze na břichu a od výšky 200 m v poloze na zádech. Jsou
zaznamenány případy úspěšné katapultáže při rychlosti přes 2000 km/hod a nebo z
několikametrové hloubky pod vodní hladinou.
Předsériový MiG-29 v moninském muzeu
Program 9
jak byl projekt nového MiGu označen, dospěl do stádia letových zkoušek 6.října 1977, kdy uskutečnil svůj první let stroj s označením 901 na kýlových plochách a 01 na nasávacích otvorech. Bylo postaveno ještě dalších 18 zkušebních strojů (označení 902 až 919).Licenčně se MiG-29 vyrábí v Indii, kde ho továrna Hindustan Aeronautics dodává pod označením Baez - orel.
K 1.1.1995 bylo vyrobeno 1216 bojových MiG-29 všech modifikací a přes 200 cvičně-bojových MiG-29 UB.
Západními odpovídajícími letouny jsou: F-16, Mirage 2000, Tornado, J37 Viggen, F-18. MiG-29 byl původně navržen pro vedení vzdušného boje na krátké vzdálenosti jako náhrada typů MiG-21, MiG-23, Su-15 a Su-17 a jako protivník amerických F-14, F-15, F-16 a F-18. Měl sloužit pro PVO malého území, strategických objektů a uskupení vojsk. Pozdější verze již mohou útočit i na pozemní nebo námořní cíle. I podle amerických odborníků převyšují MiG-29 a Su-27 všechny stíhací letouny USAF včetně F-15. Byl to v prvé řadě právě tento fakt, který zdůvodnil nutnost vysokých investic do vývoje nového stíhacího letounu F-22.
Proč se se Západními letouny srovnává častěji MiG-29 než lepší Su-27
?
Přestože má Su-27 větší výkon a pokročilejší avioniku, je MiG-29 spíše
potencionalním protivníkem Západních strojů. Su-27 neslouží v tolika armádách
mimo státy bývalého SSSR. MiG-29 slouží u 10 až 15 letectev v celém světě,
kdežto Su-27 slouží kromě zemí bývalého SSSR pouze v Číně, Vietnamu, Indii a
několika dalších zemích. V Číně je to 50 kusů a ve Vietnamu 12. V Indii se
předpokládá 20 až 30 strojů. Naproti tomu MiGů-29 létá po světě asi 300 (mimo
státy bývalého SSSR).
Dostal novou avioniku a únosnost výzbroje se zvýšila na 3 800 kg.
MiG-29 SE
23.června 1988 poprvé vzlétl prototyp palubní verze MiG-29. Od standarního provedení se lišil zesíleným drakem, zvýšenou zásobou paliva, systémem řízení fly-by-wire, novou avionikou a zbraňovým systémem. Jde v podstatě o verzi M s překonstruovaným podvozkem, skládacími vnějšími panely křídel, záchytným hákem a schopností tankování za letu pomocí výsuvného nástavce. Byly postaveny pouze dva prototypy. Ověřovací zkoušky pro provoz na palubě letadlové lodi probíhaly na lodi Admirál Kuzněcov (dříve Tbilisi). Ukončeny byly v roce 1992 a letoun byl shledán způsobilým pro službu na letadlových lodích. Pro sériovou výrobu byl ale nakonec vybrán konkurenční Su-27 K (nyní označovaný jako Su-33).
MiG-29 K během zkoušek na letadlové lodi Admirál Kuzněcov
26.dubna 1986 poprvé vzlétla modernizovaná verze MiG-29 M -
tovární označení 9-15. Místo elektromechanického ovládání je vybavena systémem
řízení fly-by-wire. Letoun má "poloskleněný" pilotní prostor, upravený
obrys hřbetního proudnicového krytu. Nemá prodloužené kýlovky, které u
předchozích verzí nesly vrhače staniolových proužků pro rušení radarového
zaměřování. Je vybaven upraveným radiolokátorem ŽUK, který zabezpečuje
vyhledávání cílů do vzdálenosti až 150 km v přední a až 40 km v zadní
polosféře. Dále zabezpečuje automatické sledování a řízení palby z palubních
zbraní. Vylepšen je i pasivní infračervený systém pro vyhledávání cílů.
Pomocné otvory sání nad křídlem jsou nahrazeny vysouvacími rošty. Stroje mají
spolehlivější a úspornější motory RD-33K s maximálním tahem 86 kN vyvinuté pro
palubní verzi Mig-29 K. Potah letounu je z hliníko-lithiové slitiny. Tyto úpravy vedly
také ke snížení hmotnosti letounu a tak mohla být zvýšena zásoba paliva. Výzbroj
do celkové hmotnosti 4 500 kg může být zavěšena na 9 závěsnících. Munice pro
kanón je omezena na 100 nábojů.
Výsledkem úprav je letoun pohodlnější pro pilotáž, schopnější útočit pod
ostřejšími úhly, je živější a při přeletových rychlostech i úspornější.
Přes svůj potenciál a mnohostrannou použitelnost nebyl letoun ruským letectvem
objednán. Snad hlavně pro větší politickou podporu konstrukční kanceláře Suchoj.
Je dvojmístná cvičná verze. Z prostorových důvodů není zabudován radar, zato je letoun vybaven vyspělým systémem pro simulaci použití zbraňových systémů. Aby se nezvyšoval aerodynamický odpor není sedadlo instruktora příliš převýšeno. Proto má instruktor pro výhled dopředu k dispozici vysouvatelný periskop.
Je zatím poslední ruskou verzí MiG-29. Práce na projektu 9-15
byly zahájeny v roce 1997 a první let se konal 29.listopadu 1997. V prvním
čtvrtletí roku 1998 byl ještě jednou přetvarován trup letounu pro dosažení lepší
manévrovatelnosti. Takto upravený stroj vzlétl 22.dubna 1998.
Instalací nové nádrže o objemu 2 030 l do zvýšeného trupu za pilotní kabinou se
maximální dolet zvýšil na 3 500 km. Je možno instalovat zařízení pro doplňování
paliva za letu. Nástavec je vyklápěn hydraulicky. Modernizované motory RD-33 mají
zvýšenou životnost. Dostup se zvýšil na 21 000 m. Letoun má modernizovaný kokpit se
dvěma pracovními a dvěma záložními MFD, nový palubni počítač, nový inerciální
navigační systém s laserovými gyroskopy spolupracující s GPS kompatibilním jak se
systémem GLONASS tak i NAVSTAR. Modernizovaný radiolokátor TOPAZ nabízí i režim pro
sledování terénu. Na pozadí země je schopen zjistit cíle s rozlišovací schopností
15 m pohybující se rychlostí 15 km/hod. Výzbroj do celkové hmotnosti 5 000 kg může
být zavěšena na 8 závěsnících. Do výzbroje kromě PLŘS R-27 a R-73 patří ŘS
vzduch-země Ch-29 T/L s TV nebo laserovým naváděním, protiradiolokační ŘS Ch-31,
laserem naváděné bomby KAB-500 a protilodní ŘS Ch-31 a Ch-35.
Na standard SMT má být přestavěno kolem 200 ruských MiG-29.
MiG-29 SMT
jeho kokpit
a výzbroj
Je dvojmístná cvičně-bojová verze odvozená od verze SMT. Je to plnč bojeschopná verze schopná vést vzdušný boj, ničit pozemní cíle i provádět radioelektronický průzkum a rušení. Je vybaven radarem Osa-2. Ten může sledovat až 8 cílů a současně na čtyři z nich vést útok. Na podtrupový závěsník je možno zavěsit radar vzduch-země a nebo jiné zařízení. V zadní části letounu je instalován radar s bočním vyzařováním. Výzbroj je prakticky totožná s verzí SMT. Při cvičných letech sedí vpředu student a vzadu instruktor a při bojovém letu sedí vpředu pilot a vzadu operátor zbraňových systémů.
