| NAVIGACE |
|
|
|
|
Molnija, SSSR
připravil Zdenek Kussior
Na přelomu 60. a 70. let začala kancelář Molnija pracovat na první taktické střele pro manévrový vzdušný boj, která by nahradila střely R-3. Za neuvěřitelně krátkou dobu, během 4 let, proběhl celý vývoj, v roce 1973 se začala sériově vyrábět a v následujícím roce byla oficiálně uznána jako zbraň sovětského letectva. Dostala služební označení R-60 (prototypové označení bylo K-60, výrobní Izdělije 62). Za rychlý vývoj (který u jiných střel obvykle trvá 8 až 9 let) mohly především zkušenosti získané z vývoje střel R-3, v případě R-60 už žádný nový výzkum neprobíhal.
R-60, konstruovaná pro ničení vzdušných případně pozemních cílů, má neobvykle malé rozměry – váží polovinu nejlehčích západních střel. S aerodynamickou koncepcí „kachna“ má 12 do kříže uspořádaných křídel – na přídi 4 pevné obdélníkové destabilizátory a 4 trojúhelníkové stabilizátory, na zádi potom 4 lichoběžníkové nosné plochy s křidélky na svých odtokových hranách (pro otáčení kolem podélné osy). Střela existuje jen v infračerveně naváděné verzi s možností útoku na cíl pouze ze zadní polosféry. Tříštivo-trhavá bojová hlavice tyčového typu o hmotnosti 3 kg je opatřena přibližovacím optickým zapalovačem a údajně obsahuje 1,6 kg ochuzeného uranu. R-60 dovoluje útok na cíl letící rychlostí do 2500 km/h ve výšce 30 m až 20 km s přetížením 8g (pouze v menších a středních výškách) a na minimální vzdálenost 200 m. Maximální odchylka cíle od podélné osy střely může být 12°, úhlová rychlost nejvíce 35°/s. Může být odpálena z manévrujícího letounu bez negativního vlivu na činnost střely i nosiče. Pravděpodobnost zničení středně velkého cíle jednou střelou je 50 %, dvěmi střelami 70%. Maximální dolet sice není příliš velký, ale v porovnání s rozměry střely je odpovídající.
V roce 1978 vznikla modernizovaná varianta R-60M, vybavená kvalitnější, chlazenou infračervenou hlavicí se schopností útočit na cíl z jakéhokoliv směru, maximální odchylka cíle od podélné osy se zvýšila na 20°, zvětšila se bojová hlavice a optický přibližovací zapalovač byl nahrazen rádiovým. Exportní verze nese označení R-60MK, byla vyvezena do 26 zemí světa. Plánovala se také varianta s déle pracujícím motorem a s IR hlavicí, která by cíl zachytila až během letu. Měla ničit cíle s intenzivním tepelným vyzařováním na mnohonásobně větší vzdálenost než původní R-60, ovšem zůstala jen na papíře.
Střely R-60 se dají podvěsit pod téměř jakýkoliv letoun na jednokolejnicová odpalovacích zařízení APU-60 (APU-60-I, pro jednu střelu), na dvoukolejnicová APU-60-II (P-62-2) nebo na jednokolejnicové zařízení PD-62 (výhradně pro letouny Su-15TM). Pro svou obranu ji například používají bojové letouny MiG-27 (4 ks), Jak-28PM, Jak-38, Su-17/20/22 (2 ks), Su-24/24M (4 ks), Su-24MR/MP (2 ks), Su-25 (4 ks) nebo IL-102 (2x R-60M), ale i vrtulníky Ka-50/52 a Mi-24P/V, jako doplňková zbraň ke kanónům a střelám většího dosahu jsou neseny stíhacími letouny MiG-21 (až 6 ks), MiG-23 (4 ks), MiG-25PD (4 ks), MiG-29 (6 ks), MiG-31 (4 ks), Su-15TM (2 ks), Jak-141 a další. Teoreticky se dají podvěsit i pod nejmodernější letouny Suchoj, v praxi se s nimi ale příliš napočítá. Pro účely výcviku existuje neodpalovaný registr zaměření cíle UZR-60 (učebno-zapisyvajvščaja s registratorom)
Dnes se stále ještě používají na starších typech letounů, které ovšem dosluhují. Modernizované verze starších letounů už ale také přecházejí na kvalitnější střely R-73. Střely R-60 byly úspěšné především díky kombinaci snadné použitelnosti, univerzálnosti a nízké hmotnosti.
| Typ | R-60 | R-60M/MK |
| Délka | 2095 mm | 2140 mm |
| Průměr | 120 mm | 120 mm |
| Rozpětí | 390 mm | 390 mm |
| Hmotnost | 43,5 kg | 45 kg |
| Bojová hlavice | 3 kg | 3,5 kg |
| Pohon | TPH | TPH |
| Způsob navedení | pasivní IR | pasivní IR |
| Dolet - v malé výšce | 0,25 - 1,5 km | 0,25 - 1,5 km |
| - ve velké výšce | 0,5 - 10 km | 0,5 - 10 km |
| Rychlost letu | M=2,5 | M=2,5 |
| Cíl - max. přetížení | 8 g | 8 g |
| - výška | 30 - 20000 m | 30 - 20000 m |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved