NAVIGACE

F/A-18 Hornet

Boeing (McDonnell Douglas)

připravil Jirka Wagner

Pátá Kniha Mojžíšova (Deuteromium), Kap. 7, verš 20: "Nadto sršně pošle Hospodin Bůh tvůj na ně, dokudž by nezhynuli, kteříž by pozůstali, a kteříž by se skryli před tebou." F/A-18 Hornet (sršeň) byl vyvinut z pokusného letadla Northrop YF-17. Jeho úkolem stíhače u U.S.Navy je především získání vzdušné převahy a rovněž ochrana plavidel bojových jednotek.

Hornet byl navržen, aby plnil rozdílné úlohy stíhače a útočného letounu, a následkem toho se vyrábí ve formě, kterou lze snadno přizpůsobit kterékoli z obou úloh změnou počítačového softwaru pro akci (původně měly být vyráběny verze dvě - stíhací a útočná). Byl výsledkem poznání, že je potřeba letoun. který je nenákladný, výrobně jednoduchý a lehký a který  nahradí stroje F-4 Phantom a bude operovat společně s komplikovanějšími, ale těžšími a dražšími stroji F-14 Tomcat a F-15 Eagle. Rovněž byla potřeba náhrady za útočný letoun A-7 Corsair.

Pro US Navy a US Marine Corps byla určena smíšená výzbroj složená ze strojů F-14 a F/A-18, kdežto US Air Force přijaly kombinaci strojů F-15 a F-16. Sériová výroba F/A-18A se rozběhla 22. ledna 1976 a stroj poprvé vzlétl 18. listopadu 1978. K oficiálnímu operačnímu nasazení došlo ale až v roce 1983. Po dodání 371 kusů F/A-18A byla výroba v roce 1987 převedena na zlepšenou verzi F/A-18C s malými počítači spřaženými datovou sběrnicí, nikoli jedním velkým počítačem, s modernější vystřelovací sedačkou a možností nést průzkumnou sadu.

Současná verze pro noční útok má také nainstalovaný navigační systém s tepelným zobrazováním Hughes AAR-50. Letoun je vybaven dopplerovským radiolokátorem APG-65, který je schopen sledovat deset a současně zobrazovat osm cílů současně, je zároveň schopen odlišit dva těsně vedle sebe letící cíle. Tři na sobě nezávislé displeje v kabině slouží pro zobrazení údajů z radiolokátoru, další data z různých režimů činnosti, údaje z termovizního systému FLIR, televizních soustav (jsou-li použity) i zobrazení z naváděcích hlavic některých druhů řízené munice. V běžném provozu pilot létá podle zjednodušených informací zobrazených na pokrokově řešeném průhledovém displeji HUD. Vybrané přepínače a ovladače jsou umístěny na řídící páce a páce ovládání motorů (HOTAS). Na spodním centrálním displeji je zobrazována pohyblivá mapa s navigačními údaji, informacemi o cílech i předem známých prostorech ohrožení protivzdušnou obranou protivníka.

Konstrukčně je F/A-18 středoplošník s křídlem se šípovitostí v podstatě jen na náběžné hraně a s rozměrnými vírovými přechody kořene křídla do trupu, pod nimiž jsou umístěny jednoduché nepohyblivé otvory pro přívod vzduchu k motorům. Na koncích křídla jsou lišty pro protiletadlové řízené střely. Dvě rozměrné svislé ocasní plochy jsou ve vertikální rovině vyoseny do tvaru písmene V a jsou umístěny mezi křídlem a vodorovnými ocasními plochami. Mezi nimi jsou dva motory s malým průměrem.

Hornet létá i u Kanadských ozbrojených sil a v řadě armád dalších zemí celého světa. Operuje z pozemních základen (viz U.S. Air Bases), ale je hlavně nedílnou součástí letcké síly letadlových lodí. Hornet je malý, dvoumotorový, velmi hospodárný letoun a tyto vlastnosti jej předurčují ke službě u U.S. Navy a Marine Corps. Jako doplněk k jednosedadlovým variantám (F/A-18A/C) byly vytvořeny i verze dvousedadlové (F/A-18B/D). Obě verze jsou díky mohutné elektronické výstroji schopny útoku za každého počasí a samozřejmě i v noci. Varianta D je z menší části používána i jako výcikové letadlo. V současnosti je vyvíjena modernizovaná varianta F/A-18E/F Super Hornet.

 

Podrobnější komentář firmy Boing

Stroj F/A-18 Hornet je jedno- nebo dvoumístný dvoumotorový víceúčelový taktický bojový letoun. Je to první taktický bojový letoun konstruovaný od počátku jak pro plnění úkolů vzdušného boje, tak i pro útoky proti pozemním cílům. V současné době je typ F/A-18 zařazen do výzbroje letectev U.S. Navy a Marine Corps (námořnictva a námořní pěchoty) a zahraničních vojenských letectev států jako Kanada, Austrálie, Španělsko, Kuvajt, Finsko, Švýcarsko a Malajsie. Piloti Hornetů už celkově nalétali více než 3,3 miliónu letových hodin a průběžně ustavují další a další rekordy co do bezpečnosti, spolehlivosti, snadné údržby a přesnosti plnění bojových úkolů. Klíčovým hlediskem vysoké popularity letounů Hornet mezi piloty je snadnost, s jakou je lze upravit pro plnění úkolů stíhání vzdušných cílů či pro útoky na pozemní cíle a naopak. Během operace Pouštní bouře plnily letouny F/A-18 běžně úkoly stíhání i útoků na pozemní cíle současně během jediného bojového letu. Plnily celou řadu úloh: vybojování vzdušné převahy, stíhací doprovod, potlačování nepřátelské protivzdušné obrany, průzkum, funkce leteckého návodčího, palebná podpora vojsk na zemi a útoky na pozemní cíle ve dne i v noci. Typ F/A-18 se osvědčil jako nejuniverzálnější bojový letoun ve výzbroji. Spolehlivost a snadná údržba byla u letounů Hornet uvažována už při samém počátečním návrhu konstrukce. Tyto faktory mají za následek celkově nižší provozní náklady i nároky na údržbu typu F/A-18 ve srovnání s ostatními americkými námořními stíhacími i útočnými letouny a výše nákladů nutných pro udržování po celou dobu životnosti jsou naprosto srovnatelné s jinými moderními víceúčelovými letouny. Schopnost přežít v bojovém prostředí je další klíčovou vlastností letounů Hornet. U typu F/A-18 se používá celá řada systémů a technologií, které zvyšují pravděpodobnost dosažení prostoru cíle bez toho, aby byl stroj zjištěn nepřítelem, a po provedení útoku opět dokázal uniknout i v případě jeho zjištění, eventuelně aby v případě zásahu prostředky protiletadlové obrany nepřítele dopravil zpět svou osádku. U nejnovější varianty F/A-18E/F Super Hornet byly tyto systémy a technologie ještě více vylepšeny. Aby si udržel převahu nad nepřátelskými leteckými prostředky, byl typ F/A-18 průběžně pravidelně modernizován už od samého zařazení do výzbroje v roce 1983. V listopadu 1989 byly také dodány první stroje F/A-18 vybavené pro provádění útoků na pozemní cíle v noci.

