| NAVIGACE |
|
|
|
|
Vympel, SSSR
připravil Zdenek Kussior
Vývoj PLŘS R-77 ruské firmy Spectechnika Vympel NPO sahá až do roku 1982 k projektu AAM-AE (Air to Air Missile, Active, Energetic), v ruském originále RVV-AE (Raketa Vozduch-Vozduch, Aktivnaja, Energetičeskaja). V Rusku byl tento projekt znám pod prototypovým označením Izdělije 170. Poprvé byla střela představena veřejnosti na výstavě letecké techniky v Minsku v únoru roku 1992, západní odborníci jí okamžitě dali přezdívku „Amraamski“. Ruská novinka R-77 se sice na první pohled v ničem americké PLŘS AIM-120 AMRAAM nepodobá, avšak svými možnostmi, parametry a způsoby použití se jí velmi přibližuje.
Střela R-77 v době zveřejnění připadala všem zvláštní a vzbuzovala mimořádnou pozornost zejména specialistů, kteří si lámali hlavu nad některými nezvyklými konstrukčními prvky, pro které nenacházeli uspokojivé vysvětlení. Jednalo se hlavně o záďové řiditelné prvky ve tvaru roštů. Podobnou konstrukci používají v konečné fázi navedení ruské taktické balistické rakety krátkého dosahu SS-21 SCARAB/TOČKA a SS-23 SPIDER. U střely R-77 jsou tyto řiditelné prvky ale vyšší, což nasvědčuje tomu, že nesnášejí tak vysoké rychlosti, zato umožňují podstatně vyšší manévrovatelnost (150°/s), která je proti manévrujícím cílům víc než nutná. Mimoto jsou lehčí a vyznačují se lepším usměrňováním proudnic vzduchu při větších úhlech zteče, způsobující vyšší aerodynamický moment síly, na vychýlení řídicích prvků postačí méně výkonné aktuátory a údajně mají také menší efektivní radiolokační odrazovou plochu. Právě tato konstrukce vytváří základní předpoklady pro široké možnosti použití střely proti extrémně manévrujícím vzdušným cílům i za nepříznivých povětrnostních podmínek, na pozadí země i vodní hladiny.
PLŘS má tělo válcového tvaru, přímá podlouhlá stabilizační křidélka (podobně jako francouzské PLŘS MICA) a čtveřici zadních řiditelných příčných roštových prvků o rozměrech 250 x 100 mm a délce asi 30 mm, které jsou uchyceny na speciálních kloubech tryskového okruží a ovládány aktuátory. Každý rošt obsahuje 10 příček, skloněných 45 a 135° vzhledem k podélné ose prvku. Toto konstrukční provedení řídicích ploch, na kterém se pracovalo tři roky, dosud nebylo aplikováno u žádné PLŘS. Řídicí prvky, sklopené k tělu PLŘS umožňují tzv. polozapuštěnou, či vnitřní instalaci na letounu. Střely jsou před odpálením vysunuty nad povrch letounu a vymrštěny speciálním závěsníkem. Proto jsou využitelné na perspektivních bojových letounech typu "stealth", u kterých je vyloučeno vnější zavěšení výzbroje. Z klasického letounu může být střela katapultována zařízením AKU-170, přičemž motor se spouští po krátké časové prodlevě po opuštění letounu, nebo je střelu možno odpálit z kolejnicového vypouštěcího zařízení APU-170. PLŘS je vybavena dvoustupňovým motorem na tuhé pohonné hmoty a kombinovanou naváděcí soustavou 9B-1348 ruské firmy MRI Agat.
