| NAVIGACE |
|
|
|
|
Vympel, SSSR
připravil Zdenek Kussior
V polovině 70. let se OKB Vympel zaměřila na vývoj leteckých protiletadlových střel třetí generace R-27, R-33 a R-73. Všechny tyto pokrokové projekty se staly nástupnickou generací v ničení vzdušných cílů a ukázaly nová zajímavá konstrukční řešení. PLŘS R-27 (Izdělije 470) středního až dalekého dosahu je generačně srovnatelná s americkou AIM-7M Sparrow, přičemž ji v mnoha ohledech překonává.
R-27 může napadat bombardéry, stíhací letouny, vrtulníky a střely s plochou dráhou letu, letící ve výšce 20 m až 25 km (30 km u verzí R-27E), rychlostí do 3600 km/h a s přetížením maximálně 8g v blízkém manévrovém boji na minimální vzdálenost 500 m. Maximální dolet 50-170 km (podle verze) na slabě manévrující cíle ve velkých výškách (>10 km) je limitován výkonností radarového vybavení letounu-nosiče, který musí na tuto vzdálenost sledovat cíl a předávat střele data. R-27 umožňuje útok na nízkoletící cíle proti pozadí země nebo vody za jakýchkoliv podmínek. Pravděpodobnost sestřelu jednou střelou je 0,6 až 0,8.
Konstrukce se skládá z válcového trupu a dvanácti osově souměrných, do kříže uspořádaných ploch kachní konfigurace. První čtyři na přídi jsou pevné a pasivně vyrovnávají stabilitu při použití jiné naváděcí hlavice. Za nimi jsou ovládací plochy originální konstrukce (tzv. motýlkové), každá s vlastní hydraulikou, které slouží k otáčení kolem všech tří os. Na zádi trupu jsou potom velké nosné plochy. Pro všechny verze stejná tyčová bojová hlavice o hmotnosti 39 kg se iniciuje bezkontaktním radarovým (u verzí R, T) nebo laserovým zapalovačem (novější verze). R-27EM má modifikovaný zapalovač, údajně zlepšující účinnost proti nízkoletícím cílům. R-27 je navržena modulárně, díky čemuž mohlo vzniknout mnoho verzí s různými naváděcími hlavicemi a pohonnými jednotkami, často s unikátními vlastnostmi.
První střelou tohoto typu ve službě je od roku 1986 používaná R-27R (Alamo-A) s poloaktivním radiolokačním navedením. Před jejím vypuštěním se pilot řídí podle povelů radiolokačního kompletu RLPK-27 u Su-27 a RLPK-29 u MiGu-29. Raketa může být odpalována ze zařízení APU-470 (aviacionnaja puskovaja ustanovka) nebo katapultována ze zařízení AKU-470 (aviacionnaja katapultnaja ustanovka).
Po vypuštění se inerciálně navádí po programové dráze s radiovou korekcí, případně bez ní. Přibližně ve vzdálenosti 30 km od cíle přejde naváděcí hlavice 9B-1101K firmy Agat do fáze poloaktivního navedení. Střela může letět po speciální trajektorii, příznivé pro práci naváděcí hlavice a bezkontaktního zapalovače, má také schopnost vyhnout se prostředkům pasivního rušení. Současně s R-27R vznikla infračerveně naváděná R-27T (Alamo-B) s hlavicí 36T a pasivní radarová R-27P (pasivnaja), použitelná proti cílům s elektromagnetickým vyzařováním - především letouny AWACS a pozemní radary. Pro letouny Su-27 vznikly vylepšené rakety řady R-27E (energetičnaja), kde zvětšením průměru zadní části a prodloužením trupu se téměř zdvojnásobila zásoba paliva. R-27E, zavedená do služby v roce 1990, vznikla znovu ve dvou variantách - R-27RE (R-27R1E, Alamo-C) s poloaktivním radarem a R-27RE (R-27T1E, Alamo-D) s pokročilejší verzí infračerveného vyhledávače, schopného spolupracovat s přilbovým zaměřovačem pilota. V roce 1992 Rusko oznámilo, že má dvě nové verze. Pro MiG-29M (MiG-33) a Su-27M (Su-35/37) určenou R-27AE s aktivní radarovou hlavicí 9B-1103M, téměř identickou s hlavicí 9B-1348 u R-77, což ji kvalitativně posunuje o velký krok vpřed oproti předchozím verzím. V druhém případě se jedná o speciálně pro Su-27M (Su-35/37) určenou poloaktivní radarovou R-27EM.
Rakety R-27 vyzbrojují letouny MiG-29, MiG-33 (včetně R-27AE), Su-27 (6x), Su-30, Su-33 (včetně R-27AE a EM), Su-34 (včetně R-27AE), Su-35/37 (10x včetně R-27AE a R-27EM), Su-39, Jak-141, čínské J-8 a modernizované MiG-21-93 (2x). Verze R-27T se také testovala na MiGu-27, ale nejspíše se nikdy nepoužívala. Jsou zavedeny u letectev Běloruska, Bulharska, Číny, Eritreji, Indie, Iráku, Jugoslávie, Kazachstánu, KLDR, Kuby, Maďarska, Malajsie, Německa, Peru, Polska, Rumunska, Ruska, Severní Koreje, Slovenska, Sýrie, Turkmenistánu, Ukrajiny, Uzbekistánu a Vietnamu.
| Verze | R-27R | R-27T | R-27RE | R-27TE | R-27AE | R-27EM |
| Rok zavedení do služby | 1986 | 1986 | 1990 | 1990 | ||
| Délka | 4,08 m | 3,8 | 4,78 m | 4,5 m | 4,78 m | 4,78 m |
| Průměr | 0,23 m | 0,23 | 0,26 m | 0,26 m | 0,26 m | 0,26 m |
| Rozpětí řídících ploch | 0,97 m | 0,97 | 0,97 m | 0,97 m | 0,97 m | 0,97 m |
| Rozpětí nosných ploch | 0,77 m | 0,77 | 0,8 m | 0,8 m | 0,8 m | 0,8 m |
| Hmotnost | 253 kg | 245 | 350 kg | 343 kg | 350 kg | 350 kg |
| Bojová hlavice | 39 kg | 39 kg | 39 kg | 39 kg | 39 kg | 39 kg |
| Pohon | TPH | TPH | TPH | TPH | TPH | TPH |
| Způsob navedení | Poloaktivní RL | Pasivní IR | Poloaktivní RL | Pasivní IR | Aktivní RL | Poloaktivní RL |
| Dolet * | 70 / 40 (60–80) | 25 (20-40) | 130 / 80 (120) | 35 | 130 / 80 | 170 |
| Výška cíle | 0,02 – 25 km | 0,02 – 25 km | 0,02 – 27 km | 0,02 – 27 km | 0,02 – 27 km | 0,02 – 27 km |
* Dolet udává maximální vzdálenost vypuštění na cíl při vstřícném letu / při útoku na cíl ze zadní polosféry ve velkých výškách. U verzí R, T, RE, TE se zdroje ohledně doletu liší, v závorce jsou údaje z jiných zdrojů.
Copyright © All Rights Reserved