Od roku 1991 se letouny F/A-18 dodávají s vylepšenými motory F404-GE-402 se zvýšenou výkonností, které mají až o 20 procent vyšší tah než motory F404 předcházejících verzí. Kombinovaný tah obou motorů letounu Hornet činí 36.000 liber a maximální rychlost více než Mach 1,8. V únoru 1992 začalo letectvo U.S. Marine Corps přebírat první letouny Hornet s možností instalace soupravy pro vzdušný průzkum. V současné době probíhá pod vedením společnosti The Boeing Company program integrace modernizovaného taktického průzkumného systému ATARS (Advanced Tactical Airborne Reconnaissance System) do strojů F/A-18D letectva námořní pěchoty. Operační zkoušky mají proběhnout v období od listopadu 1998 do ledna 1999. Do výzbroje by se tato modifikace měla dostat v březnu 1999. Od května 1994 přebírá letectvo U.S. Navy letouny F/A-18 vybavené vylepšeným palubním radiolokátorem. U tohoto modernizovaného radaru známého pod typovým označením APG-73 došlo k výraznému zvýšení kapacity paměti počítače a rychlosti jeho procesorů. Mimo to jsou dnešní Hornety vybaveny laserovým označovačem cíle/dálkoměrem umístěným ve společném pouzdře s infračerveným senzorem FLIR, což jim umožňuje umisťovat laserem naváděné bomby naprosto přesně na jejich pozemní cíle. Mimořádná provozní spolehlivost letounů Hornet a jejich neustálé vylepšování vyvolalo trvalý zájem o tyto stroje v zahraničí. O možnosti zakoupit v budoucnu tato letadla uvažují v současnosti země jako Filipíny, Chile, Česká republika, Maďarsko a Polsko. Kanada byla prvním zahraničním zákazníkem letounu F/A-18 a dnes disponuje flotilou 138 Hornetů, což je nejvíce mimo USA. Dodávky do Kanady byly splněny v roce 1988. Kanadské stroje CF-18 operují ze základen kanadského vojenského letectva Cold Lake, Alberta, a Bagotville. Kanadské vojenské letectvo v současné době zvažuje možnost realizace programu prodloužení životnosti svých letounů Hornet s tím, že by došlo současně i k modernizaci jejich avioniky. První jednotka australského letectva Royal Australian Air Force -- Operational Conversion Unit -- se základnou Williamtown obdržela své první letouny Hornet v květnu 1985. Stroje dodané RAAF byly montovány v Austrálii a dnes operují ze základen Williamtown na východě a Tindal na severu tohoto nejmenšího kontinentu. Dodávky Hornetů pro RAAF byly splněny v květnu 1990. V současné době celá tato australská flotila letounů F/A-18 prochází dvoufázovým programem upgrade, kdy je do nich montována nová avionika, nové prostředky pasivní i aktivní ochrany, nový radar a nejmodernější zbraňové systémy pro vedení vzdušného boje.

Španělské vojenské letectvo zakoupilo 72 letadel EF-18 v období let 1986 až 1990. Jeho letouny operují ze základen Zaragoza, Torrejon a Meron. V září 1995 si španělské vojenské letectvo objednalo dalších 24 letounů F/A-18A, které byly dříve používány americkým letectvem U.S. Navy. Do dnešního dne jich už bylo dodáno 13 kusů. Kuvajt podepsal kontrakt na dodávku 40 letadel F/A-18 v srpnu 1988. Celá dodávka byla splněna v srpnu 1993. Letouny se nacházejí na základně Al Jabar poblíž města Kuwait City. Letouny určené pro vojenské letectvo Kuvajtu byly jako první vybavené novými motory F404-GE-402 firmy General Electric se zvýšeným výkonem. Kuvajtská zakázka se v současné době nachází ve fázi povýrobní podpory. Spojené státy americké dále podporují vojenské letectvo Kuvajtu dodávkami programu řízení, administrativy, náhradních dílů a výjezdové týmy techniků zajišťují údržbu letadel. Finsko uzavřelo kontrakt na 64 letadel v červnu 1992. Sedm dvoumístných F-18D pro finské vojenské letectvo bylo dodáno kompletních z USA firmou Boeing. Zbývajících 57 jednomístných strojů je montováno ve Finsku v Halli u subdodavatele firmy Boeing, společnosti Finavitec z dodaných sad komponentů. První z jednomístných F-18C dodal Finavitec v červnu 1996 a poslední by měl následovat v roce 2000. Švýcarsko zakoupilo dva kompletní stroje F/A-18 a 32 sad těchto strojů pro vlastní montáž včetně podpůrných zařízení a služeb. První F/A-18D přilétl do Švýcarska v prosinci 1996 a první F/A-18C pak počátkem roku 1997. Soupravy pro montáž zbývajících 32 letadel byly dodány v roce 1997. V současné době probíhá montáž těchto strojů u firmy Swiss Aircraft and Systems Co. v Emmenu poblíž Luzernu ve Švýcarsku, která bude také zajišťovat jejich následný běžný provoz. Malajsie podepsala kontrakt na dodávku osmi letounů F/A-18 včetně následné podpory v prosinci roku 1993. Všechny tyto letouny byly dodány během roku 1997. Společnost Boeing Company je vedoucím výrobního týmu, který zajišťuje výrobu letadel F/A-18 po celých Spojených státech amerických. Boeing vyrábí přední část trupu a křídlo a zajišťuje také celkovou montáž. Hlavním subdodavatelem draku je firma Northrop Grumman Corporation, která dodává střední a zadní část trupu. Motory letounů Hornet vyrábí společnost General Electric a firma Raytheon dodává palubní radiolokátor.