Hlavní letouny–nosiče a maximální počet nesených R-77 |
|
| MiG-21-93 | 4 |
| MiG-23-98 | |
| MiG-29S/N/SMT | 6 |
| MiG-29M/K/SMT-II | 8 |
| MiG-33 | 8 |
| MiG-35 | 10 |
| MiG-31M | 4 |
| MiG-31D | |
| MiG-31BM | |
| MiG-AT | 2 |
| Su-22 (modernizovaný) | |
| Su-25TM (Su-39) | 4 |
| Su-27 (novější verze) | |
| Su-30 | |
| Su-33 | |
| Su-34 | 8 |
| Su-35 / Su-37 | 12 |
| Jak-130 | 6 |
| Jak-141 | 4 |
| S-37 | |
| S-54/55/56 | 6 |
| Ka-50/52 ? | |
Střelu lze odpalovat z širokém rozsahu výšek od 200 až 30 000 metrů na cíle letící ve výšce 20 až 30 000 metrů, přičemž výškový rozdíl mezi letounem-nosičem a cílem by neměl překročit 10 km. Podle šéfkonstruktéra firmy Vympel, Gennadije Sokolovskeho, se dá střela R-77 (on sám toto označení nemá rád, preferuje RVV-AE) použít proti velmi širokému spektru vzdušných cílů – od těch nejmenších bezpilotních (např. AIM-54, AIM-120, Patriot, střely s plochou dráhou letu a dokonce i přesně naváděná munice), přes rychlé stíhací letouny a vrtulníky (i ve visu) až po velké cíle, jako jsou strategické bombardéry a letouny AWACS. Maximální teoretický dosah střely při vstřícném letu je 90 až 100 km. Proti nemanévrujícímu cíli ve velké výšce v přední polosféře je dosah 75 km. Dosah závisí i na typu letounu, resp. jeho radiotechnickém vybavení. Tento případ platí pro letoun Su-35 a závisí jak na doletu PLŘS, tak dosahu radaru a výkonu zařízení pro přenos dat z letounu na střelu, tzv.data linku (vzdálenost, na kterou lze data přenášet je řádově 50 km). Dosah na nízkoletící vzdušný cíl, tzn. kdy vstupuje faktor rušení od Země, je snížen asi na 25 km. To však platí za ideálních podmínek. Naopak minimální dálka střelby je závislá na reakční schopnosti naváděcí soustavy a limitující manévrovací schopnosti, resp. "hbitosti" PLŘS. U R-77 činí v přední polosféře 500 metrů a v zadní polosféře 300 metrů. Střela R-77 dosahuje rychlosti letu převyšující M=3 a umožňuje dostihnout cíl letící rychlostí až 3700 km/h. Především v blízkém manévrovém vzdušném boji se uplatňují další přednosti, jako např. maximální povolené přetížení 45g, které umožňuje zasažení cíle, manévrujícího až do přetížení 12g. Způsob navedení je stejný jako u PLŘS AMRAAM. Po příkazu „PAL“ následuje přepnutí napálení elektrických systémů na vlastní autonomní zdroj, načtení potřebných parametrů cíle i letounu-nosiče do paměti palubního počítače a samotné opuštění letounu.V počáteční fázi letu je princip navádění inerciální, ve střední části povelový s obnovou dat z letounu a v konečné fázi (asi 20 km od cíle o efektivní odrazné ploše 5 m2) aktivní radiolokační. Pokud během letu dojde ke ztrátě cíle, uchová palubní počítač střely jeho parametry pro případné znovuzaměření. Na krátké vzdálenosti (zmíněných 20 km) se dá střela vypustit v aktivním módu samonavedení s plným uplatněním principu „vystřel a zapomeň“. Aktivní víceúčelová monoimpulzní dopplerovská radiolokační naváděcí soustava pracuje v kmitočtovém pásmu od 10 do 20 GHz. Její zorné pole je 12 stupňů. Jednou z největších předností je schopnost navedení na letoun rušič. Paradoxem je, že původní a klasický způsob aktivní ochrany letounu, spočívající v použití aktivního rušiče pro zmatení naváděcího radaru, či naváděcí soustavy PLŘS se pro ni stává výkonným a spolehlivým majákem, na jehož zdroj vyzařování je naváděna pasivním způsobem. V případě, že je rušič v této fázi vypnut, počítač PLŘS řídí přepnutí naváděcí soustavy do aktivního režimu. Pasivní způsob navedení lze využít rovněž k ničení pozemních radiolokátorů. Při jakémkoliv režimu střelby je způsob přibližování k cíli proporciální. Střela je opatřena čtveřicí antén aktivního radiolokačního bezkontaktního přibližovacího zapalovače (alternativně může být vybavena aktivním laserovým přibližovacím zapalovačem), který iniciuje bojovou část v optimální vzdálenosti od cíle v závislosti na jeho velikosti. Samozřejmostí je použití kontaktního zapalovače pro případ selhání zapalovače dálkového nebo při střelbě na pozemní cíl. Samotný mechanický zapalovač se odjišťuje až v bezpečné vzdálenosti od letounu nosiče – 150 až 300 metrů. Vysoce explozivní bojová část o hmotnosti 30 kg má jádro s usměrněným střepinovým účinkem. Speciální konstrukční řešení bojové hlavice s tzv. mikrokumulativními elementy zvyšuje její účinnost proti velmi malým cílům (PLŘS, apod.). Trup a křídla jsou v bílé barvě, ovládací rošty jsou v přírodní barvě kovu, nápisy černé. Makety střel R-77 bývají celé červené (krom roštů).