Je projekt podstatně zmodernizovaného MiG-29. Má kachní plochy, vektorování tahu
motoru, motory jsou posunuty o 92 cm dozadu, má objemnější palivové nádrže.
Křídlo bylo převzato z testovacího palubního MiG-29K. A zcela nová je avionika a
systém řízení. Nový radar ŽUK je schopen sledovat až 24 cílů na maximální
vzdálenost 245 km a na 8 z nich vést útok.
Základní výzbrojí letounu je 30 mm kanón a další výzbroj může být zavěšena na
10 závěsníků.
Je MiG-29 upravený ve spolupráci firem Aerostar z Rumunska,
DaimlerChrysler Aerospace (DASA) z Německa a Elbit Systems z Izraele. Poprvé vzlétl 5.května
2000. Úpravy se dotkly především avioniky. Zahrnují nový počítač pro
řízení bojové mise, datovou sběrnici standardu Mil-Bus 1553B, novou radiostanici,
navigační systém (zahrnujíci GPS), systém identifikace, varovný RL přijímač a
další. Nové jsou i barevné vícefunkční displeje (MFCD) a Head-Up displej. Změny
doznal i systém řízení HOTAS (Hands On Throttle And Stick). Letoun může používat
jak ruskou tak západní výzbroj.
Cílem modernizace je zvýšit bojovou hodnotu stroje, učinit jej kompatibilním se
standardy NATO/ICAO a zjednodušit komunikaci pilot-letadlo.
MiG-29 (bez rozlišení verze) létal v armádách těchto zemí (země, počet letounů, rok dodání):
|
|
|
Slovenský MiG-29
Verze A a UB sloužily i v naší armádě. Dodávky probíhaly od jara do podzimu 1989. Celkem naše (tehdy ještě československé) letectvo dostalo 18 MiG-29 A a dva MiG-29 UB. Byla jimi vyzbrojena 1.letka 11. Stíhacího leteckého pluku v Žatci. Při dělení federace (k 31.12.1992) dostalo Slovensko 9 MiG-29 A, jeden MiG-29 UB a podstatnou část měřící a zabezpečovací techniky. V prosinci 1995 bylo všech našich 10 MiG-29 vyměněno za polské vrtulníky W-3 Sokol. Jejich prodej se zdůvodňoval i vysokými provozními náklady. Ty dosahovaly troj až čtyřnásobku nákladů na provoz MiG-21, přibližovaly se MiG-23, ale stěží dosahovaly Su-22. Svojí vysokou bojovou hodnotou ale s MiG-21 nesnese srovnání, MiG-23 vysoce převyšuje a stíhací bombardér Su-22 není pro PVOS tak důležitý.
MiG-29 Bundeswehru
MiGy-29 z výzbroje NDR převzal do své výzbroje Bundeswehr, který je používá pro vzdušné hlídkování.
| Motor: | 2x Tumanskij R-33D, 2x81.4 kN |
|---|---|
| Délka: | 17,32 m |
| Rozpětí: | 11,36 m |
| Výška: | 4,73 m |
| Prázdná hmotnost: | 10 900 kg |
| Maximální hmotnost: | 18 480 kg |
| Maximální rychlost: | 2 500 km/h / 11 000 m (2.3 M) |
| Dostup: | 17 200 m |
| Stoupavost: | 330 m/s |
| Maximální dolet: | 2 200 km |
| Dolet s maximální výzbrojí: | 630 km |
| Maximální přetížení: | 9,0 g |
| Objem vnitřních nádrží: | 4 360 l |
Výzbroj:
PLŘS krátkého dosahu Magic 2
video srážka dvou letounů Mig-29 (2,3MB)
Copyright © All Rights Reserved