PLŘS R-77 je od roku 1994 ve výzbroji ruského vojenského letectva a používána na několika typech letounů. Nedávno byla PLŘS nabídnuta k vývozu pod označením R-77E z maximálním efektivním dosahem 75 km. Firma Vympel nyní vyvíjí množství dalších variant, ze kterých je asi nejdůležitější RVV-AE-PD (povyšennoj dalnosti) s prodlouženým dosahem až na 160 km k ničení vzdušných cílů typu létajících středisek řízení a uvědomování typu AWACS, letounů elektronického průzkumu a elektronického boje. Střela je mírně delší, o 50 kg těžší, má vylepšenou bojovou hlavici o hmotnosti 22 kg, ale hlavní změnou je použití kombinovaného raketo – náporového pohonného systému. Tato střela byla prezentována také pod označením KRPD-TT, v případě jejího zavedení do výzbroje se očekává označení R-77PD nebo R-77M. Dalším vyvíjeným typem je střela s pasivním infračerveným systémem navedení pro případy silné elektronické ochrany postřelovaného cíle, střela má laserový zapalovač. Další dalekodosahová verze s doletem přes 150 km by měla mít déle pracující motor na tuhé pohonné hmoty, modernizace byla zahájena v roce 1998 jako „mid-life update“. Zvažuje se také unifikace rakety pro pozemní a námořní protivzdušné raketové systémy (varianta RVV-ZRK).
V reálném vzdušném boji nebyla PLŘS R-77, na rozdíl od svého amerického protějšku, dosud prověřena. Váže se k ní však jedna smutná událost z raného období své existence. V roce 1986 střela vypálená z MiGu-23 na dálkově řízený cíl Mi-6 sestřelila dopravní Aeroflot An-26 s 26 pasažéry na palubě. An-26 měl větší radarovou odrazovou plochu a nenacházel se na rušivém pozadí země. Lze se jen domýšlet, zdali šlo o chybu palubního počítače, který nedokázal střelu navádět na méně kontrastní cíl, či došlo k selhání na letounu-nosiči. Právě v programovém vybavení Rusové tradičně poněkud zaostávají za Američany. To už pravděpodobně tolik neplatí pro dnešní, moderní R-77, nicméně z hlediska miniaturizace elektroniky stále vede konkurenční AMRAAM.
Srovnání střely R-77 s menší infračervenou R-73
PLŘS R-77 již byla prezentována na mnoha mezinárodních leteckých výstavách na různých letounech – ať už na současných moderních (např. MiG-29 nebo Su-27 a jeho odvozeniny), na budoucích perspektivních nebo jen prototypových letounech (MiG1.42, S-37), tak i na modernizovaných verzích starších letounů (MiG-21 – podrobnosti, apod.). Exportní R-77E byly před nedávnem na základě významného kontraktu vyvezeny do Indie a Malajsie, Čína si už dokonce zařídila licenci na výrobu těchto PLŘS pod označením R-129 pro své letouny Su-27SK a F-8IIM. Mezi další země, projevující zájem o tyto střely, patří také Peru s objednávkou 70-kusové série.
| Typ | RVV-AE(R-77) | RVV-AE-PD (R-77PD) |
| Délka | 3600 mm | 3700 mm |
| Průměr | 200 mm | 200 mm |
| Rozpětí | 700 mm | 700 mm |
| Hmotnost | 175 kg | 225 kg |
| Bojová hlavice | 30 kg | 22 kg |
| Pohon | TPH | TPH + náporový |
| Způsob navedení | inerciální + aktivní RL | inerciální + aktivní RL |
| Rychlost letu | M=3+ | M=3+ |
| Dolet | 90 - 100 km | 160 km |
| Cíl - max. rychlost | 3700 km/h | 3700 km/h |
| - max. přetížení | 12 g | 12 g |
| - výška | 20 - 30000 m | 20 - 30000 m |
Zdroje:
Copyright © All Rights Reserved